(11.00 hodin)
(pokračuje Braný)
Věřím, že to bude fungovat dobře. Je to zatím jediná oblast, kterou jsme se zde nemuseli zaobírat v negativní slova smyslu.
Takže suma sumárum navrhuji, když neprojde zamítnutí tohoto zákona, jeho vrácení do výborů, které ho projednávaly, s tím, aby ta předpojatost při projednávání pozměňovacích návrhů nebyla tak vyostřená a změnili jsme jen to minimum, které je svázáno se vstupem do Evropské unie, a nechtěli mistrovat to, co funguje. Mnozí z nás tu třeba nemusíme být, ale za pět let budeme možná sklízet ovoce posledního produktu, který nutí občany ke spoření, v dobré víře, že inflace bude v dalších letech nulová. Ona nulová nebude, bude narůstat. S tím musíme počítat, že tyto částky, které jsou tam deset let, je nevhodné měnit.
Proto vás žádám, abyste ve třetím čtení, neprojde-li návrh na zamítnutí, velmi zvažovali pozměňovací návrhy, které dělají restrikci tohoto spoření. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Slovo má pan poslanec Doktor.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji za udělené slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych řekl několik poznámek do obecné rozpravy k návrhu novely zákona č. 96/1993 Sb.
Řekněme si na rovinu, že kdyby měl být korektní a v souladu název zákona se skutečným obsahem i rozsahem využití současného systému stavebního spoření, pak by jediným úkolem novely zákona mělo být vypuštění slova "stavební", jelikož pouze k financování stavebních účelů nebo pořízení a vybavení domácností toto stavební spoření využíváno není. Klidně by novela zákona č. 96/93 Sb. spočívala v tom, že bychom navrhli změnit název na "státem podporované státní spoření".
My ovšem jednáme o navýsost politickém rozhodnutí, a sice o tom, zda je stát, Česká republika, současná vláda, za daného politického složení ochotna ze státního rozpočtu vynaložit na příští léta 17,5 mld. Kč. Z pohledu politického rozhodnutí a jeho váhy posuzujeme, zda tato Poslanecká sněmovna považuje mandatorní výdaj ve výši řekněme 17,5 mld. Kč za výdaj oprávněný, za výdaj, který si může rozpočet České republiky dovolit, anebo zda jej považuje za výdaj typu, o němž pan poslanec Mládek mluví jako o plýtvání penězi daňového poplatníka.
Nikdo z nás nemá mandát přemýšlet za naše daňové poplatníky. My jsme se do této Poslanecké sněmovny dostali s volebními programy, které jsme ve volbách prezentovali. Nevzpomínám si na to, že by kterákoli z politických stran ve svém volebním programu uváděla, že zruší nebo provede korekci systému stavebního spoření. A tak zřejmě rozhodujeme o tom, že nám vadí, že oněch 17,5 mld. Kč vydaných ze státního rozpočtu jsou jediné peníze, které nesmrdí korupcí. Jediným problémem totiž je, že celý tento mandatorní výdaj ve výši 17 mld. Kč neovlivňuje žádný úředník státní správy.
Srovnejte si to prosím s výdaji na podporu malého a středního podnikání, s nejrůznějšími tituly vyplácenými v oboru průmyslu, obchodu, zemědělství, výdaji na podporu nejrůznějších proexportních aktivit atd. Sečtěte ty miliardy dohromady a dejte si vedle toho počet státních úředníků, kteří díky tomu vykazují práci a činnost. A my rozhodujeme jenom o tom, zda nám vadí, že těch 17,5 mld. Kč, které díky naší vlastní schopnosti či neschopnosti, naší vlastní reklamě - a to se jakoby hlásím k tomu, co tady provedla vláda ČR, když už jedenapůl roku mluví o tom, že systém stavebního spoření změní - v budoucnu chceme snížit. Ambicí vlády je během deseti let provést korekci, která povede k tomu, že se počet klientů - v současné době se jejich počet blíží 9 mil. osob - sníží na 30 až 50 %. (Poznámka ministra financí.) Statistický údaj, pane ministře financí, z července letošního roku říká 8,3 a to číslo progresivně stoupá. To jistě víte.
Jinými slovy, rozhodujeme o tom, zda někdy v dlouhodobém horizontu dosáhneme nějaké razantní změny celého systému. Chtěl bych požádat, abychom se zamysleli nad tím, jaké důsledky měly razantní změny systému stavebního spoření např. na Slovensku.
Celým problémem systému stavebního spoření, tak jak se bude chovat dál, je přece to, že rozevíráme nůžky toho, jak se v tom systému stavebního spoření má cítit tzv. spřátelený klient, tedy ten bonifikovaný, a ostatní spřátelení střadatelé, kteří do toho systému vnášejí peníze. Ti, kteří do toho vnášejí peníze a jsou státem podporovaní, totiž poskytují servis těm, kteří si vyzvedávají úvěr, kteří ho skutečně čerpají na nějakou stavbu, pořizují úvěr v souladu s tím, jak byl systém původně nastaven.
Padlo-li už někde jinde - a na semináři, o němž se zde zmiňoval pan poslanec Martínek taktéž - srovnání systému stavebního spoření s letadlem, tak to letadlo z něj učiníme tehdy, když rozevřeme komfort mezi tím, jak se v systému stavebního spoření budou cítit ti, kteří do něj peníze vnášejí - a je to skoro 9 mil občanů - a ti, kteří ze systému také čerpají úvěr. Opakuji: nerozhoduje o tom žádný státní úředník, rozhodují o tom kritéria, nakolik je občan schopen peníze do systému vracet. Jestliže ovšem zavřeme tok peněz a bude narůstat potřeba ze systému čerpat, pak se dočkáme toho, že ten systém se jako celek bude letadlu velmi rychle přibližovat.
Prosím tedy o to, abychom jako politická reprezentace zvážili, zda nám stojí 17,5 mld. Kč vydaných ze státního rozpočtu za to, abychom nadále uchovali systém stavebního spoření, nejstarší finanční instrument v novodobé historii ČR, beze změn, aby prošel relevantním soubojem s ostatními finančními nástroji, které jsou na trhu dostupné. Uvádí-li zde někdo zmínku, že se systém stavebního spoření ocitá chráněn ze všech stran, pak by v rámci korektnosti bylo třeba říci, že hypoteční úvěry byly chráněny zrovna tak. Jakmile se ten systém rozeběhl a začal nabývat na vážnosti a začal hrát velkou roli v systému finančních instrumentů na trhu, hned do toho vstoupila Poslanecká sněmovna a provedla korekce. Pak tedy říkat, že stavební spoření je čímsi na vrcholu, není pravdivé. Má k němu přístup každý za volných a zřetelných podmínek, nereguluje ho stát, nereguluje ho žádný úředník státu, nepodléhá korupci.
Prosím vás, abyste zvážili - tento systém bude i nadále konkurenceschopný - zda zůstane zachován, nebo zda si přejete jiné nástroje, jiné přerozdělení peněz, které zřejmě - podle pana poslance Mládka - daleko více odpovídá vidění daňového poplatníka.
Srovnáme-li si totiž počet daňových poplatníků, pane poslanče Mládku, pak stejně velký počet daňových plátců ze systému peníze čerpá. Nechť si o tom, zda to za plýtvání považuje, rozhoduje daňový poplatník sám. Vstupme prosím do reálných voleb, ať už řádných, nebo mimořádných, s tím, že řekneme, že chceme systém stavebního spoření korigovat tak či onak. Vyhrajme na základě toho politického programu volby, a pak ten systém upravme.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Pan poslanec Michal Doktor byl posledním písemně přihlášeným do všeobecné rozpravy. Vidím, že se hlásí předseda poslaneckého klubu ODS pan poslanec Tlustý. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte i mně zapojit se do rozpravy o tomto návrhu. Protože to, co zde zaznívá z řad vládní koalice, to je opravdu k pláči a veřejnost by se k tomu měla dozvědět relevantní informace.
Stavební spoření je systém založený v dobách vámi tak často kritizovaných vlád ODS a vlád Václava Klause. Je to systém, který za prvé nepochybně funguje. Za druhé nepochybně prospívá prospěšné věci, prospívá ke spořivosti obyvatel České republiky, a to v dobách, kdy díky nízkým úrokovým sazbám je tendence ve společnosti, jak prokazují všechna data, opačná - spíše to je zadlužování se a nespoření.
***