(16.40 hodin)
(pokračuje Špidla)
Jak z dokumentů vyplývá, v žádném případě se nevztahují na cizí státní příslušníky. V případě příslušníků chorvatské národnostní menšiny by mělo kupř. jít o zmírnění důsledků perzekuce komunistickým režimem po únoru 1948 pod lichou záminkou jejich nespolehlivosti. Po projednání zprávy vládou bude tento materiál podobně jako v minulém roce předložen předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR i předsedovi Senátu Parlamentu ČR pro informaci příslušných výborů Parlamentu České republiky.
Předpokládané humanitární gesto vlády vůči českým občanům německé národnosti nelze v žádném případě označit za odškodnění, jak již ostatně je řečeno i v preambuli Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji. Znovu zdůrazňuji, že by to mělo být pouze v individuálních a prokazatelných případech. Ona preambule říká: "Vlády České republiky a Spolkové republiky Německo, majíce na paměti smlouvu mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Spolkovou republikou Německo o dobrém sousedství, přátelství a spolupráci ze dne 27. února 1992, kterou si Češi a Němci podali ruku, oceňujíce dlouhé dějiny plodného a pokojného soužití Čechů a Němců, během kterého bylo vytvořeno bohaté kulturní dědictví působící až dodnes, přesvědčeny, že spáchané křivdy nelze odčinit, ale nanejvýš zmírnit."
Snaha o vyjádření humanitárního gesta vůči českým občanům německé národnosti, tzn. našim občanům, kteří nebyli odsunuti, protože nebylo shledáno, že se provinili proti svobodě Československa ani podle žádného z tehdejších předpisů, tak snaha o vyjádření tohoto humanitárního gesta vychází z čl. I deklarace. "Obě strany jsou si zároveň vědomy, že společná cesta do budoucnosti vyžaduje jasné slovo o minulosti, přičemž příčina a následek ve sledu událostí nesmějí být opomíjeny."
Vážený pane poslanče, jak víte z období komunistické totalitní vlády po druhé světové válce, existuje v České republice dostatek negativních zkušeností i se zkreslováním naší nedávné minulosti. V souvislosti s dovršením vstupu ČR do Evropské unie je vhodné se nad některými věcmi zamýšlet. Zamýšlené gesto dobré vůle neznamená žádný jednostranný akt, ale respektuje platné závazky a dohody, vyjadřuje úsilí zmírnit případné důsledky křivd, které občané České republiky, zdůrazňuji České republiky, příslušníci národnostních menšin, nejen jedné menšiny, vnímají jako diskriminaci a poukazují na to též na mezinárodních fórech.
Čili nejedná se o odškodnění, jedná se o určitou úvahu o humanitárním gestu a netýká se to pouze německé národnostní menšiny.V každém případě se to týká občanů České republiky, to je těch, kteří i v dramatické době druhé světové války a po druhé světové válce nebyli shledáni jako ti, kteří se provinili proti svému státu.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji předsedovi vlády a táži se pana poslance Jana Zahradila? Vidím, že otáčí hlavou a nebude chtít položit doplňující otázku. Takže ne. Může vystoupit se svou interpelací pan poslanec Hynek Fajmon a připraví se opět pan poslanec Jan Zahradil.
Poslanec Hynek Fajmon: Vážená paní místopředsedkyně, pane premiére, dámy a pánové, obracím se na pana premiéra s interpelací ve věci usnesení německé Spolkové rady týkajícího se česko-německých vztahů a také obnovené snahy některých německých politických kruhů usilovat o zrušení tzv. prezidentských dekretů z období po roce 1945.
Konkrétní otázka na pana premiéra zní takto. Domníváte se, pane premiére, že usnesení německé Spolkové rady v této věci je v souladu s Česko-německou deklarací, nebo není? Pokud není, což předpokládám, že potvrdíte, i když si tím nejsem jist, chtěl bych se dotázat, zda vláda ČR nějakým způsobem reagovala na toto usnesení, ať již zasláním diplomatické nóty, nebo vystoupením českého velvyslance v Berlíně, nebo předvoláním německého velvyslance zde v Praze.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Slovo má předseda vlády pan Vladimír Špidla.
Předseda vlády ČR Vladimír Špidla: Vážená paní místopředsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, text prohlášení Spolkové rady SRN k rozšíření EU a otázkám česko-německé minulosti obsahuje stanovisko Spolkové rady z 20. června 2003 k zákonu ke smlouvě z 16. dubna 2003 o vstupu kandidátských zemí do Evropské unie. Spolková rada stanoví, že zákon vyžaduje její schválení dvoutřetinovou většinou, protože smlouva o vstupu poprvé závazně upravuje počet křesel v radě, jakož i budoucí kvorum pro kvalifikovanou většinu. Novou úpravou bude odpovídajícím způsobem změněna i smlouva z Nice. Smlouva o vstupu tedy znamená podle názoru Spolkové rady podstatnou změnu smluvních základů EU. Spolková rada vítá rozšíření Evropské unie jako příspěvek k evropským hodnotám a pozitivně hodnotí dosavadní průběh referend v kandidátských zemích. Výslovně je uznán i cíl přijmout Bulharsko a Rumunsko do roku 2007. Spolková rada dále klade důraz na potřebu reformy EU a připomíná vysoká očekávání, která Spolková republika Německo vkládá do budoucí ústavní smlouvy jako výsledek právě probíhající práce Konventu.
V závěru text obsahuje stanovisko k otázkám česko-německé minulosti, cituji doslovný překlad: "Spolková rada vítá prohlášení české vlády z 19. června 2003 a zároveň připomíná požadavek Evropského parlamentu z roku 1999 zrušit i nadále platící zákony a dekrety z roku 1945 a 1946, pokud se vztahují na vyhnání jednotlivých národních skupin z bývalého Československa, stejně jako připomíná německo-českou smlouvu o sousedství z roku 1992 a německo-českou deklaraci z roku 1997, ve které se obě strany přihlásily ke své historické odpovědnosti."
Dovolte mi, abych konstatoval, že dekrety prezidenta republiky, které posléze byly přijaty Národním shromážděním Československa, nezakládaly odsun. Odsun je produktem Postupimské dohody a nemá s našimi dekrety vůbec nic společného a nedá se také najít žádný text, který by mohl naznačit něco jiného. Z tohoto hlediska je vidět, že Spolková rada má chybnou představu o historické situaci.
V každém případě je to dílčí prohlášení jedné z komor parlamentu Spolkové republiky, není to oficiální stanovisko SRN, a interpretace, zda takto vágně formulovaný text je v rozporu, nebo není v rozporu s Česko-německou deklarací, ve které se obě strany přihlásily k tomu, že otázky minulosti nebudou zatěžovat budoucnost, je otevřená.
V každém případě na prohlášení reagovalo Ministerstvo zahraničních věcí ČR, a to tak asi dvě hodiny poté, co toto prohlášení bylo vyřčeno, v němž vítá stanovisko Spolkové rady z 20. 5. 2003, kterým vyjádřila podporu rozšíření Evropské unie o nově přistupující země. Ministerstvo zahraničních věcí v této souvislosti s podivem zaregistrovalo odkaz na výzvu Evropského parlamentu z roku 1999 směřující ke zrušení dekretů prezidenta republiky z let 1945 - 1946. Ministerstvo připomíná, že zmíněná výzva Evropského parlamentu již byla překonána pozdějšími stanovisky Evropského parlamentu doplněnými právními posudky zpracovanými na žádost jak Evropského parlamentu, tak Evropské komise. Vlády České republiky i SRN se cítí být vázány textem Česko-německé deklarace, která je základním dokumentem vztahů České republiky a Spolkové republiky Německo. Čili naše diplomatická reakce následovala bezprostředně.
***