(14.40 hodin)
(pokračuje Holáň)
Proto je na místě, že se Mezivládní konference v Římě návrhem evropské ústavy bude ještě důkladně zabývat.
Naše vláda vstupuje do jednání o definitivním obsahu ústavy a jejím cílem je jistě dosáhnout maximum. Bylo by však pošetilé myslet si, že do ústavy prosadíme všechny své požadavky. Nesmíme totiž zapomínat, že evropský integrační proces je kolektivním dílem a jako takový je založen na kompromisech. Aby vzniklo společné dílo, musí každý z něčeho ustoupit, z něčeho slevit. Tak tomu bylo v dějinách evropské integrace dosud vždy, kdy se vývoj Evropy posouval vpřed. Samotná existence a stabilita Evropské unie i její odvážně koncipovaný proces rozšiřování jsou toho důkazem.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Vilému Holáňovi. Jako další vystoupí místopředseda sněmovny Vojtěch Filip a připraví se další místopředseda sněmovny Ivan Langer.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, pane premiére, vážená vládo, paní a pánové, pokusím se přenést tuto debatu z dopoledního řekl bych poměrně nesmyslného tónu do tónu racionálního. Nehodlám ani obhajovat ani návrh evropské ústavy, ani tady vykřikovat politická hesla. Mohl bych samozřejmě začít Leninovým o hesle Spojených států evropských, mohl bych začít evropskými nacionalisty, ale ani jedno není to, čeho bych se chtěl držet, ani jedno není to, co si myslím, že v toto chvíli je potřebné. Začnu jednoduchou věcí.
Legislativní rada Evropské unie, jak se jinak říká Radě ministrů, má zvláštní poslání i podle návrhu evropské ústavy. V podstatě zajišťuje spolupůsobení národních parlamentů na evropské úrovni spočívající v legitimování a kontrole zástupců národních vlád v radě. Parlamenty podle textu mají mít rozhodující roli v procesu změn evropské ústavy. To se tedy opravdu povedlo vládě České republiky, že nebyla schopna dát nám včas rozhodující dokument, včas dát pozici české vlády na jednání Mezivládní konference, a dohadujeme se 7. října nad tím, jaká je vlastně pozice české vlády. To jsme textu evropské ústavy, resp. Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu, dali pěkně na frak v České republice. Jestli chceme takto pokračovat, lidé opravdu uvěří, že Evropská unie je o demokratických procesech a o tom, jak má občan právo se ke všem věcem vyjádřit. Doufám, že to je poslední pochybení ministra zahraničních věcí a vlády České republiky, protože samotný text je podle právníků samozřejmě považován za text spíše smluvní než ústavní a ústavní charakter vůbec nemá.
Dopředu říkám, že kdyby návrh evropské ústavy zahrnoval první část, to znamená samotné ústavní principy fungování Evropské unie, a část čtvrtou, která říká, co můžeme dělat a jakým způsobem to zařídit, abychom neobešli demokratické principy, byl bych ochoten hlasovat pro takový text jak v Poslanecké sněmovně, tak samozřejmě v referendu, které podporuji. Ale pokud Smlouva zakládající Ústavu pro Evropu má svým způsobem několik velmi kontroverzních pasáží, udělat tak nemohu a musím chtě nechtě, abych dostál své ústavní odpovědnosti, slibu poslance zachovávat ústavu a zákony České republiky, učinit prohlášení, že nemohu hlasovat pro tento ústavní text.
Řekl bych jednoduše. Jestli někomu nevadí, že je v článku 8 odst. 2 zakotveno petiční právo občanů Evropské unie, tedy občanů jednotlivých 25 členských států, a že se opakuje tento text úplně subsidiárně a sekundárně zase v části třetí článku 236, tak mně to vadí, protože ústava vůbec - nemám zájem počítat její slova, ani věty, ani články - má být textem, který je základním pramenem práva, a nikoliv stanovením jednotlivých politik, které pravděpodobně nemůžeme řešit změnou evropské ústavy, ale které je potřeba právě řešit tak, aby Evropa byla skutečným bodem multipolárního světa, která nebude odpovídat ani zájmům Spojených států amerických, ani toho nebo onoho paktu, nebo zájmům toho nebo onoho obra na světové politické scéně.
Co mi vadí na tom, jak se k tomu vláda postavila. Vláda svým způsobem chtěla vystavit mandát předsedovi vlády a místopředsedovi vlády a ministrovi zahraničních věcí a začala se starat řekl bych o to, jaké budou procedury fungování. Dokonce si vzala právo na to, aby mluvila do preambule, a nikoliv s pokorou o tom, co se tady odehrálo za 2000 let v Evropě, ale s nabubřelostí sobě vlastní chceme rozšiřovat text preambule místo toho, abychom uznali, že už v článku 1, pokud pominu onen citát starého řeckého filozofa, řekla, že Evropa je jedním ze zdrojů světové civilizace. Nikoliv jediným. To by podle mého soudu slušelo české vládě, ne do toho vpašovávat křesťansko-židovské kořeny nebo jiné filozofické kořeny. Bavme se o tom, že preambule musí svým způsobem absorbovat všechny filozofické směry, které jsme tady, v Evropě, po více než 2000 let měli. A ono se nechce, ono je lepší se soustředit na jednu věc a bojovat o to, jako by to byla zásadní pozice České republiky. Myslím si, že zásadní pozice České republiky je v něčem úplně jiném.
Nyní mi dovolte k samotnému textu Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu. Víte, co mi nejvíce vadí? Že se snažíme být za každou cenu originální, že nadřazujeme čtyři principy výstavby Evropské unie nad Chartu základních práv a svobod, nad mezinárodní pakt o občanských a politických právech, nad mezinárodní pakt o hospodářských, kulturních a sociálních právech. Copak jsme něco výjimečného? Nejsme součástí světové civilizace? Copak nám tento mezinárodní pakt nestačí? Copak chceme měnit ona vydobytá práva a svobody, které jsou ve světové civilizaci? K čemu je mi - promiňte mi - že článek 4 ústavního textu říká, že tou nejzákladnější svobodou je volný pohyb zboží a kapitálu a volný pohyb osob, a teprve v článku 7 mám odkaz na základní práva, která jsou vyjádřena v chartě, a Charta základních práv unie nedosahuje ani kvalit mezinárodního paktu. To je originální? Nezlobte se na mě, podle mého soudu je to spíš směšné než originální, a tak si myslím, že celá část druhá je nadbytečná v ústavním textu. Kdybychom chtěli být skutečnou součástí světové civilizace, skutečným tvůrcem nových hodnot, tak uznáme, že mezinárodní pakt o občanských a politických právech a mezinárodní pak o hospodářských, kulturních a sociálních právech je základem výstavby Evropské unie.
***