(9.40 hodin)
(pokračuje Nečas)
Jinými slovy to znamená z chování Vrchního soudu v Praze, že Česká republika má zřejmě vůbec nejdokonalejší zpravodajské služby na celé této planetě, protože neexistuje demokratická země, kde je zavedena soudní ochrana v oblasti odposlechu, kde by zpravodajské službě bylo povoleno sto procent žádostí o odposlech.
Vyjdeme-li tedy z této premisy, že máme nejdokonalejší zpravodajské služby na této planetě, tak můžeme být s tímto výsledkem spokojeni. Pokud tuto premisu nesdílíme, musíme být velmi znepokojeni. Velmi znepokojeni nejenom z kvality zpravodajských služeb, ale v tomto případě z kvality rozhodování našich soudů.
V této souvislosti by byl podle mého názoru naprosto na místě dotaz pana místopředsedy vlády a ministra spravedlnosti na předsedu vrchního soudu, nakolik příslušní soudci, kteří rozhodují o odposleších zpravodajských služeb na Vrchním soudu v Praze, si skutečně hodlají ponechat třináctý a čtrnáctý plat, protože mj. toto je velmi dramatické a drastické ukázání na to, jak někteří naši soudci nebo některé naše soudy pracují. Jejich cílem má být ochrana našich lidských a občanských práv. Jak realizují tuto věc, jsem již tady dokumentoval nulovým zamítnutím počtu návrhů českých zpravodajských služeb, které, znovu opakuji, pokud nebudeme vycházet z premisy, že jsou těmi nejdokonalejšími na této planetě, tak jim není odmítán jeden jediný návrh na odposlech.
V této souvislosti samozřejmě kolega Langer tady poukázal na naprosto nedokonalou statistiku, která je vedena našimi orgány činnými v trestním řízení, naším Ministerstvem spravedlnosti, a především na neochotu a nezájem v této zásadní oblasti, která ovlivňuje soukromí lidi, jejich občanská a lidská práva, vůbec se zajímat o nějaká data, vůbec je analyzovat a vůbec případně navrhovat nějaké změny či postupy, které by vedly k větším právním jistotám.
Musím říci, že to také velmi souvisí se změnou atmosféry, mj. i v našich policejních složkách. Já jsem tu již dokumentoval onen dramatický nárůst počtu odposlechů, který se samozřejmě čirou náhodou velmi shoduje s obdobím, kdy na Ministerstvo vnitra nastoupil pan ministr Stanislav Gross. Chci připomenout i onen dramatický nárůst počtu návrhů na odposlechy mezi roky 2001 a 2002, kdy narostly o 230 %.
Musím říci, že to velmi souvisí s tím, že zatímco duchem příslušného zákona je to, že odposlech, ať již odposlech telefonu, nebo prostorový odposlech, má být tím posledním prostředkem, ke kterému se má policejní složka uchýlit ve chvíli, kdy nemá jiné možnosti, než si opatřit příslušné údaje, důkazy apod., tak i ze zpráv a důvěrných informací policejních zdrojů se dnes situace totálně obrátila. Dnes jakékoli vyšetřování, někdy i ve velmi banálních kauzách, začíná žádostí o odposlech. Prostě my si něco poslechneme, však ono se něco dozvíme. Na základě často i informací z druhé nebo třetí ruky je dnes zpracována žádost o odposlech a je realizována. Soudy nefungují, neposuzují, zda je tato žádost oprávněná, neposuzují, zda v následujících měsících trvá důvod k povolení tohoto odposlechu, a dnešní orgány činné v trestním řízení naší policejní složky začínají touto invazí do soukromí lidí, invazí do jejich občanských a lidských práv.
Mám-li opět použít srovnání konkrétního čísla počtu návrhů z roku 2002 a odhadovaného výsledku pro rok 2003, kde je to nárůst o 35 %, tak nemám-li vyjít opět ze základní premisy, že narostl počet mobilních telefonů mezi roku 2002 a 2003 o 35 %, nemám-li vyjít z premisy, že mezi roky 2002 a 2003 narostla o jednu třetinu kriminalita, tak musím vyslovit minimálně podiv nad tímto chováním Policie České republiky.
Jen za minulý rok bylo odposloucháváno deset tisíc telefonních stanic, dámy a pánové. Vyjdeme-li z úvahy, že to znamená na tento odposlech desítky, možná stovky telefonátů a že vždy na druhé straně drátu není někdo, kdo je podezřelý ze zločinu nebo ze spáchání nějakého závažného trestného činu, můžeme naprosto směle a sebevědomě říci, že v minulém roce v této zemi byly odposlechnuty naší policií a zpravodajskými službami řádově a v drtivé většině nechtě statisíce občanů. Myslím si, že to je velmi závažná věc, a jestliže tento trend bude pokračovat, statisíce občanů se budou kumulovat rok co rok a jednou dosáhnou řádu milionů.
Dámy a pánové, to je taková invaze státu a represivních složek do našeho soukromí a do našich základních občanských a lidských práv, že jsem přesvědčen, že by všechny nás, bez ohledu na naši stranickou příslušnost a na naše politické názory, měla tato věc zajímat a měli bychom hledat cesty k nápravě.
Naprosto logicky by se tady mohla nabízet politická úvaha, nakolik celkově tento trend souvisí s oním omezováním prostoru lidské svobody, který můžeme najít v dalších a dalších regulacích a reglementacích prováděných touto vládou v uplynulých letech i v období současném, nakolik to souvisí se snahou této vlády ovládnout a normalizovat česká elektronická média, ať už veřejnoprávní, nebo soukromá, a nakolik nám je tady ve skrytu za pasivní resistence naší soudní soustavy budován jakýsi velký bratr, který bude odposlouchávat za chvilku možná každého desátého, možná jednou každého pátého člověka v této zemi, pokud nasčítáme počty lidí, kteří byli odposlechnuti za několik let.
Bylo by laciné v tuto chvíli opakovat slova jednoho z klasiků české politické scény, který před šesti lety na základě naprosto neprůkazných papírů v jednom kufříku mluvil o náběhu k policejnímu státu. Já takto laciný a - promiňte mi to slovo - primitivní nejsem. Jsem si vědom, jak závažné tvrzení by to bylo, ale v každém případě by nás to mělo vést k zamyšlení.
Mělo by nás to vést k zamyšlení, jaké právní kroky bychom měli udělat v oblasti legislativy, jaké kroky podniknout vůči naší soudní soustavě, která v této oblasti zjevně nefunguje, zjevně nechrání naše soukromí, zjevně nechrání naše občanská a lidská práva. A především bychom se měli zamyslet i nad působením některých konkrétních vládních činitelů, za kterých dochází např. k dramatickému, mnohasetprocentnímu nárůstu počtu odposlechů, ať je to již pan ministr vnitra, nebo odposlechy zřejmě fascinovaný pan předseda vlády, protože jeho poněkud politicky perverzní záliba pročítat si doslovné záznamy odposlechů je něco, co v této zemi je nejen nevídáno, ale je nevídáno i v rámci demokratických parlamentních systémů v Evropě. (Potlesk z pravé strany sálu.) A myslím si, že chování minimálně těchto dvou činitelů by mělo vést k ostražitosti o to více.
Dámy a pánové, jsem přesvědčen, že jsou to velmi závažná fakta, jsem přesvědčen, že Česká republika je a chce zůstat právním státem, ale jsem také přesvědčen, že orgány Ministerstva vnitra a soudní soustava v oblasti odposlechů selhávají.
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: O slovo se přihlásil pan poslanec Bílý. Vidím ještě pana poslance Klase, který se také hlásí. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
***