(15.10 hodin)
(pokračuje Rychetský)
Konkrétně předložený návrh novely ústavy obsahuje tyto změny.
Za prvé rozšiřuje důvody zániku mandátu poslance a senátora na případ, kdy nabude právní moci rozsudek, kterým by byl poslanec nebo senátor odsouzen za úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Chtěl bych v této souvislosti zdůraznit, že jsme snad jedinou vyspělou zemí, která nezná institut zániku mandátu poslance nebo senátora z těchto podle mého soudu závažných důvodů, a jistě si lze těžko představit, jak by takový člověk, který by vykonával trest odnětí svobody v některé z věznic, mohl svůj mandát dále vykonávat.
Současně je navrženo mnohokrát diskutované ustanovení o tom, že odepře-li některá z komor Parlamentu vyslovit souhlas s trestním stíháním svého člena - totéž platí u soudců Ústavního soudu - je trestní stíhání takového zákonodárce nebo soudce navždy vyloučeno. Navrhuje se omezit působnost imunity poslanců, senátorů a ústavních soudců pouze na dobu trvání jejich mandátu.
Za třetí je navržena přímá volba prezidenta republiky občany s tím, že se předpokládá, že volby budou prováděny obdobným způsobem, který je upraven ve volebních zákonech, že se předpokládá navrhovací právo kandidátů nejen na skupinu poslanců a senátorů, ale i na petiční právo občanů, a že se předpokládá, že v případě nepochybně naprosto nepravděpodobném, že by i ve druhém kole volby kandidáti získali naprosto stejný počet hlasů, se konala volba ještě v kole třetím.
Určité korekce jsou navrhovány v oblasti nekontrasignovaných a kontrasignovaných pravomocí prezidenta republiky, a to ve snaze vyvážit vztahy mezi ústavními orgány bez jednoznačné spojitosti těchto změn se změnou volby prezidenta republiky. Zejména je navrženo u nekontrasignovaných pravomocí prezidenta, to je jmenování a odvolání prezidenta a viceprezidenta NKÚ, nově podmínit návrhem Poslanecké sněmovny, která i podle platné právní úpravy je tím, kdo takový návrh prezidentovi předkládá. Naopak právo jmenovat členy Bankovní rady je navrženo přesunout do kontrasignovaných pravomocí s tím, že se, tak jak se vedly už před léty diskuse, považuje za nejvhodnější kontrasignace ze strany vlády. Jiné změny u pravomocí prezidenta republiky navrhovány nejsou.
Na druhé straně je nepochybné, že je třeba doplnit článek 66 ústavy tak, aby se mezery, které vznikly v ústavě, na které se zapomnělo při jejím přijímání, to je "nepřechod" některých kompetencí v případě uvolnění úřadu prezidenta, vyplnily. Jde zejména o možnost vypsat volby, i když není úřad prezidenta obsazen. Za samozřejmé přitom považujeme, že jedna kompetence prezidenta republiky nemůže přejít na žádný jiný ústavní orgán - a to je právo udělování milostí, které je spojeno výlučně s osobou prezidenta.
Za zásadní změny považujeme ty změny, které se týkají jednak Ústavního soudu, jednak kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu.
Pokud se týče kompetence, respektive složení Ústavního soudu, navrhuje předložený návrh novely ústavy, aby se v ústavě objevil zákaz opakovaného jmenování soudců Ústavního soudu. Chtěl bych říci, že v tuto chvíli jsme jedinou zemí, která v Evropě umožňuje opakované jmenování soudců Ústavního soudu, a že i Spolková republika Německo přijímala změnu ústavy, aby dodatečně tento zákaz do ústavy zakotvila.
Změna týkající se působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu je odůvodněna skutečností, že mezitím jsme byli svědky rozsáhlé reformy veřejné správy a zákony, které přijal Parlament ČR, způsobily přechod nejen rozsáhlé působnosti dosud státních orgánů, ale i rozsáhlého majetku spravovaného dosud státem. Přitom skutečnost je taková, že v této zemi žádný právní předpis neumožňuje provádět vnější kontrolu hospodaření s veřejnými prostředky územních samosprávných celků. Tuto mezeru navrhuje doplnit novela ústavy tak, že by se nekonstituoval žádný nový orgán, ale rozšířila by se působnost dnešního Nejvyššího kontrolního úřadu, který by kontroloval nejen státní prostředky jako dosud, ale i veřejné prostředky.
Návrh novely ústavy obsahuje několik dalších drobných změn, z nichž například změnu článku 40 ústavy tak, aby do kompetence Senátu, to je do výčtu zákonů, ke kterým je třeba souhlasu obou komor, přešel i zákon o Ústavním soudu a samozřejmě zákon o volbě prezidenta, bude-li takový zákon přijat, to znamená, bude-li změněna ústava. Dále je tu změna kvora pro zákonodárnou iniciativu na úroveň Parlamentu tak, aby zákonodárná iniciativa příslušela buď skupině 10 poslanců, nebo nejméně 5 senátorům.
Všechny tyto změny představují jakýsi souhrn námětů, které se v posledních letech pokud se týče Ústavy České republiky diskutují.
Vážené dámy a pánové, jsem si vědom toho, že tyto změny ústavy, snad s výjimkou působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, nejsou změnami, které by bylo nezbytně třeba v nějakém zvláštním rychlém tempu přijmout. Jsou to spíše náměty pro diskusi obou komor Parlamentu, které reagují na již předložené návrhy na změnu ústavy, zejména týkající se způsobu volby prezidenta. Za této situace bych chtěl říci, že bych byl rád, kdyby předložený návrh na novelu ústavy byl postoupen z prvního čtení do čtení druhého, stal se předmětem jednání nově ustavené komise pro otázky ústavy při Poslanecké sněmovně, takže předem jasně avizuji, že nepovažuji ani za možné projednat tento návrh v normálním legislativním procesu se 60denní lhůtou mezi prvním a druhým čtením. Naopak, prodloužení této lhůty, které nepochybně bude navrženo, je zcela žádoucí, aby vznikl dostatečný prostor pro zásadní obecnou a širokou diskusi o ústavním pořádku České republiky.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane místopředsedo. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení, kterým je pan kolega Zdeněk Koudelka.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, po obsáhlém úvodním slově navrhovatele bych nerad popisoval jednotlivé body předkládané novely ústavy. Nicméně bych chtěl zdůraznit především dva základní body, které vnímám jako gros navrhované změny.
Za prvé je to přímá volba prezidenta. Tato sněmovna bude tuto otázku projednávat už poněkolikáté. Zatím žádná z navrhovaných změn na zavedení přímé volby prezidenta neprošla. Nicméně při poslední volbě prezidenta republiky podstatně zesílily tlaky na to, aby tato otázka byla vzata z rukou parlamentní reprezentace a byla dána do rukou všem občanům tohoto státu, protože je to obecně demokratičtější nikoliv z hlediska toho, že by snad nepřímá volba prezidenta skrze Parlament se vylučovala s principem demokracie, ale prostě proto, že mezi míru demokracie já osobně počítám i to, kdy občané mají možnost rozhodovat jak o věcech veřejného zájmu přímo v referendu, tak i o počtu různých funkcionářů v rámci zastupitelské demokracie, tedy o těch hlavních státních funkcionářích, které si volí, a neměl by to být pouze poslanec či senátor, kterého si občané vybírají, ale dejme tomu například prezident republiky.
***