(12.40 hodin)
(pokračuje Emmerová)
Cituji: "Chceme občana vtáhnout do systému, aby jej řídil." Zapomínají však patetický výrok doplnit poznámkou - čím občan bude systém řídit a podrobovat. No přece peněženkou! Péči si prý bude vybírat a kupovat. Bude volit mezi různými léčebnými alternativami, které mu lékař předloží k výběru. A když se lékař zeptá, zda má na jednu z vybíraných a shodou okolností nejlepších peníze a nemocný odvětí, že nikoliv, pak prý mu tento "správný lékař" zjeví krutou pravdu: Tak zemřeš! Ano, ani tuto hrůzu, vhodnou pro vysílání jedné z našich televizí, jsem si nevymyslela. Na vlastní uši slyšela.
Vraťme se však myšlenkami a činy do této budovy, kam nás občané zvolili jako své zástupce, kteří by měli kvalifikovaně zajišťovat jejich potřeby podílem na tvorbě legislativních norem. Máme jich před sebou v této době celou řadu a je naší povinností jejich pružným přijetím zajistit zakotvení koncepce vycházející nikoliv z původních ideálních představ - tím chci říci i těch mých - ale z tvrdé reality dneška. I tak to bude představovat jistotu pro občana naší republiky, tj. pro každého z nás. A když už mladí lidé notoricky podceňují riziko vážnějšího onemocnění u sebe, tak ať tento systém budují pro své rodiče a prarodiče, na kterých jim nepochybně také záleží.
Odborná úroveň našich zdravotníků je dobře srovnatelná nejen s Evropou, ale i s jinými světadíly. Její udržení a pěstování však může zajistit jen nově nastolený pořádek a klid pro jejich náročnou práci, pro náročnou práci všech poctivých zdravotníků, kterým je nejlepší odměnou vděk nemocného a jeho uzdravení.
Krédem nás všech by se měl stát jiný cíl, než který líčí Hamlet v jednom ze svých monologů: "Smrt mu oddálím, ale život mu neprodloužím." Nikoliv, my chceme zachování kvalitního života pro každého občana do vysokého stáří a to předpokládá i zachování a nebo obnovu zdraví v moderním a fungujícím zdravotnickém systému.
Kolegové, zejména kolegové zdravotníci, a vážení hosté, páni hejtmani. My všichni neseme jistý díl spoluodpovědnosti za osud našeho zdravotnictví. Zopakuji tu zásadu, kterou bychom se měli všichni řídit: Kdo chce, ten hledá způsob, a kdo nechce, ten hledá důvod. Mnohokrát jsem to v této sněmovně zažila. Děkuji.(Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Miladě Emmerové. O slovo se přihlásil místopředseda vlády, ministr vnitra a poslanec Stanislav Gross.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, paní poslankyně, páni poslanci, vážení členové krajských zastupitelstev a radní, dámy a pánové. Já do té debaty přispěji jenom několika drobnými poznámkami a pak snad jedním návrhem, protože se snažím tu debatu poměrně pozorně poslouchat a hlavně hledat odpověď na otázku, co tady dnes jsme schopni dosáhnout v Poslanecké sněmovně kromě toho, že je vedena debata, že tady dochází k osočování a také padají samozřejmě racionální názory, protože my bychom se měli posunout kupředu, protože ta situace opravdu jednoduchá není.
Kdybychom hledali pravdu, tak já mám pocit, přestože to asi málokdo veřejně přizná, tak prostě platí, že máslo máme na hlavě všichni. (Odezva v sále.) A rozumím tomu, že kolegům z ODS se prostě tato pravda nelíbí, ale je to pravdivá teze - alespoň jsem o ní pevně přesvědčený. A ten důvod spočívá v tom, že ten problém se skutečně nezrodil za posledních několik měsíců, ten problém se rodí dlouhodobě.
Jenom za čtrnáct let naší polistopadové éry se, pokud dobře počítám, vyměnilo deset ministrů zdravotnictví, což také určitě nepřispívá k tomu, aby mohla přijít nějaká koncepce, která bude mít svého nositele, a ten ji s plnou podporou alespoň své vlády a své většiny v Poslanecké sněmovně bude prosazovat.
Určitě problémem byl výchozí stav a dalo by se tady určitě hovořit o tom - a řada z vás byste to dokázali asi lépe - že v roce 1990 bylo zdravotnictví hodně podinvestováno, že ve zdravotnictví neplatilo pravidlo, že k té dostupné špičkové péči budou mít přístup všichni - to prostě v té době neplatilo.
Po roce 1990 přišla hlavní politická síla - Občanská demokratická strana. A já si ještě pamatuji, jak na jejich plakátech bylo heslo: Zdravotnictví vyléčí konkurence. Tento přístup se samozřejmě promítl do systému, který tehdy byl prosazen, a ten systém prostě dobrý nebyl a vytvořil předpoklady pro to, kde se dneska nacházíme.
Kdybych hovořil o našich chybách, tak zcela určitě i u nás jsou chyby, protože jsme špatně nastavili systém, nedokázali změny za dobu, kdy jsme ve vládě, a nedokázali jsme najít možná v té době jako menšinová vláda dostatek odvahy k tomu, abychom přišli s nějakou jednoznačnou reformou, a pouze se několikrát udělalo to, že se oddlužily některé nemocnice, aby se oddálil problém, ale každý věděl, že to prostě není systémová změna.
A myslím si, že své máslo na hlavě mají dnes i kraje, protože se jim nechce kousnout do toho kyselého jablíčka s redukcí nadbytečné zdravotní péče a snižování početních stavů ve zdravotnictví.
Promiňte, pane předsedající, já tady slyším někoho hlučet, tak chvíli počkám. - Děkuji.
Pokud jde o to, co tady bylo řečeno, že stát měl předávat nemocnice oddlužené, určitě by to byl optimální stav, ale stejně bychom v této situaci byli, možná ne dnes, možná za půl roku, možná za rok, protože jen za prvních devět měsíců tohoto roku, kdyby se udělala tlustá čára, tak kraje by generovaly, resp. nemocnice po převedení na kraje by generovaly dluhy v řádu několika stovek milionů korun. Takže bez změny systému prostě řešení tohoto problému není, pokud se nesmíříme s tím, že každý rok, nebo každé dva roky, do toho systému nalijeme jednorázově nějaké peníze. Ty peníze, ten polštář, se po nějakém čase ztratí a zase příští vláda, příští sněmovna bude stát před stejným problémem.
Když přemýšlím, co dnes jediné by na půdě Poslanecké sněmovny mělo smysl, tak si myslím, že by bylo usnesení, které ale nenavrhnu, protože si myslím, že není v tuto chvíli způsobilé k hlasování, to je to, aby tato Poslanecká sněmovna jasně vyslovila svou podporu vládě, Ministerstvu zdravotnictví a krajům - vládě, Ministerstvu zdravotnictví a krajům v tom, že budou muset dělat některé nepopulární kroky, budou muset takzvaně optimalizovat - ale rozumějme snižovat - přebytečnou nebo nadbytečnou nabídku územní zdravotní péče. Toto jediné by mělo smysl, kdyby tato sněmovna udělala, protože každý, kdo tento krok bude muset realizovat, ví, že nese obrovské politické riziko, a málokomu se do toho bude chtít. Ale toto tato sněmovna určitě neudělá, protože jak už z reakcí některých z vás - a jsem rád, že ne všech - tak politikaření možná má přednost před věcným řešením tohoto problému.
Pokud tedy mám přistoupit k něčemu, co se dá předložit a v tuto chvíli snad má jakýs takýs smysl, byť to není bezprostřední pomoc těm, kteří budou muset třeba zítra, za týden řešit problémy s dodavateli, tak je usnesení, které by řeklo dvě věci. Za prvé - že se tato zpráva ministryně zdravotnictví odročuje. Za druhé - že se řekne, co by měla vláda předložit, a stanoví se způsob projednávání toho, co vláda předloží.
Jinými slovy navrhuji tedy následující návrh usnesení: Poslanecká sněmovna odročuje projednávání informace ministryně zdravotnictví a stanoví následující věcnou a časovou podmínku:
***