(9.30 hodin)
(pokračuje Langer)
On informace, které takto získal z odposlechu, podle informací pocházejících z inspekce Ministerstva vnitra, resp. z tohoto pořadu, nepoužil na nic jiného než na vydírání osob, které nepodloženým způsobem obvinil.
A právě proto, že dochází k takovýmto případům, tak si kladu otázku, nakolik tedy naše soudy opravdu pracují dokonale a kvalitně a nakolik ta čísla povolených odposlechů a zamítnutých žádostí o odposlech nás mají nechat klidnými, nebo naopak vyburcovat k velmi dramatické reakci.
Třetím důvodem, proč jsme vyslovili s kolegou Petrem Nečasem nesouhlas s odpovědí pana ministra spravedlnosti, je neuspokojivá podoba justičních statistik. Vážené kolegyně a kolegové, nebýt naší interpelace, tak tyto údaje nikdy neuvidíte. A myslím si, že by to byla obrovská škoda, protože tento závažný vpád do soukromí není de facto řádně statisticky sledován, a argument pana ministra, že takto by bylo možno sledovat dalších 100 až 200 údajů, je podle mne absurdní a není možné jej akceptovat.
Další argument v odpovědi pana ministra snad ani není třeba komentovat: státní zastupitelství tento údaj sledovat nepotřebuje. Hovořím o efektivitě použití prostředků operativní techniky, tedy o odposlechu pevných telefonických linek nebo mobilních telefonů, efektivitě v tomto smyslu, kolik ze sledovaných případů, kolik z těch případů, kde byly tyto prostředky použity, skutečně skončilo nejenom obžalobou, ale také pravomocným rozsudkem soudu. Tedy abychom měli možnost si srovnat, nakolik opravdu získávání informací v těchto případech bylo tak klíčové, že to skutečně pomohlo k odhalení závažné trestné činnosti vedoucí až k odsouzení pachatele. A tady musím říci, že státní zastupitelství to opravdu možná zajímat nemusí, ale kladu si otázku, jak za takového stavu věci je vůbec možné vysledovat, zda odposlechy vedou k odhalení a potrestání pachatelů trestných činů, anebo zda jsou zneužívány tak, jak tomu bylo v tom případě, který jsem já zde zmínil.
Je to paradoxní, že právě sociální demokracie neustále otevírá možnosti řízené provokace. A stojí za to si položit otázku, z jakých poznatků při tom vychází, když jednoduchou možnost udělat si efektivitu použití těchto prostředků operativně pátrací techniky, tedy v tomto případě odposlechu, nerealizuje.
Čtvrtým důvodem, proč jsme vyslovili naši nespokojenost, je soudní rozhodování o povolení, resp. zamítnutí odposlechu. O pozoruhodné jednotě našich soudů, pokud jde o zamítání návrhů na odposlechy, jsem se již zmínil dříve. Je to o to pozoruhodnější, že jádrem soudcovy úvahy je posouzení, zda lze důvodně předpokládat, že odposlechem budou sděleny významné skutečnosti pro trestní řízení. A to patrně vzhledem k tomu že 99,99 % případů je vyhověno, tak k tomu tak skutečně dochází.
Nicméně dostupné údaje nevypovídají o době, na které jsou odposlechy obvykle soudy povolovány. Maximální doba ze zákona činí šest měsíců, resp. po prodloužení dalších šest měsíců. Srovnejte si tento vpád do soukromí jedince s maximální délkou koluzní vazby, která je zásadně tři měsíce.
Vážené kolegyně a kolegové. Možná vám připadne tato problematika jako banální a nepodstatná, neboť vám do určité míry připadne jako abstraktní, jako taková, která se vás a vašich životů nedotýká. Myslím si, že čísla, která uvádí pan ministr spravedlnosti, čísla zaznamenávající dramatický nárůst počtu odposlechů, by nás z tohoto klidu, z této benevolence měla vyvést.
A připomínám, že například u našich jihozápadních sousedů ve Spolkové republice Německo věnují tomuto problému podstatně větší pozornost, než tomu bylo dosud v České republice, a o významu kvalitního právního režimu odposlechu vypovídá i to, že se této problematice věnuje právě v těchto dnech i Spolkový ústavní soud v Karlsruhe.
Já bych mohl dále pokračovat ve výčtu argumentů, proč nesouhlasím s odpovědí pana ministra spravedlnosti, nicméně interpelujícím jsem byl jeden z dvojice a chci také dát prostor svému kolegovi Petru Nečasovi, aby své důvody, proč nesouhlasí s odpovědí ministra spravedlnosti, zde také přednesl. V tuto chvíli vám tedy děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Také děkuji a otevírám rozpravu. Hlásí se pan poslanec Petr Nečas. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Nečas: Pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové. Poslanecká sněmovna díky této interpelaci dostala jeden z nejzajímavějších materiálů, který v rámci interpelací minimálně od posledních voleb je k dispozici, protože jsou to čísla, která běžně české veřejnosti nikdy nebyla dostupná a vlastně poprvé se odhalují na denním světle.
Chtěl bych připomenout některá tato čísla, která jsou nesmírně závažná. Chtěl bych připomenout, že mezi lety 1999 a 2002 narostl počet žádostí o odposlech - čili počet žádostí o zásadní vpád do soukromí lidí, počet žádostí o zásadní zásah do občanských a lidských práv - ze 780 na 4 053 v roce 2002. Chtěl bych připomenout, že jenom za první čtyři měsíce letošního roku bylo podáno dalších 1 878 návrhů na odposlech. Bude-li v letošním roce pokračovat toto tempo stejným tempem jako v prvních čtyřech měsících, a není důvod myslet si, že nikoli, dosáhne celkový počet návrhů na odposlechy v letošním roce počtu 5 400, což znamená v porovnání s minulým rokem nárůst o více než třetinu, přesněji o 35 %.
Mimochodem i tento jednoduchý údaj ukazuje, že není pravda, že tento počet návrhů na odposlech souvisí s rostoucím počtem mobilních telefonů. Myslím si, že nikdo v této zemi nebude vážně tvrdit, že mezi roky 2002 a 2003 narostl počet mobilů o 35 %.
Znamená to tedy, že mezi lety 1999 a 2002 narostl počet návrhů na odposlechy o 500 %. Myslím si, že to je nesmírně vysoké číslo. V této souvislosti je třeba připomenout, že celkový počet návrhů na odposlech mezi lety 1999 a 2003 do dubna byl téměř 10 000, přesněji 9 877, a že z těchto návrhů bylo zamítnuto všeho všudy 88, jinými slovy necelé jedno procento. Necelé jedno procento návrhů na tento zásadní vpád do občanských a lidských práv a vpád do soukromí.
Chtěl bych také připomenout, že nejdramatičtější nárůst počtu návrhů na odposlechy nastal mezi lety 2001 a 2002. Nechci tady lacině vtipkovat, že tento nárůst - který mimochodem mezi těmito lety znamenal nárůst o 230 %, prostě v roce 2002 narostl počet návrhů na odposlechy o 230 % proti předchozímu roku. Nechci tady, znovu opakuji, lacině vtipkovat, nakolik to souviselo s tím, že to byl rok předvolební a že se vyhrotil politický zápas v této zemi. To by bylo velmi laciné a nechci to dělat.
V každém případě ale je třeba říci, že především za působení současného ministra vlády, ministra zodpovědného za resort vnitra Stanislava Grosse - a mrzí mě, že tady není, že dostal nemoc, přestože tato interpelace byla avizována, dokonce i novináři dostali avízo - tak za působení tohoto ministra vnitra došlo k dramatickému a drastickému nárůstu počtu odposlechů v naší zemi.
Neméně závažná je problematika zpravodajských služeb. Kolega Langer zde již uváděl některá čísla. Já bych chtěl především připomenout, že mezi lety 1998 a 2002, kdy bylo podáno více než 1 500 návrhů na provedení odposlechů našimi zpravodajskými službami, nebyl příslušným vrchním soudem zamítnut ani jeden návrh. Ani jeden návrh!
***