(17.30 hodin)
(pokračuje Opálka)
A to je otázka nájemného, otázka pohonných hmot a jiné záležitosti. A není přece možné, aby odvody, které odvádějí tyto osoby, jim nezajišťovaly ani minimální důchod, který by pak musel být sanován stejně ze státního rozpočtu. Jde víceméně o problém takzvaného "Švarc-systému" a některých vychytralých, protože jak já jsem si zjišťoval situaci, tak většina drobných podnikatelů je poctivá a odvody odvádí.
Problematické je pro mě velmi posouvání jednotné věkové hranice odchodu do důchodu k 63 letům. Argumentace se opírá o matematicko-pojistné propočty a o stav v Evropské unii. Nebere však v úvahu skutečnost, že věková hranice odchodu do důchodu není v Evropě jednotná, že např. ve Francii je ještě nižší než u nás, že intenzita pracovního fondu, to znamená počet odpracovaných hodin v roce, je v České republice daleko vyšší, a tím je vyšší i opotřebovanost pracovní síly. Že je ve srovnání nižší míra dožití, a tím i délka pobírání důchodu, a konečně i problematika vysoké míry nezaměstnanosti s prodlouženou hranicí odchodu do důchodu se ještě zkomplikuje. Z těchto důvodů nemohu souhlasit s tímto opatřením.
Složitější je i situace odchodu do důchodu se stejnou hranicí u mužů a žen. Musím konstatovat, že se vlastně ztrácí bonifikace žen za podíl na reprodukci národa, která klesá, ale v neposlední řadě i za to, že ženy byly odměňovány za svou práci poměrně méně než muži.
Mohl bych hovořit i o dalších problémech, ale chtěl bych k tomuto zákonu navrhnout, aby byl vrácen předkladateli k přepracování, a pokud tento návrh neprojde, alternativně podmíněně dávám návrh na zamítnutí.
V závěru mi dovolte dvě poznámky jako reakci na to, co zde bylo řečeno. Není to tak dávno, co v SRN byl v rámci zákona o pohřebnictví schvalován systém, že může být občan pohřbíván v jakémkoliv stavu, to znamená i zabalen v prostěradle. Byla k tomu velká diskuse, nakonec to bylo schváleno a následný krok byl návrh a zrušení přídavku pohřebné. Já bych nerad, aby rozkrokování této reformy šlo obdobným směrem, a proto bych možná parafrázoval slova kdysi významného čelného politika sociální demokracie SRN Lafontaina, "s kým půjdeme - s bankéři, či s odboráři". A tady si myslím, že je třeba jít především s vůlí celého národa.
Druhá poznámka. Dvakrát zde bylo zmiňováno Turecko. Já bych řekl, že Turecko má na rozdíl od jiných států velmi plánovanou ekonomiku, je to v podstatě ještě pokračování přechodu od feudálního systému k systému, který nám je již znám, a že tak obrovská bytová výstavba, jaká je zahájena v posledních deseti letech v Turecku, neexistuje v Evropě v žádném jiném státě a že v podstatě Turecko kromě armády vykrývá především kapitalizovaným způsobem svůj státní rozpočet, a myslím si, že poukazuje na správný směr.
V úvodu dnešního dne vzpomínal pan místopředseda Langer, že zde nezazní ani hymna, ani Internacionála. Myslím si, že ještě známe třetí píseň, a je to Píseň práce, která by dnes možná měla zaznít, protože je to především o práci a nepráci, která tvoří hodnoty a tvoří i státní rozpočet.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Opálkovi. Řádně přihlášený je pan poslanec Stanislav Grospič, připraví se pan poslanec Antonín Zralý.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji. Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, navážu na svého předřečníka a budu věnovat pozornost tiskům 396 a 399.
Předstupněm ohlášené důchodové reformy mají být také parametrické změny současného průběžného systému a důchodové reformy a zásadní z nich pak má být realizována na úkor péče státu o nezaměstnané, a to v situaci historicky nejvyšší nezaměstnanosti za posledních 74 let. Za svojí téměř roční působnosti v parlamentu zde bylo minimálně dvakrát upozorněno na podhodnocené financování nezaměstnanosti a také i číselně prokázáno. Nyní se nacházíme po referendu o vstupu do EU a tam pro informaci je péče státu o nezaměstnané pětkrát až patnáctkrát vyšší a my neumíme nic jiného než půl milionu lidí bez práce odsunout do sektoru stínové ekonomiky, resp. pokud budou žádat o dávky životního minima, jim ještě odebrat majetek. Nebo pokud na odebrání majetku nepřistoupí a půjdou do předčasného důchodu, tak jim ho prostě nadosmrti snížíme, a to i přes poctivě odpracovaných až třeba 40 let. Doufám, že tento pokus vlády, tento doslova arogantní pokus vlády, neprojde.
K druhému problému, ke kterému se chci zmínit, bych chtěl říci, že celkově jde o alibistický návrh vlády kompenzovat ohlášené restriktivní valorizace penzí možností neomezeného přivýdělku. Při posuzování programových závazků vlády bylo kritizováno sociální postavení seniorů, které bylo nejhorší za celé období ekonomické transformace. Přes lednovou valorizaci penzí se však příliš nezměnilo. Naopak, důsledkem rychlejšího růstu reálných cen, reálných mezd oproti růstu reálných důchodů se zhoršuje, to znamená, že měřeno k roku 1989 byl rozdíl již 24 procentních bodů. Vláda chce tento stav nejen zakonzervovat, ale dále zhoršit. Při prognózovaném tempu růstu nominálních mezd o 5,6 procentního bodu v roce 2004 a o 7,2 procentního bodu v roce 2005 a cca 4,6 procentního bodu v růstu životních nákladů důchodců propadne jejich sociální postavení oproti ekonomicky aktivní části populace o dalších 7 procentních bodů. Vláda vzkazuje důchodcům - na víc nemáme, běžte si přivydělat. Přitom je však všeobecně známo, že ekonomické aktivity a schopnost z různých důvodů je vykonávat je cca 5 - 8 % důchodců a že bez práce je dnes více než 86 tis. invalidů.
Za problém číslo tři považuje představu vlády zvyšovat věkovou hranici ženám pro odchod do starobního důchodu. Zmiňoval se o tomto problému již můj předřečník. V této souvislosti si dovoluji připomenout, že poslední hlasování o prodloužení věkové hranice žen, a to jen o čtyři roky, bylo v roce 1995, a sociální demokracie, tato sociální demokracie jej tehdy nepodpořila. Dnes přichází s úplně opačným návrhem na jeho prodloužení, a to o prodloužení o šest let, a to přesto, že jde o likvidaci posledního stimulu z hlediska natality populace. Přitom i vláda přiznává, že hlavní příčiny insolvence důchodového systému je právě nízká porodnost. A to opomíjí možnou kontrafunkčnost záměru, který při vysoké míře nezaměstnanosti může vyjít naprázdno.
Sečteno a podtrženo, předložené návrhy na změny parametrů důchodového systému jsou sporné, nepromyšlené a neperspektivní. Dle mého poznání mohou mít až opačný účinek, a proto se domnívám, že nejen pro mne, ale i pro poslanecký klub KSČM je nepřijatelné zvyšování věkové hranice odchodu do starobního důchodu a s restrikcí předčasných odchodů do důchodu lze snad souhlasit pouze za existence doprovodných kompenzací. Mám na mysli prodloužení doby pobírání a navýšení podpory v nezaměstnanosti, resp. zákaz propouštění zaměstnanců v předdůchodovém věku, ale požadovaná doprovodná opatření ovšem vláda nepředložila.
***