(14.40 hodin)
(pokračuje Němcová)
Já se nyní optám pana hejtmana Olomouckého kraje pana Jana Březiny, kterého mezi námi vítám, zda chce vystoupit v úvodu tohoto druhého opakovaného čtení zákona. Pan hejtman mi signalizuje, dovolte, abych vám to sdělila na mikrofon, že nepovažuje za nutné vystoupit v tuto chvíli.
Prosím tedy, aby se slova ujal zpravodaj výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu pan poslanec Eduard Zeman. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Eduard Zeman: Děkuji, paní předsedající. Úvodem bych chtěl konstatovat, že výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu na své 17. schůzi ze dne 11. června 2003 k návrhu zastupitelstva Olomouckého kraje na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol, zkráceně takzvaný školský zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů, tisk 79, nepřijal žádné usnesení.
Nechtěl bych teď zde dramaticky něco zdůrazňovat, ale musím trvat na tom, i když se podařilo v opakovaném druhém čtení odstranit základní problémy, které tam byly dodatečně vzneseny a které se týkaly speciálního školství, tak stále ještě platí, že nebyl odstraněn problém, že kraje určí počty asistentů a na státu zbude, aby to zaplatil. Tento problém odstraněn nebyl a z tohoto hlediska mi nezbývá, než trvat na zamítavém stanovisku.
Děkuji. (Slabý potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane zpravodaji, a protože tento návrh zákona byl také projednán ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, prosím zpravodaje tohoto výboru pana poslance Josefa Janečka, aby nyní nás seznámil s projednáváním v jeho výboru.
Poslanec Josef Janeček: Vážené kolegyně, vážení kolegové, musím říci, že výbor pro sociální politiku a zdravotnictví se velmi podrobně zabýval touto normou. Věnoval jí náležitou pozornost, přerušil svá jednání tak, aby vytvořil možnost pro dohodu mezi navrhovateli a zmocněnými zástupci Ministerstva školství ČR. Musím říci, že k této dohodě došlo. Tato dohoda byla explicitním vyjádřením obou stran vyslovena na mikrofon ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Tato dohoda je tedy potvrzením onoho pozměňujícího návrhu, který jste dostali jako sněmovní tisk 76/4.
Já bych vás rád požádal, abyste tento návrh podpořili, neboť je to explicitně konsensuální návrh jak zástupců ministerstva školství, tak navrhovatelů. Tento návrh byl také podpořen všemi zúčastněnými poslanci kromě asi dvou, kteří se chtěli vrátit spíše k tomu původnímu návrhu.
Diskuse, která vlastně byla u původního pozměňujícího návrhu, musím říci, že to byla situace, kdy skutečně došlo k nedorozumění, protože informace, které my jsme měli původně z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, hovořily o podstatně menší náročnosti tohoto návrhu zákona, než potom tady deklarovala paní ministryně. Nicméně tato nedorozumění se vysvětlila, čili znovu opakuji: tento pozměňující návrh, který náš výbor přijal, je konsensuálním a všemi stranami podporovaným návrhem.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče, za zprávu o jednání vašeho výboru. Otevírám v tuto chvíli obecnou rozpravu, do které nemám žádnou písemnou přihlášku. Táži se tedy, zda se někdo do této rozpravy hlásí z místa. Nevidím takovou přihlášku, a proto obecnou rozpravu končím.
Zahajuji podrobnou rozpravu, do které také nemám žádné přihlášky, ale registruji přihlášku zpravodaje výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu pana poslance Eduarda Zemana. Prosím, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Eduard Zeman: Děkuji, paní předsedající. Já bych jenom rád zde zopakoval návrh na zamítnutí návrhu zákona.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Ano, já jsem tento váš návrh registrovala v úvodním slově, ale bylo nutné jej zopakovat v podrobné rozpravě.
Táži se, zda se ještě někdo hlásí do podrobné rozpravy. Nevidím takovou přihlášku, a proto podrobnou rozpravu končím.
Zeptám se, zda chce pan hejtman nebo pan zpravodaj ještě v tuto chvíli uplatnit možnost závěrečného slova - ale domnívám se, že mě neslyší, a proto se jich zeptám ještě jednou. Jde o závěrečná slova. Táži se ještě jednou, zda chcete uplatnit tuto možnost. Ano. Prosím tedy, aby se slova ujal pan hejtman Březina.
Prosím paní poslankyně a pány poslance o klid v jednací síni.
Hejtman Jan Březina: Paní předsedající, dámy a pánové, myslím si, že při projednávání byly odstraněny zcela markantní rozpory a dnes je návrh v takovém stavu, že se domnívám, že je hlasovatelný a to, co je označováno jako zásadní rozpor, v podstatě zásadním rozporem není.
Všichni oponenti říkají, že jsou schopni připravit lepší normu. Ale, pánové, tady je to místo, kde by se ta norma měla připravit, a dosud nikdo nic, co by řešilo tento problém, a systémově, nepřipravil.
Proto bych rád doporučil sněmovně, aby tento náš návrh přijala. Nikoliv proto, že je to návrh náš, ale protože řeší určitým způsobem zásadní problém, což asistenti v této formě jsou.
***