(17.00 hodin)
(pokračuje Čermák)
Čili ode mne to nebyla nějaká obezlička, že jsem řekl, že kompetence nemám. Já jsem o tom přesvědčen.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru spravedlnosti. Ještě s jednou reakcí pan místopředseda sněmovny Ivan Langer.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, myslím, že nemá smysl se zde přesvědčovat o tom, kdo a jak zná ústavní kompetence ministra spravedlnosti, o tom, jakým způsobem probíhá dělba moci v demokratickém právním státě. Ale přece jen konstatování o tom, že o vině a trestu koneckonců na závěr rozhodne soud, je na jedné straně pravda, nicméně v tomto případě je to velmi hořké sdělení. Prosím každého, aby si uvědomil, co to znamená, dostat se do soukolí státní mašinerie, do soukolí, které vám neumožňuje dovolat se svých práv podstatně dříve, než je jednání soudu a soudní rozhodnutí.
Prosím pana předsedajícího, aby nechal hlasovat o mém návrhu. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Samozřejmě. Zaznamenal jsem váš návrh, pane kolego. Vzhledem k tomu, že se neustále mění počet poslanců ve sněmovně, odhlásím vás a znovu vás žádám o novou registraci, protože budeme hlasovat o návrhu pana místopředsedy Ivana Langera o nesouhlasu s odpovědí na písemnou interpelaci vůči ministru spravedlnosti Pavlu Rychetskému, na kterou odpovídal zastupující předseda vlády pan Vladimír Špidla a na kterou nyní odpověděl pan ministr spravedlnosti Karel Čermák.
Protože je dostatek přítomných, zahájil jsem hlasování pořadové číslo 43. Kdo je pro odmítnutí odpovědi? Kdo je proti? Děkuji vám.
V hlasování pořadové číslo 43 z přítomných 106 pro 47, proti 39. Návrh nebyl přijat, tato interpelace byla skončena.
Další odpovědí na písemnou interpelace je odpověď pana místopředsedy vlády Petra Mareše na interpelaci poslance Miroslava Grebeníčka ve věci poškozování zájmů České republiky vznášením, podněcováním a podporou nových jednostranných finančních nároků, které v souladu s cíli Sudetoněmeckého landsmašaftu směřují ke zpochybnění pro vládu i Parlament závazných dohod a závazků o uzavření problematiky výsledků a důsledků druhé světové války. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá Poslanecké sněmovně jako tisk 386.
V této věci otevírám rozpravu, do které se přihlásil pan poslanec Miroslav Grebeníček. Prosím, pane kolego, máte slovo. Ostatní požádám o klid ve sněmovně.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážené dámy a pánové, text mé interpelace a text odpovědi místopředsedy vlády Petra Mareše máte k dispozici. Věc, o kterou jde, je vám známa také z médií. Členové vlády pak problém znají ještě konkrétněji. Mohu tedy jen velmi krátce rekapitulovat.
Interpeloval jsem skutečnost, že místopředseda vlády Petr Mareš předložil místopředsedovi vlády Pavlu Rychetskému tzv. odškodňovací podnět, který veřejně obhajoval v médiích jako - budu citovat - "návrh o napravení některých křivd původním československým občanům německé národnosti, které byly způsobeny po válce v rozporu s platnými československými zákony". Upozornil jsem místopředsedu vlády, že jeho aktivita směřuje ve svém účinku k poškozování zájmů České republiky. Poukázal jsem na to, že vznášením, podněcováním a podporou nových jednostranných finančních nároků zpochybňuje pro vládu i Parlament závazné dohody a závěry uzavření problematiky výsledků a důsledků druhé světové války.
Připomínám, že vřelé ohlasy z prostředí Sudetoněmeckého landsmanšaftu, které na tuto aktivitu zazněly, napovídají mnohé. Chtěl jsem znát důvody, které místopředsedu vlády vedly k pomíjení vůle Parlamentu a k tomu, že ze všech kategorií českých občanů poškozených nacistickou okupací, válkou, důsledky i následky okupace a války vyčleňuje jednu malou skupinu, totiž české občany německé národnosti, speciálně pro ni žádá zvláštní odškodnění. V této souvislosti jsem také požádal o vyjádření, zda považuje za přijatelné setrvávat ve vládě České republiky i v situaci, kdy odmítá respektovat platné závazky a dohody a pokouší se jednostranně v neprospěch českého státu, jeho občanů znovu otevírat uzavřené záležitosti česko-německých vztahů a historické minulosti československého státu.
Jak je zřejmé z odpovědi místopředsedy vlády, konkrétnímu jasnému vyjádření a odpovědi na podstatu mých dotazů se pochopitelně vyhýbá. Nemohu akceptovat jeho tvrzení, že v tomto případě jde o plnění povinností, které vyplývají z jeho funkce předsedy Rady vlády pro národnostní menšiny. Už vůbec nelze podle mého přesvědčení přijmout a brát vážně jeho svérázný výklad, že takzvaná česko-německá deklarace je podkladem pro jednání o německých odškodňovacích nárocích, které by se týkaly poválečného vývoje.
Mluví-li místopředseda vlády o humanitárním gestu české vlády českým občanům německé národnosti a odvolává-li se na svou funkci, zjevně zneužívá svého pověření problematikou národnostních menšin. Překonaná minulost se podle mého názoru nemůže a nesmí stát zdrojem nových sporů a konfliktů. To, co místopředseda vlády vyvolává, má zcela jasné politické zabarvení a vypočitatelné politické důsledky. Zakládá to ostatně i na vznik nového napětí ve vztazích mezi českými občany.
Ano, dokázal bych pochopit argumentaci řádně podloženou fakty, která by prokazovala, že ta či ona národnostní nebo etnická skupina je v současné české společnosti znevýhodněna nebo podrobena extrémním dopadům trhu na své sociální postavení. Rozuměl bych tomu, kdyby předseda rady vlády pro národnostní menšiny se dovolával sociální, kulturní a ekonomické pomoci obcí a státu pro takto znevýhodněné spoluobčany. Jestliže ale místopředseda vlády namísto řádného plnění svých povinností politizuje, a to způsobem, za který sice přicházejí pochvaly od landsmanšaftu, ale který znovu vrací historicky překonané a dohodami uzavřené problémy, musím to důrazně odsoudit.
Ani v nejmenším nechci zde dnes rozpřádat debatu o tom, kdo by ještě dnes zasloužil odškodnění za utrpení, které vzešlo z okupace, z války samotné, jejích důsledků a následků. Troufám si tvrdit, že to, o co se pokouší místopředseda vlády Petr Mareš, je současně nejen pomíjením historické zkušenosti a dosaženého stavu. Mnozí jsme se podíleli na složitých jednáních. To, co Poslanecká sněmovna jako konečné stanovisko přijala, je podle mého soudu nikoli ideálním, ale slušným základem pro budoucnost.
Postup místopředsedy vlády považuji za těchto okolností za projev nezdrženlivosti a pohrdání společně přijatými závěry. Každý má pochopitelně právo na vlastní svobodný názor na věci. Toto právo kolegovi Marešovi neupírám. Vysoký ústavní činitel má ale také určité povinnosti a odpovědnost ke státu. Kdo nechce nést tuto odpovědnost a respektovat dojednané závazky, měl by zvážit své setrvání ve funkci. Právě tento zásadní rozpor mezi funkcí, odpovědností a nezvladatelnou tvůrčí aktivitou místopředsedy vlády, ať už je motivována nebo vysvětlována jakkoli, mě vede k následujícímu postoji. - Mimo jiné i proto, že stále zde nevidím místopředsedu Mareše. Čili sotva se dočkám jiného postoje, než jsme dostali v písemné podobě.
Přímo k věci. Doporučuji Poslanecké sněmovně, aby přijala nesouhlasné stanovisko s odpovědí místopředsedy vlády na mou písemnou interpelaci. Děkuji vám za pozornost.
***