(10.50 hodin)
(pokračuje Kováčik)
V úvodu mi však dovolte vyslovit dvě podivení. Jedno podivení nad tím, že vládní poslanci při boji o reformní mandát nesedí ve svých lavicích, seděli zde pouze někteří, abych neurazil, seděli zde však velmi bedlivě a velmi bedlivě poslouchali při dnešním projevu předsedy vlády, jako by snad ještě čekali něco nového, že pan předseda vlády sdělí, jako by tedy ta věc, která je prohlašována reformou, ještě nebyla úplně "dopečena" a snad teprve v dnešním projevu měl pan předseda vlády sdělit vládním poslancům něco zajímavě nového.
To druhé podivení patří projevu váženého pana kolegy předsedy poslaneckého klubu ODS, patří ale i projevům jeho kolegů z poslaneckého klubu ODS, patří obsahu, nikoliv délce tohoto projevu. Vždyť přece stav veřejných financí by se dal přirovnat k velmi špatně postavenému domu. Ten dům veřejných financí stavěly celkem tři stavební firmy. Ta firma, která stavěla základy tohoto domu - proto špatně stojí, proto dneska skoro padá - měla ve znaku modrého ptáka. Ta firma, která stavěla první patro, na kterém stojí druhé patro a střecha, měla sice ve znaku růži, ale firma s modrým ptákem byla významným subdodavatelem, řekl bych na rovinu spolupracující firmou v rámci opoziční smlouvy. A teprve poslední patro a střechu stavěla firma mající ve znaku růži, ve spolupráci se dvěma menšími firmami, které ovšem významným způsobem posunuly metody a formy práce firmy růže k něčemu, čemuž se dnes dá říkat to špatně postavené stavení.
Jestli se tedy chceme dobrat cest, jak chceme řešit ten špatně postavený dům, musíme především vědět, proč ten dům špatně stojí, kde jsou trhliny, proč byly špatně postaveny základy. A proto se divím, jak dnes, po několika letech, kolegové z ODS jakoby z nebe spadlí najednou přicházejí a kritizují stav toho špatně postaveného domu, jehož základy stavěli především oni.
Kde jsou základní příčiny stavu tohoto špatně postaveného domu? Jsou přece především v nevýkonné ekonomice, v oněch špatných, neúměrně vysokých, neúměrně špatně směřovaných transformačních nákladech. Vezměme si, kolik stovek miliard propadlo v tomto státě sítem špatně nastaveného prostředí bankovního systému. Vezměme si, o kolik desítek, možná stovek miliard, které mohly být věnovány rozvoji ekonomiky - a tudíž dnes bychom ten dům měli krásnější - propadlo tím, že v počátku tzv. transformace naší ekonomiky se, prostě a jednoduše, ve prospěch cizích firem zlikvidoval zahraniční obchod, ve prospěch cizích firem se zprivatizovalo i to rodinné stříbro. A dnes bohužel to, co tady zbylo po tolik kritizované ekonomice minulého režimu, už je rozprodáno, už je rozprivatizováno. A zbývá pouze ten poslední zlatý prstýnek budějovického Budvaru, jehož prodej snad má ještě něco zachránit. Čili ano, přátelé, privatizovalo se, restituovalo se, transformovalo se ne s ohledem na to, aby tady fungovala ekonomika, ale s ohledem na to, že prvně je třeba naplnit všechno ostatní, jen ne tu vlastní funkci.
Spolupůsobí zde, a tady musím říci, že firma s růží nese téměř výhradní zodpovědnost, i špatně nastavená a nedotažená reforma veřejné správy, jejíž náklady ještě zdaleka nejsou u konce, dokonce si myslím, že náklady na tuto reformu, ty hlavní, ty největší, tento stát, tuto ekonomiku, tyto finance teprve čekají.
Spolupůsobí zde špatně nastavená funkce základních odvětví netržních služeb - překládám veřejná doprava, nesmyslný způsob privatizace veřejné služby, jakou je veřejná doprava, problémy ve stavu školství, problémy ve zdravotnictví, jehož převod nemocnic pod kraje s dluhy, a teď si to kraje řešte, protože i kraje a obce jsou o veřejných financích a o špatně postavených jednotlivých místnostech toho špatně postaveného domu, teď sklízíme.
Přemýšlel jsem, jak do toho historického popřevratového kontextu tento pokus vlády zařadit. Napadly mě různé věci, a určitě si veřejnost a také alespoň někteří kolegové vzpomenou na dobu tzv. Klausových balíčků. A vzhledem k tomu, kdo má náklady na tuto takzvanou reformu nést, tak mě napadlo srovnání a název "Špidlův dáreček". Špidlův dáreček všem občanům, ale i drobným a středním podnikatelům, dáreček, který nepřináší, ale vytahuje z kapes. On ten dáreček postrádá dlouhodobější koncepční řešení. V tom se shoduji s kolegy z ODS, kteří tady právě tu nekoncepčnost napadali.
My jsme tady v této sněmovní síni vyslechli mnoho a mnoho řečí o nejrůznějších koncepcích. Dokonce byly i pokusy o jednotlivé konkrétní kroky, když si vzpomenu na koncepci agrární politiky např. z mého soudku a na její neslavný konec. Málokdy jsme se dočkali nebo téměř nikdy jsme se nedočkali skutečně koncepčního řešení problémů této země.
I to je dnešní dopad, dnešní stav, dnešní výsledek toho, že jsme nedokázali v této sněmovně - a teď myslím všechny vlády popřevratové - doopravdy nastavit výhledy na řešení jednotlivých problémů na dobu pěti, deseti, patnácti či dvaceti let, že se tady vytloukal klín klínem, že dokud bylo co privatizovat, tak se prostě díry v rozpočtech, ve veřejných financích zalepovaly výnosy z privatizace, místo aby se tyto prostředky použily na zkvalitnění života občanů nebo na pozvednutí výkonu české a moravské a také slezské ekonomiky.
Ten dáreček je výrazně protirůstový. On rezignuje na zdroje. On zdroje pro financování, alespoň základních funkcí pro jeho udržení, hledá v úsporách, vyškrabává v koutech kapes důchodců, nikoliv v tom, že by měl nastartovat něco, co by vedlo ke zlepšení výkonu české ekonomiky, ke zlepšení výkonu exportu, ke zlepšení konkurenční schopnosti našich podniků a podnikatelů.
A on ten dáreček přenáší problémy stabilizace veřejných financí výrazně pouze na koncového spotřebitele. Přeložme: na důchodce, na zaměstnance, na rodiny, na drobné a střední podnikatele, tedy na ty, kteří - a v tom se mnou snad všichni budou souhlasit - nesou nejmenší, nebo nenesou žádnou vinu na současném stavu veřejných financí. A také, kteří mají nejmenší prostor ve svých peněženkách na to, aby mohli za chyby jiných takto platit. Tedy tento dáreček je ještě ke všemu výrazně antisociální.
To, vážené kolegyně a vážení kolegové, nevylučuje naši podporu, tedy podporu poslanců z klubu KSČM, jednotlivým opatřením, která jsou navrhována, ať již to jsou snahy o omezování zneužívání sociálních dávek, ať už jsou to koneckonců i námi dávno prosazované snahy o určité jiné nastavení odměňování ústavních činitelů.
***