(10.40 hodin)
(pokračuje Janeček)
Doporučuji v této souvislosti, aby se paní učitelka dějepisu seznámila například s Protokolem z Wannsee. Omluvit to snad lze jen tím, že si popletla nacistickou a komunistickou ideologii. Komunisté, kteří prohlásili náboženství za opium lidstva, skutečně vraždili lidi pro jejich náboženské přesvědčení, a měli zpracovány programy na likvidaci církví včetně fyzické likvidace duchovních, což také naplňovali.
V této souvislosti si kladu, a nemohu si neklást, otázku - co asi učí paní poslankyně a učitelka naše děti? To jim skutečně říká, že za komunistická zvěrstva mohou demokratické státy? Nebo je učí, že vraždit ve jménu komunismu je správné?
Nicméně paní poslankyni za její příspěvek děkuji, neboť ona sama na sobě dokládala, na jaké úrovni nám komunisté zanechali naše školství. Možná se znovu dočkáme toho, že komunistická strana bude odsuzovat kybernetiku a genetiku jako buržoazní pavědy.
Některým kolegům z KSČM se nelíbilo srovnání komunismu a nacismu. V této souvislosti je potřeba říci několik slov. Po podpisu smlouvy mezi Sovětským svazem a nacistickým Německem, který byl zakončen Stalinovým přípitkem na Hitlerovo zdraví, mohl Ribbentrop po návratu do Berlína hlásit Hitlerovi, že se mezi sovětskými soudruhy cítil jako mezi svými parteikamaraden, a ujistit Hitlera, že Stalin je stejný dobrák jako Hitler.
Dobrá spolupráce nacistického Německa a Sovětského svazu se ukázala na začátku druhé světové války při likvidaci Polska, kdy velení polské armády, které bránilo svou zemi proti nacistům, ustoupilo na území obsazené sovětskými jednotkami. Sovětskou mocí pak bylo toto velení polské armády v Katyni, Kozelsku a Starobělsku vyvražděno.
Čtvrté dělení Polska, které si rozdělil Sovětský svaz a hitlerovské Německo, pak bylo ukončeno společnou vojenskou přehlídkou nacistických a komunistických vojsk v Brestu Litevském.
Tato víra ve spolupráci mezi nacismem a komunismem byla pro hlavní reprezentanty komunismu natolik pevná, že nevěřili v možnost německého útoku proti Sovětskému svazu. Ještě den před německým útokem požadoval Berija, jeden z nejbližších Stalinových spolupracovníků, nechat sovětské rozvědčíky v Německu, kteří upozorňovali na připravovaný vojenský útok, shnít v táborech za - cituji - "soustavnou dezinformaci jako pomocníky mezinárodních provokatérů, kteří nás chtějí znesvářit s Německem".
Tento postoj, kdy demokracie je chápána jako větší nebezpečí než nacistický okupant, zaujala i Komunistická strana Československa v době okupace Československa nacistickým Německem. Kritizovala totiž Beneše - a cituji z usnesení ústředního výboru Komunistické strany Československa z prosince 1940 - za to, že "zasévá nenávist českého obyvatelstva vůči německým dělníkům oblečeným do vojenských uniforem". Komunistická strana totiž zrazovala vlastní stát a sloužila cizí moci. Nikdy žádná česká organizace nezrazovala zájmy Československa a jeho lidu tak jako komunistická strana, která pracovala pro Stalina stejně oddaně jako pronacistické organizace sudetských Němců pro Hitlera.
Jestliže někdo udával ve prospěch nacismu a jeho udání mělo za následek, že jím udaná osoba byla zbavena majetku, svobody či života, byl po válce za takové jednání zcela správně potrestán, byl potrestán vězením, či odsunem, nebo trestem smrti. Pokud totéž učinil se stejnými důsledky pro svou oběť ve prospěch komunistů, užíval si svých udavačských výhod celých 40 let. Když přišla sametová revoluce a on musel odejít, například z důvodu lustračního zákona, většinou došlo k rozvázání pracovního poměru dohodou, takže tento člověk dostal statisícové odstupné a odešel do podnikatelské sféry.
Nejen to. Na Ministerstvu obrany existovalo tzv. páté oddělení, jehož účelem byla likvidace pro nekomunisty nevhodných odbojářů. Tito prodemokratičtí odbojáři byli vystěhováváni, vyhazováni ze zaměstnáni, posíláni do vězení, anebo jako Heliodor Píka popraveni. Paradoxní je, že rozhodnutím demokratického parlamentu má například organizátor justiční vraždy generála Píky pan Vaš nárok na statisícové ocenění jako odbojář.
Já to komentuji pouze jako ukázku toho, jak hluboce je naše demokracie prokomunistická. Jak posuzujeme zločiny nikoliv podle toho, jaký zločin byl spáchán, ale posuzujeme zločiny podle toho, kdo je spáchal. Což je něco, co je s myšlenkou právního státu, alespoň podle mě, naprosto neslučitelné.
Srovnání nacistické a komunistické ideologie je nezbytné právě proto, abychom pochopili ono hluboké rozčarování obětí komunistického režimu nad skutečností, že prakticky nikdo z těch, kteří je ve vězení mučili, nebyl a zřejmě již nebude potrestán. Dokonce nad ním nebude vyřčen ani formální rozsudek o vině. Je zjevné, že takováto zkušenost vede k nedůvěře ve spravedlnost. A vyvolává v konkrétních případech zcela oprávněný pocit o nevymáhatelnosti práva.
Nakonec i KSČM se slovy svého místopředsedy Filipa hlásí k odkazu Gustáva Husáka, reprezentanta režimu, který nechával zavírat lidi za to, že nesouhlasili s okupací vlastní země cizí mocí.
Vážené kolegyně a kolegové, to jsou námitky a důvody, které pro mě znamenají, že nemohu podpořit a nepodpořím návrhy komunistických poslanců, které dosud byly avizovány nebo předloženy. Děkuji. (Potlesk poslanců KDU-ČSL a ODS.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Toto bylo vystoupení předkladatele. Předseda poslaneckého klubu má samozřejmě právo vystoupit kdykoliv. Jen se chci zeptat, zda pan poslanec Pavel Kováčik nechce raději využít obecné rozpravy a zareagovat v obecné rozpravě? Nikoliv. Prosím, pane kolego, máte slovo. Poté vystoupí zpravodaj.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji. Pane předsedající, nechci vystoupit v obecné rozpravě. Chci využít přednostního práva vystoupit kdykoliv, protože si myslím, že právě na takovéto okamžiky je toto právo konstruováno. Proto existuje.
V právě skončeném příspěvku pana kolegy Janečka jako by na Poslaneckou sněmovnu zavanul dech oné studené války, o které se tak často zmiňoval. Já nechci, aby se v české společnosti, na české politické scéně a mezi českými občany oživovalo něco, co by znamenalo odsunutí skutečných problémů České republiky někam do pozadí, abychom tady zaváděli naši soukromou malou studenou válku v České republice, protože občany trápí skutečně něco jiného.
Osobně jsem velmi přesvědčen, že musíme spíše hledat to, co nás spojuje, to, co vede ke spolupráci nás politiků na řešení problémů společnosti a jejích občanů. Osobně jsme ale přesvědčen, že byť máme třeba názorové neshody na některé otázky, čiňme tak v rozpravě slušně a kultivovaně.
Vzhledem k tomu, že jsem měl velmi silný pocit, že ve vystoupení kolegy Janečka zazněly osobní útoky na člověka, jehož si nesmírně vážím, a aby bylo úplně jasno, je to kolegyně poslankyně, nečlenka KSČM Jitka Gruntová, musí poslanecký klub zaujmout hlubší stanovisko, než jenom stanovisko předsedy. A proto v tuto chvíli žádám o přestávku na poradu klubu KSČM v době trvání jedné hodiny. Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem takovouto reakci nečekal.
Vyhlašuji tedy přestávku do 11.50 hodin. A sděluji,že mám zde avizovanou žádost také poslaneckého klubu ODS o přestávku. Prosím teď předsedu poslaneckého klubu KSČM, aby posečkal, abychom se pak nescházeli možná jenom na 20 minut.
Jak mi bylo sděleno, poslanecký klub ODS se rovněž sejde o této přestávce. Potom tedy platí přestávka do 11.50 hodin.
(Jednání přerušeno v 10.50 hodin.)
***