(15.40 hodin)
(pokračuje Kvapil)
Protože zde byl vznesen nesouhlas nejméně 50 poslanců s projednáním v rámci prvního čtení, je tedy tento postup zablokován.
Proto už ve své úvodní zprávě navrhuji, aby byla zkrácena lhůta pro jednání ve výborech na deset dnů tak, abychom druhé čtení mohli mít zařazeno na nejbližší schůzi sněmovny ve druhé polovině října.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím, aby se nyní ujal slova zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Jaroslav Krákora.
Poslanec Jaroslav Krákora: Vážené poslankyně, vážení poslanci, navrhovaná právní úprava stabilizuje dosavadní sběr údajů a jejich zpracování pro potřeby vedení národních zdravotních registrů v rámci národního zdravotního informačního systému. Tato úprava je finančně zabezpečena, a nemá tudíž žádný dopad na státní rozpočet ani na jiné rozpočty veřejné.
Proto souhlasím s názorem předkladatele a doporučuji přijetí ve zkráceném projednání.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám. Otevírám nyní obecnou rozpravu, do které nemám žádnou písemnou přihlášku. A teď to bude obtížné, ale jako první, kdo se přihlásil, byl pan poslanec Miroslav Ouzký. Registrovala jsem také přihlášku paní ministryně zdravotnictví, pana předkladatele Kvapila, pana poslance Cabrnocha. Je tomu tak? (Ano.) Myslím, že jste si to vyřešili, první má slovo paní ministryně zdravotnictví.
Ministryně zdravotnictví ČR Marie Součková: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní poslankyně a poslanci, dovolte mi, abych uvedla několik faktů k tak důležité novele zákona č. 20/1966 Sb.
Statistické a odborné lékařské údaje o zdravotním stavu obyvatelstva České republiky jsou vedeny v národních zdravotních registrech po dlouhá léta. Informační hodnota archivovaných dat je velmi vysoká, a to jak z hlediska řízení zdravotnického systému, tak i z hlediska rozvoje jednotlivých lékařských oborů a hodnocení kvality poskytované péče. Je proto zcela nezbytné pro určování vývojových trendů v lékařství, abychom tyto registry a statistické údaje měli. Iniciátory založení registrů nejsou byrokratické instituce, ale ve všech případech odborné lékařské společnosti.
Současná krizová situace vzniká v termínu od 1. 1. 2004, kdy právě končí platnost legislativy k vedení zdravotních registrů, a nebude-li schválen dotčený poslanecký návrh novely zákona č. 20/66, bude povinností všech správců registrů podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, sběr dat zastavit a dosavadní řady údajů zničit. Tento tvrdý postup bude veden např. vůči národnímu onkologickému registru, který je shromažďován více než 15 let a je součástí registru Evropské unie, dále vůči národnímu kardiochirurgickému registru, národnímu registru kardiovaskulárních intervencí, angioplastik, národnímu registru hospitalizovaných, národnímu registru rodiček, novorozenců, vrozených vad apod. Čili velmi by byl ohrožen ukazatel zdravotního vývoje a trendů ve zdravotnictví a vůbec i ochrany veřejného zdraví v rámci České republiky.
Anonymizovaná data shromážděná v těchto registrech bude Česká republika využívat při řešení projektů v programu akcí Evropské unie v oblasti veřejného zdraví, které jsou vyhlášeny právě na léta 2003 až 2008. Česká republika se k nim přihlásila a pravidelně každoročně hradí i povinný členský příspěvek, který není zrovna velmi nízký. Výsledkem účasti v těchto programech je zlepšení kvality postupu činnosti v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví a jejich sjednocování právě v právu Evropské unie, znamenají také výrazný posun, jako jsou systémy rychlého hlášení prevence infekčních a neinfekčních onemocnění a v neposlední řadě velmi důležitá oblast, se kterou jsme se měli i možnost v tomto roce setkat, jako byl SARS. Právě díky těmto registrům a propojenosti se Světovou zdravotnickou organizací se nám podařilo, že jsme se nestali ohniskem, ve kterém by se SARS objevil. Sběr těchto dat je požadován právě jako vhodný podklad pro rozhodování o zásadních otázkách v oblasti podpory veřejného zdraví.
Národní zdravotní registry jsou součástí zdravotnické informatiky i národního zdravotnického informačního systému. Jsou vlastně vizitkou státu v oblasti celé informatiky a jeho technické a kulturní úrovně.
S navrhovanou předlohou i stanoviskem vlády k ní vyslovil souhlas - a to je prosím velmi důležité, abyste, páni poslanci a poslankyně, dávali pozor - i Úřad pro ochranu osobních údajů. Proto považuji za vhodné zdůraznit, že navrhovaná právní úprava nezavádí nový stav, ale právně zakotvuje dosavadní sběr a zpracování osobních údajů pro potřeby vedení národních zdravotních registrů v rámci národního zdravotnického informačního systému. Jde tedy, zcela jednoduše řečeno, o zajištění kontinuity v dosavadním vedení národních zdravotnických registrů.
Prosím, abyste podpořili tento návrh novely. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, paní ministryně. Prosím nyní pana poslance Miroslava Ouzkého, který se přihlásil do obecné rozpravy, po oněm registruji přihlášku pana poslance Kvapila a pana poslance Cabrnocha. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Ouzký: Děkuji, paní předsedající. Vážená paní ministryně, vážená vládo, vážené paní kolegyně, vážení kolegové, na začátek bych vás chtěl ujistit, že rozhodně nejsem ani nepřítelem sběru informací ve zdravotnictví, ani nepřítelem vedení, příp. založení či znovuzaložení jakéhokoli národního registru. To, co je ale problém a s čím myslím, že by tato sněmovna měla být seznámena, je to, co je v důvodové zprávě napsáno pouze na okraj a velmi nedůrazně - že jsme pravděpodobně jediný stát na světě, který dovoluje a dosud dovoloval na základě vyhlášky sběr neanonymních dat, dokonce ve dvanácti registrech. Přeloženo do normálního jazyka, kdokoli z vás kdykoli byl anebo bude hospitalizován se sebevětší banalitou, tak bude zanesen do nějakého státního registru se jménem, rodným číslem, diagnózou, bydlištěm a povoláním. Toto je obsahem tohoto zákona. Paní ministryně zde hovořila o našem zapojení do Evropské unie, co se sběru dat týče. Samozřejmě ano, ale Evropská unie sbírá přísně anonymní data. V žádném jiném státě kromě nemocí tzv. povinných s hlášením, ale to je jiná záležitost, to není záležitost registrů, to jsou nemoci, kdy byste při udržení své anonymity mohli ohrožovat své okolí, to je šíření infekčních chorob atd., tak není povolen bez souhlasu pacienta sběr jeho neanonymních dat.
Dokonce mě šokovalo, že v důvodové zprávě je tato věc přiznána, to znamená, že se u nás provádí sběr sledovaných údajů, které mají mnohdy světovou dominantu. Ano, ale tím bychom se neměli chlubit, to je krok směrem k Orwellovi a to je krok opravdu do světa, kde velký bratr se dívá, zdali jste měli opravdu jenom spalničky, anebo zdali se jednalo o nějakou chorobu, která by stála za skandalizaci vaší osoby.
Co mě také zaráží, že v důvodové zprávě je napsáno, že by stát nemohl sledovat vývoj zdravotního stavu jednotlivce. Já nevím, proč by stát měl sledovat vývoj zdravotního stavu jednotlivce. Stát se má starat o vývoj zdravotního stavu populace a k tomu nepotřebuje vědět, kolik konkrétních pánů Vomáčků bylo operováno pro zlomeninu kyčle, a musí vědět, pouze kolik jich bylo celkově, bez další konkretizace jednotlivých osob, příp. s udáním věkových skupin a jiných rizikových faktorů.
Chtěl bych říci, že nebudu z tohoto místa navrhovat žádné zamítnutí tohoto tisku, byť si myslím, že kdyby byl přijat tak, jak je napsán, byl by rozhodně krokem zpátky. Vím, že řekněme kladné stanovisko Úřadu na ochranu osobních údajů k tomuto tisku je způsobeno pouze tím, že tento úřad automaticky předpokládá, že když si schválíme jakýkoli zákon na jakýkoli sběr dat, tak jemu to nevadí, protože to je ošetřeno zákonem.
***