(9.30 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Nejsem schopen spočítat, kolikrát jsem od tohoto mikrofonu dokazoval a dokladoval, že právě sociálně demokratické vlády svými netransparentními postupy, svými metodami, ve kterých často předem určeným nabyvatelům byly předány zdarma české banky, ve všech případech s doplatkem, jinými slovy nabyvatelé těchto bank je získávali nejen zdarma, ale získávali k nim hotové peníze v podobě časově i věcně neomezených záruk, které mimochodem do dneška musí Česká republika hradit - mimochodem do dneška tato otázka podivné historie českých veřejných financí není ukončena ani ve vztahu k Evropské unii. Je to jedna z otázek, která bude teprve řešena.
Je to sociální demokracie, pane premiére, která je zodpovědná za tyto netransparentní postupy, za poskytnutí těchto neomezených, ničím nelimitovaných záruk. Jste to i vy osobně, kdo je zodpovědný za to, že při řešení českého bankovního sektoru byly vynaloženy mnohonásobně vyšší náklady, než které vynaloženy být měly. A co považuji za něco absolutně neuvěřitelného, je, že dnes vaše vláda na návrh Ministerstva financí projednává už několikátou verzi, ve které se snaží dokonce rozšířit rozsah těchto záruk, rozsah těchto plateb, konkrétně v případě ČSOB - IPB. Stěžujete-li si na výši transformačních nákladů, musím vám k tomu dodat: Jste to vy, pane premiére, vaše sociální demokracie a vaše vlády, které postupovaly právě tak, že dnes tyto náklady musíme hradit. Stěžujete si tedy sami na sebe. (Poslanci ODS tleskají.)
Nyní mi dovolte, dámy a pánové, přednést poměrně rozsáhlý text, ve kterém převážně budu přímo citovat. Na rozdíl od řady jiných vystoupení mi tedy dovolte, abych z větší části přednesl první část dokumentu, který včera Občanská demokratická strana schválila, který obsahuje na jedné straně analýzu a kritiku právě projednávaných tisků a ve své druhé části obsahuje alternativní návrh tezí zásad skutečných reforem, které by znamenaly skutečný obrat ve vývoji veřejných financí. Tento materiál byl prezentován pod názvem Modrá šance. A dovolte mi tedy, abych vás seznámil s podstatnými úryvky z něho.
Za prvé konstatujeme, že sociální demokracie a tato vláda přistupuje k reformám pozdě. Přistupuje k nim poté, co zejména ODS dlouhodobě, mnoho let upozorňovala na neudržitelný vývoj veřejných financí a na konkrétních číslech dokazovala, že reformy jsou nezbytné, ale že byly nezbytné už na počátku, kdy sociální demokracie začala řídit tuto společnost, to znamená na konci devadesátých let. Opět poněkolikáté mi dovolte citovat tři čísla, kterým rozumí každý student střední ekonomické školy a kterým nerozumí politická reprezentace, která řídí tento stát. (Poslanci ODS tleskají.)
V letošním roce skončí hospodaření této vlády s deficitem, který je přibližně stejný, jako byl vytvořen za čtyři roky vlády sociální demokracie v dobách vlád Miloše Zemana. Čirou náhodou je tento deficit také přibližně stejný, jako byla celková výše státního dluhu v roce 1998, když sociální demokracie přišla k moci. Jinými slovy, celková výše dluhu za celou historii České republiky včetně všech závazků převzatých z bývalé federace. Jestliže v roce 1997 byla tato celková výše státního dluhu 173 miliard, pak mi dovolte dodat, že od roku 1998 do konce roku 1991 (2001?) zvýšily vlády sociální demokracie tento dluh o 172 mld. - všimněte si, že rozdíl je jedna jediná miliarda, ovšem jednou je to za celou historii a podruhé je to za čtyři roky. A to poslední číslo zatím neznáme. Ale spekulace, které se objevují v tisku, naznačují, že hospodaření letošního roku, to je roku 2003, může skončit číslem velmi podobným. A i kdyby to místo 170 miliard bylo jenom 150, stejně onen student střední školy pochopí, že jestli dluh za jeden rok naroste stejně jako za čtyři roky a stejně jako za celou historii, je zle, a že je pravda, když říkáme, že české veřejné finance byly sociální demokracií dovedeny do otevřené krize. (Poslanci ODS tleskají.) Její rozsah si asi pravděpodobně málo uvědomujeme. Je to asi i proto, že vláda dělá vše pro to, aby občanům České republiky neřekla pravdu.
Dovolte mi uvést, že Česká republika vykazuje daleko nejvyšší schodek veřejných financí ze všech zemí usilujících o vstup do Evropské unie. Dovolte mi dodat, že o toto prvenství se dělíme s Tureckem.
Pokud nedojde k zásadní změně - a to, co tu dnes projednáváme, není, jak během svého vystoupení budu dokazovat, zásadní změna - vzroste veřejný deficit z letošních 6 procent HDP - porovnejte s maasterským kritériem, které je 3 procenta - dokonce na 8 procent v roce příštím, a hrozí, že na konci fungování vlády sociální demokracie do roku 2006 by se celková zadluženost České republiky mohla přiblížit 50 procentům HDP. Já nechci nikoho strašit, ale porovnejte si vývoj v zemích, ve kterých se tento ukazatel přiblížil k tomuto limitu, zvažte, jestli Česká republika se má pod vládou sociální demokracie a pana premiéra Špidly dočkat podobných událostí, jako se dočkaly ty země, ve kterých to takto daleko nechaly jejich vlády dojít. Jednoduše řečeno - hrozí kolaps veřejných financí se všemi důsledky pro obyvatele, včetně znehodnocení jejich úspor, vývoje kursu koruny, vývoje české ekonomiky a samozřejmě v takovéto katastrofické verzi i negativního vývoje životní úrovně. S tímto si současná vláda sociální demokracie zahrává a my považujeme za svou povinnost na to přinejmenším upozornit, byť se tomu někteří vládní poslanci usmívají.
Nyní mi dovolte probrat postupně všechny dílčí kroky, které jsou obsaženy v projednávaných 11 tiscích. Bude možná pro někoho z vás překvapivé, že je budu probírat bod po bodu, a to podrobně, protože ze včerejších vystoupení předkladatelů mám obavu, že cílem nebylo veřejnosti sdělit, co všechno veřejnost čeká, ale spíš to všechno zamlžit, zatemnit a veřejnosti nesdělit. Ale protože to bude veřejnost, která v případě přijetí této reformy všechno zaplatí, dovolte mi tuto rekapitulaci provést.
Opatření na straně příjmů - napřed opatření v dani z přidané hodnoty: Je navrhováno snížení hranice obratu pro povinnou registraci k DPH ze 3 milionů Kč na 1 milion Kč za rok. Toto opatření podle názoru ODS povede zčásti k likvidaci českých živnostníků, zčásti povede ke zvýšení cen, za které prodávají zboží, a také logicky zčásti povede ke zvýšení rozsahu daňových úniků. Domníváme se tak, že kromě těch negativních důsledků pozitivní nebude žádný. Mimochodem určitě toto opatření nepřinese státnímu rozpočtu větší příjmy, tak jak vláda očekává.
Druhý návrh, už mnohokrát diskutovaný, a proto mi dovolte ho probrat velmi stručně, je přesun zboží a služeb, nebo části zboží a služeb ze snížené pětiprocentní sazby DPH do 22procentní sazby DPH. Je to prosté zdražení všech těchto služeb a všeho tohoto zboží o 17 procent a komentáře ministra financí a dalších - v uvozovkách - ekonomických expertů, kteří tvrdí, že to příslušní podnikatelé zahrnou do svých nákladů, že to absorbují a že se to u zákazníků nepromítne, jsou samozřejmě jenom mlžením skutečného vývoje, a tak mi dovolte zopakovat, že je to prosté zdražení o 17 procent, a to všeho toho, co se přesouvá.
***