(20.00 hodin)
Poslanec Martin Říman: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, toto je nehorší vláda, kterou Česká republika za dobu své existence kdy měla. Toto konstatování není z mé hlavy, dokonce není ani z hlav členů ODS. To je konstatování, které jsem v poslední době několikrát četl v novinách různého ideologického zaměření.
Pro člověka, který odjel z České republiky v srpnu loňského roku na opačný konec zeměkoule a teď se vrátil, by čtení dnešních novin muselo být naprosto neuvěřitelnou a fantaskní událostí. Protože když odjížděl před rokem v srpnu, nečetl v nich, a zase v novinách jakéhokoliv myšlenkového zabarvení, nic jiného, než že konečně nastupuje vláda o několik tříd zdatnější než všechny předchozí a s premiérem, který konečně tomuto úřadu nebude dělat ostudu. Dnes by onen nešťastník, který s takovou důvěrou před rokem odjížděl, zjistil, že za rok se z očekávaného ráje na zemi stala země, kde přestává fungovat prakticky všechno, na co vláda sáhne, a že na jejího před rokem takřka zaživa blahoslaveného premiéra se vyprávějí vtipy, které by si nezasloužil asi ani Miloš Zeman.
Co se za ten rok stalo? Čím to, že si těchto šestnáct přítomných, téměř, ministrů a jeden premiér vysloužili za tuto relativně nesmírně krátkou dobu takové známky? Důvodů je jistě velké množství. Vláda je v poslední době vytváří tak často, že mnohé z nich už ani nejsme schopni registrovat, jako naposledy toto úterý, kdy vládní koalice odmítla diskutovat o návrhu evropské ústavy. To, že odmítla veřejně diskutovat o záležitosti, která svým dopadem v zahraničněpolitických vztazích České republiky předčí vše, co tato země za jedenáct let své novodobé existence samostatné České republiky zažila, je samo o sobě dostatečný důvod pro to, aby tato koalice byla považována za nezpůsobilou vést tuto zemi.
Ale jak bylo řečeno, vláda tyto kousky provádí tak často, že už není v silách nikoho na každý řádně reagovat. Proto vám chci říci, že stojí za to i v této pokročilejší večerní hodině si zrekapitulovat ten rok a pokusit se hledat hlavní chyby vlády, které ji dovedly do výše naznačeného stavu a situace, jak ji vnímá naše veřejnost.
Uvedu několik důvodů, proč je setrvání této vlády u moci škodlivé a nepřijatelné a proč mají noviny pravdu tentokrát. Proč platí věta, že tato vláda škodí České republice. Proč mě stále častěji známí na ulici místo "dobrý den, jak se máte" zdraví "dobrý den, proboha, jak dlouho tam ještě budou?".
Za prvé, vláda nemá žádný plán, jak vyvést hospodářství ze stagnace. Několik ministrů, kteří zde hovořili odpoledne a večer, s hrdostí oznamovalo, že HDP v České republice roste o 2,3 %. Nemá cenu se hádat o desetiny, ale pravdou je, že růst HDP má již 3. čtvrtletí klesající tendenci a že za poslední čtvrtletí, známe poslední výsledky, to už není 2,3, ale jenom 2,1. S hrdostí, kterou, když si vzpomenu na agitaci před referendem o vstupu České republiky do Evropské unie, nám ministr průmyslu sděluje, že průměr zemí Evropské unie je 0,2 % růstu hrubého domácího produktu. Ale pokud nechceme být navždy na hospodářském chvostu Evropské unie, tak náš růst, pane ministře, musí být podstatně vyšší než ona 2 %. A bohužel, my jako stále ještě tranzitivní ekonomika se musíme srovnávat nikoliv s Německy, Rakousky či Franciemi, ale s Polsky, Maďarsky a Slovensky. A jen tak pro zajímavost, růst HDP za 3. kvartál letošního roku na Slovensku byl téměř 4 %, tedy téměř dvojnásobek našeho růstu. Tam hleďme, tam se srovnávejme, ne naopak.
Pan ministr Urban, když už jsme u té ekonomiky, se snažil hledat pozitivní čísla pro obhajobu své vlády. Kromě oněch 2 % růstu HDP hovořil ještě o tom, že růst je tažen spotřebou domácností a že je to dobře. Je to samozřejmě lépe než nic, protože když se podíváme na investiční aktivitu, tak ta klesá. Ale otázka je, jak dlouho tento růst může být tažen spotřebou domácností a klesající aktivitou vlády. Odpověď je jednoznačná! Tak dlouho, než se to dramaticky projeví na účtu platební bilance.
Poslední argument, nad kterým rozum zůstává stát, já myslím každému, kdo sedí v této sněmovně, a který oznámil už premiér Špidla ve svém odpoledním projevu a který zopakoval pan ministr Urban, byla radost nad tím, že naše země prožívá deflaci. Možná by stálo za to uspořádat nějakou večerní školu střední ekonomické školy libovolného typu, aby bylo zřejmé a abychom někteří z nás pochopili, že deflace je minimálně stejně nebezpečná jako vysoká inflace.
Poslední dva argumenty, které pan ministr Urban sdělil a kdy se opravdu značně snažil nalézt to, co nazýval prorůstovými prvky takzvané reformy veřejných financí, našel dva. Jeden z nich, že vláda zvyšuje kapitálové výdaje o 3 % zejména v souvislosti, což potom rozvedl pan ministr dopravy, v souvislosti s výstavbou dopravní infrastruktury. Na to téma tady byla debata i včera, kdy obhajoval interpelaci pan premiér Špidla, tento rozpočet. A kdo poslouchal pana premiéra Špidlu, tak zjistil, že tento 3% - což znamená fantastický - růst výdajů do kapitálových výdajů je primárně tvořen zdroji, které jsou neopakovatelné, to znamená zdroji z privatizace, které mimochodem ve Fondu národního majetku nejsou, takže to bude patrně úvěr, a zdroji, které si vláda z nějakých bank, ať už českých, nebo zahraničních, vypůjčí. To znamená, tento růst, kterým se pan ministr Urban a Šimonovský chlubí, tak je opět téměř pouze a jen na úkor budoucích dluhů, které budeme muset splácet.
Poslední poznámka, že výdaje na vědu a výzkum rostou o 0,6 %, čímž svůj výčet prorůstových opatření v reformě veřejných financí skončil, tak já myslím, že to je argument, který opravdu mluví za všechno.
Ale já budu v těch ekonomických argumentech pokračovat dále. O těch ani pan premiér, ani pan ministr Svoboda, Urban či Šimonovský, tedy řekněme ministři ekonomických resortů, se raději nezmiňovali.
Kromě HDP je druhým velmi významným indikátorem ekonomického zdraví jistě míra nezaměstnanosti a ta bohužel trvale a soustavně roste. Už tady bylo hovořeno o tom, jak vzrostla míra nezaměstnanosti od roku 1997 do nástupu této vlády. Já jen doplním, že když loni ministři této vlády nastupovali do svých funkcí, byla míra nezaměstnanosti červen - červenec kolem 9 %. Dnes, o rok později, kdy se náš fiktivní cestovatel vrací, je to 10 %.
***