(17.40 hodin)
(pokračuje Grospič)
Čili můžeme se domnívat nebo hádat, jak tomu ve skutečnosti bude.
Kromě navýšení daňové zátěže spotřeby je nárůst daňového odvodového zatížení osob samostatně výdělečně činných druhou hlavní položkou, která má naplnit příjmy veřejných rozpočtů. Manažerů, tunelářů, lidí odpovědných za stamilionové úniky národního majetku se ovšem tato reforma netýká, podnikům má naopak přilepšit. Dovolím si v této souvislosti krátkou úvahu nad opodstatněností a produktivností navržených změn. Domnívám se, že jejich účinky mohou přímo až opačné, ale posuďte toto sami.
Opodstatněnost navýšení stanovených vyměřovacích základů pojistného na zdravotní i sociální pojištění o 15 procentních bodů v průběhu tří let včetně nových konstrukcí minimálního vyměřovacího základu je zdůvodňována nepřiměřeným zvýhodněním živnostníků oproti zaměstnancům, ale když to porovnáme s konkrétními čísly, můžeme dojít k jinému obrazu. Dle státního závěrečného účtu za loňský rok činilo průměrné měsíční pojistné na sociální pojištění 1249 korun na jednoho zaměstnance a 1270 korun na jednoho živnostníka. U všeobecného zdravotního pojištění činilo průměrné měsíční pojistné 604 korun na jednoho zaměstnance a 621 korun na jednoho živnostníka. U zaměstnanců jde samozřejmě pouze o částky, které jim byly strženy z platu, nikoliv o platby zaměstnavatelů. Hovořit při těchto relacích o diskriminaci zaměstnanců vůči živnostníkům je neodpovědné a nepravdivé.
Jiná věc ovšem je zvýhodnění ceny práce živnostníka oproti ceně práce zaměstnance. Zde živnostníci zvýhodněni jsou, ovšem ne na úkor zaměstnanců, nýbrž na úkor zaměstnavatelů a jejich personálních nákladů, ale to je už o něčem jiném. Produktivnost navýšení stanovených vyměřovacích základů včetně nových konstrukcí minimálních vyměřovacích základů pojistného byla vypočítána na 1,5 miliardy korun příjmů u všeobecného zdravotního pojištění a na 2,42 až 6,22 miliardy příjmů u sociálního pojištění. Poděleno cca 571 tisíci živnostníků jde o navýšení odvodového zatížení až o 13 520 korun na jednoho ročně. Při souběhu s minimální daní a zejména se zvýšením daně z přidané hodnoty, na kterých jsou odbytové možnosti živnostníků závislé, jsou již restrikce drobného podnikání značné a ne všichni je musí vydržet.
Podle předsedy Asociace podnikatelů může počet živnostníků postupně klesnout až o čtvrtinu, a tedy až o 193 tisíc. Náklady na nezaměstnanost by pak tedy vzrostly o 10,3 miliardy korun, tedy o 2,6 miliardy korun více, než mají činit přínosy z vládou navrhované restrikce osob samostatně výdělečně činných.
Vážené dámy a pánové, není mým politickým krédem obhajovat zde živnostníky. K tomu se hlásí jiné strany a nebudu jim tuto oblast ubírat. Ale pro spravedlnost a komplexnost jsem si dovolil těchto několik doplňujících informací, a to pro uvážlivé rozhodování zde ve sněmovně.
Jsem osobně přesvědčen o kontraproduktivnosti nejen těchto opatření, ale celé navrhované reformy, proto se nepřikloním k její podpoře. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Stanislavu Grospičovi. Slovo má pan poslanec Antonín Zralý, připraví se pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Antonín Zralý: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, paní a pánové, nejprve bych chtěl říci, že mimo jiné mi utkvěly v paměti dvě věty vyslovené premiérem současné vlády, a to slova buď, anebo. Tedy buď se tedy zákony přijmou a vláda bude vládnou dál, nebo ne, a přijdou jiní, kteří však budou muset udělat obdobné kroky.
Co však vláda udělat podle mého soudu měla? Zejména proto, že stojedničková převaha ve sněmovně odpovídá ani ne polovině všech občanů? Měla při přípravě řešení problémů dotýkajících se všech občanů této republiky vyvinout snahu, aby řešení našli ve spolupráci se všemi odborníky napříč celým politickým spektrem. Neudělala to a jen ústy premiéra postavila otázku buď, anebo. A to je špatné, vždyť jde, jak jsem již řekl, o všechny občany tohoto státu. O to víc si to měla vláda uvědomit, když ústy téhož premiéra sdělila, že vláda má zájem, aby finance státu byly stabilní, stejně jako každé rodiny, každého občana tohoto státu. Předložené zákony však nenapovídají, že by měly začít přinášet ten blahobyt pro všechny občany, že by měly přinášet stabilitu.
Novela zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, by měla zabránit tomu, aby tisíce našich občanů nepropadlo chabým sociálním sítem, aby se nepropadli až tam, že nám budou vznikat na okrajích měst tzv. slumy, čili česky řečeno sídliště budovaná z odpadových materiálů, že zde budou žít lidé v takových podmínkách, které neodpovídají standardům počátku třetího tisíciletí.
Mrzí mě, že předkládaná novela neobsahuje žádné progresivní prvky, a to ani ten, který byl v minulé novele, odmítnuté sněmovnou 5. března 2003. Jednalo se o motivační souběh dávek s částečnou výdělečnou činností. Tento progresivní prvek bychom v klubu KSČM považovali za posilování sociální soudržnosti a zamezení sociálního vyloučení určitých znevýhodněných skupin obyvatel. Naopak v novele jsou založeny i další restrikce ve vztahu k živnostníkům a k dlouhodobě nezaměstnaným. Opakovaně je pak navrhována precizace, resp. zpřísnění podmínek přiznání sociální potřebnosti o testování normativně stanovených majetkových poměrů žadatele. Veškerý majetek kromě obydlí a pomůcek invalidů budou muset prodat nebo ekonomicky zhodnotit. Až potom bude možné žádat o sociální dávky.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, vím, že vládnete poměrně silným hlasem, ale pravděpodobně vás řada poslanců neslyší vzhledem k tomu, že zde diskutují s panem ministrem financí zpravodajové jednotlivých tisků. Požádal bych je, aby debatu převedli do kuloárů, případně aby se sněmovna zklidnila, abyste mohl v klidu dokončit svůj projev.
Poslanec Antonín Zralý: Obdobně jako v březnu se navrhuje navýšit byrokratickou zátěž žadatelů o sociální pomoc v nouzi a nově též žadatelů, jejichž příjmové a majetkové poměry dříve testovány nebyly, což jsou důchodci a invalidé.
Novela je navíc přímo v rozporu s programovým prohlášením vlády a neřeší to nejpodstatnější, co řešit měla, tj. zavedení institutu tzv. sociálního minima, tedy navýšení současných podhodnocených dávek sociální potřebnosti nastavených k překlenutí krátkodobé nouze, aby pokryly též nouzi dlouhodobou.
Neřeší a neomezuje ani nepřiměřené kompetence jednotlivých úředníků. Naopak subjektivní rozhodování úředníků o chudobě člověka se navrhuje dále posílit. V podstatě jde o pouhou restrikci systému nastaveného k přežití rodiny v nouzi.
Pro Komunistickou stranu Čech a Moravy je restrikce podhodnoceného zabezpečení nejchudších skupin populace a dlouhodobě nezaměstnaných zcela nepřijatelná a poslanecký klub KSČM to považuje za účelový pokus ušetřit na nejchudších. Proto navrhuji zamítnutí této novely.
Ještě si dovolím několik vět k návrhu vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců, tzv. služební zákon. V důvodové zprávě k tomuto návrhu jsem nalezl takové postesknutí, že přímo ze služebního zákona vyplývají státním zaměstnancům jejich platové nároky, aniž by měla vláda možnost je omezit. A pokračuje to konstatováním, že jde o propojení způsobu odměňování s organizačními věcmi, tedy systemizací ve správních úřadech. Pochopil bych toto zdůvodnění, pokud by tento zákon nebyl přijat před relativně krátkou dobou a v období krátce před volbami.
***