(18.20 hodin)
(pokračuje Fischerová)
Ve stávajícím systému, tak jak je dnes nastaven, jsou lidé s postižením, lidé bezmocní, staří, ale také třeba i lidé i po úrazech zbavováni možnosti volby a v důsledku toho své lidské důstojnosti a svých práv. Právo nebýt zbaven domova, právo svobodně si vybrat službu, kterou potřebuji, právo žít v prostředí, které si zvolím, patří k důstojné lidské existenci. Setkávám se s tím, že lidé, kterých se tento problém aktuálně netýká, mají sice na obecné úrovni porozumění, ale v okamžiku, kdy se dostanou k detailu, nechápou, v čem problém spočívá. Ani oni by však nechtěli v případě úrazu anebo jakékoli jiné nehody skončit v ústavu, ztratit domov a nemít možnost vybrat si, co sami potřebují. Tím se dostávám právě k projednávané novele zákona o rozpočtovém určení výnosů některých daní.
Je nepochybně dobré, že se dle principu subsidiarity a v návaznosti na decentralizaci veřejné správy peníze začínají dostávat na místo, kde se o věcech rozhoduje a kde se realizují. Problém sociální oblasti nastává ale v okamžiku, kdy se finanční prostředky na služby sociální péče rozpustí do daňových výnosů krajů dříve, než vznikne toužebně očekávaný zákon o sociálních službách, který by měl zavést možnost rovného přístupu k různým typům služeb.
Pokud bychom schválili novelu zákona tak, jak je navržena, prakticky zavřeme možnost reformy financování sociálních služeb, a tím i reformu samu. V současné době se na sociální služby vynakládá z různých titulů asi 10 mld. Kč. A tyto peníze spotřebovává asi 250 tisíc uživatelů služeb. Financování probíhá prostřednictvím institucí. V novele zákona o rozpočtovém určení daní se navrhuje z této sumy rozpustit do daňových výnosů krajů 25 %. To znamená, že v případě změny způsobu financování sociálních služeb, a to na systém financování prostřednictvím samotných uživatelů, bude k dispozici pouhých 7,4 mld. Kč. A to je velmi podstatný rozdíl.
Podotýkám, abych snad nebyla špatně pochopena, že tu nejde o podezření, že by snad kraje s finančními prostředky na sociální služby nehospodařily dobře, ale pro reformu sociálních služeb tyto prostředky budou chybět, protože žádný dodatečně přijatý zákon nemůže krajům přikázat změnu systému hospodaření s jejich daňovými výnosy. Dříve než bude moci proběhnout veřejná a odborná diskuse o příští podobě sociálních služeb, bude z finančních důvodů jakákoli šance na změnu znemožněna. Oddělením čtvrtiny finančních prostředků na poskytováních sociálních služeb zůstane zakonzervována současná síť kamenných ústavů a dosavadních služeb. Dokud to nebude zákonem stanoveno, bude kraj nakládat s penězi po svém a bude na rozhodnutí krajských politiků, jak bude o potřebné postaráno.
I když samozřejmě lze předpokládat, že většina ze současných zastupitelů zajistí z výnosů daní dobré fungování služeb, nemusí to navíc platit ve všech krajích a nemusí to platit po dalších volbách. Proto vás prosím, abyste svým hlasováním podpořili pozměňovací návrh pana poslance Ostrého, který navrhuje, aby prostředky, které jsou ve státním rozpočtu určeny k financování zřizovatelské funkce krajů na zařízení sociálních služeb, zůstaly i nadále součástí státního rozpočtu a do doby přijetí nového zákona o sociálních službách byly krajům poskytovány jako účelová dotace. Tento pozměňovací návrh nevznáší žádný nárok na státní rozpočet.
Děkuji za pozornost a pochopení.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Táně Fischerové. Chci se zeptat paní poslankyně Aleny Páralové, zdali je přihlášena také do obecné rozpravy - i do podrobné rozpravy. Takže v obecné rozpravě v tuto chvíli vystoupí paní poslankyně Alena Páralová, potom paní poslankyně Boháčková, potom pan poslanec Miroslav Kalousek.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené dámy, vážení pánové, součástí právě projednávaného tisku jsou i novely dvou zákonů, které se týkají poskytování sociálních služeb. Vláda navrhuje změnu zákona č. 100 z roku 1988 Sb., o sociálním zabezpečení, a dále změnu zákona č. 114 z roku 1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení. Vláda navrhuje zrušení § 73a zákona o sociálním zabezpečení. Paragraf 73a, který vláda ruší, staví na stejnou úroveň všechny poskytovatele sociálních služeb v přístupu k příspěvkům z veřejných zdrojů.
Dovolte mi připomenout historii § 73a. Při projednávání konečné verze reformy veřejné správy se ukázalo, že tehdejší ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla zaspal dobu i přesto, že vstával za kuropění, a vůbec nepřipravil odpovídající zákonný rámec pro poskytování sociálních služeb. Kompetence přecházely na kraje a obce, aniž byla stanovena základní pravidla. Dodnes není stanoveno, kolik stát připlácí na lůžko v domově důchodců či v ústavech sociální péče, přestože je všeobecně známo, jak vysoké tyto částky jsou a že jsou jiné pro státní a nestátní poskytovatele. Jediným regulativem je státní rozpočet.
Sněmovna se pokusila zaplnit vakuum a schválila na návrh poslance Krásy z Unie svobody právě § 73a. Vzpomeňte se mnou - schválení § 73a bylo podmínkou pro schválení celé reformy veřejné správy. Poslanci čtyřkoalice, ať už lidovci či unionisté, zcela zásadně trvali právě na § 73a a také pro něj hlasovali jako jeden muž či žena. Paragraf měl podporu občanských sdružení a neziskových organizací a měl nabýt účinnosti od 1. 1. 2003. Nicméně na podzim 2002 Parlament na návrh vlády účinnost § 73a odložil o rok, takže § 73a měl začít platit od ledna roku 2004. Vláda se tehdy hanebně vymluvila na povodně a lidovci i unionisté hanebně zapomněli na své zásady, a to i přes veškeré protesty neziskového sektoru. Jediný, kdo tehdy na podzim roku 2002 § 73a a neziskové organizace a občanská sdružení bránil, byla Občanská demokratická strana.
Dnes se tedy ruší § 73a úplně, aniž by nabyl účinnosti. Sbohem rovnosti poskytovatelů služeb. Paragraf 73a ukládal vládě, aby stanovila nařízením od 1. ledna 2004 pravidla poskytování příspěvků na sociální služby, podmínky, lhůty i výši jejich poskytování. Místo § 73a navrhuje vláda § 73c, který ukládá vládě stanovit nařízením pravidla poskytování dotací. Paragraf je proti stávajícímu stavu velmi vágní. Místo adresných příspěvků rozplizlé rozhodování státních úředníků na základě projektů. Bohužel. Odpovědnost za sociální služby je rozprostřena neurčitě mezi kraje a obce a je nabíledni, že kraje i obce budou muset sáhnout hlouběji do kapsy, aby sociální služby ufinancovaly.
Je pravidlem, že pokud je v návrhu zákona vláda zmocněna k vydání nařízení vlády, měl by být návrh tohoto nařízení přílohou příslušného tisku. Bohužel, taková příloha v právě projednávaném tisku chybí. Pokud vláda má toto nařízení připraveno, pak bych prosila, aby bylo do sněmovny neprodleně dodáno.
Ráda bych se také zeptala pana ministra Škromacha i pana ministra Sobotky, který z nich toto nařízení zpracoval, nebo lépe, na kterém z ministerstev se nařízení zpracovalo. Nebo přetrvává nekonečný nepořádek zavedeným ministrem Špidlou a na tomto nařízení se ještě nezačalo pracovat? Ptám se tedy alespoň pánů ministrů Škromacha a Sobotky - kdy bude nařízení vládou schváleno?
Stát by měl přesně specifikovat, za které sociální služby odpovídá ministerstvo, za které kraj a za které obec. Je třeba jednoznačně stanovit podíl úhrady ze strany uživatele, obce, kraje a státu.
***