(11.50 hodin)
(pokračuje Exner)
Analogicky je možné očekávat, že pokud se nestane nic zvláštního, není důvod mít nějakou představu, že poznatky ombudsmana, které jsou shrnuty jako vybrané poznatky, na které by očekával, že bude nějaká reakce z činnosti v roce 2002, najdou nějaké uplatnění v dalším období. Tady potom vidím vyhozené peníze. Jestliže se už zjistí, že určité věci by bylo možné napravit, dokonce v některých případech ombudsman navrhuje naprosto konkrétní postup, kde se domnívá, že v řadě případů, dokonce i bez dalších nákladů, by šlo věc změnit, ale příslušné orgány státu a bohužel také my v Poslanecké sněmovně na jeho náměty nereagujeme.
Chtěl bych také obrátit vaši pozornost na návrhy na změny zákona o veřejném ochránci práv, jak byly předloženy již v roce 2001. Bohužel, za uplynulé období na tyto návrhy nereagovala ani Poslanecká sněmovna, ani vláda, která také má samozřejmě prioritní a významnou legislativní iniciativu. Pokládám za správné, že veřejný ochránce práv nás znovu upozorňuje na poměrně jednoduché změny, které navrhuje do tohoto zákona už z roku 2001, a na nový návrh, který činí na základě svých poznatků z činnosti v roce 2002 a které oba směřují k tomu, aby došlo k opravě věcí, které fakticky v zákoně jsou spíše řešeny v současné době tak, že jde o nedopatření než nějaký konkrétní záměr, aby se věci realizovaly. Já samozřejmě velice vítám, že petiční výbor ve svém usnesení č. 58 pověřil předsedkyni výboru, aby dopisem upozornila předsedu vlády na legislativní návrhy veřejného ochránce práv plynoucí z jeho souhrnné zprávy za rok 2002. Obávám se však, že takovéto upozornění na základě předchozích zkušeností, kdy vláda bohužel nereagovala ani na usnesení sněmovny, je nedostatečné. Kromě toho se domnívám, že by předsedkyně výboru měla upozornit nejen na legislativní návrhy, ale také na ostatní návrhy, které jsou obsaženy v kvalitně a rozsáhle zpracované zprávě o činnosti za rok 2002, a že by tentokrát vláda skutečně reagovat měla.
Na druhé straně právě proto, že nedošlo k reakci na usnesení sněmovny, pokládám za zbytečné, abychom znovu podobné usnesení přijímali, ale byl bych velice rád, kdyby vláda skutečně reagovala. Jde mi totiž také o to, že po dvou letech činnosti by možná stálo za to, aby v petičním výboru se projednalo uplatnění tohoto zákona i z jiných hledisek. Jsem totiž toho názoru, že některé důvody, které vedou k tomu, že ombudsman u nás sice získal relativně dobrou pozici, ale není v žádném případě dosud využito všech možností, spočívají v tom, že ve srovnání s některými zeměmi otevřenost informací o návrzích a podnětech směřujících k ombudsmanovi u nás a zveřejňování těchto podnětů není dostatečně otevřené a stále zbytečně chráníme v takovýchto případech nejen ty, kteří se dopouštějí různých nešvarů při své činnosti ve výkonu veřejné státní správy, ale bohužel také nedovolujeme zveřejnit ty, u kterých se ukáže, že jejich postup naopak byl naprosto správný, a ombudsman konstatuje, že výkon jejich činnosti je zcela přesný. Porovnám-li právě z tohoto hlediska výkon funkce ombudsmana s tím, jak se vykonává v zemi, kde je tato funkce nejtradičnější, v zemi vzniku této funkce, to je ve Švédsku, musím konstatovat, že právě problematika toho, že ve Švédsku je zveřejňován každý podnět před jeho faktickým posuzováním u ombudsmana a potom samozřejmě prostřednictvím sdělovacích prostředků také výsledek, a to včetně konkrétních jmen osob na obou stranách toho podnětu, to je ten, kdo podnět dává, i proti komu je podnět veden, přispívá ve Švédsku a některých dalších zemích k daleko vyšší prestiži, než se zatím u nás ombudsmanovi podařilo dosáhnout.
Jsem toho názoru, že bychom minimálně měli znovu přehodnotit tuto věc aspoň tím způsobem, aby byla možná otevřená informace o podnětech týkajících se té strany, na kterou se stěžuje, to je vyjmenování konkrétního úřadu, vůči němuž je podnět nebo stížnost vedena, a na základě toho by samozřejmě potom byl také možný zájem o to, jakým způsobem příslušný úřad pracuje. Kdyby se ukázalo, že špatně, byla by to samozřejmě výstraha pro všechny podobné, aby se těchto věcí nedopouštěly. Pokud by se ukázalo, že dobře, byla by to možnost zvýšení důvěry občanů právě v tento konkrétní úřad, a celkově myslím, že by to posilovalo kulturu veřejné správy a vyřizování věcí dalších občanů.
Musím se připojit k obavám, které veřejný ochránce práv vyslovuje na poslední straně své zprávy, když totiž hovoří o tom, že v roce 2001 závěr jeho zprávy hovořil o věcném a korektním přístupu orgánů státní správy k činnosti, ale říká, že na základě rozsáhlejších zkušeností za dva roky to bohužel už neplatí tak univerzálně pro rok 2002. Chceme-li opravdu něco s touto situací udělat, domnívám se, že těch vynakládaných několik desítek milionů korun na ombudsmana je také jedním z instrumentů, jakými můžeme přispět k nápravě.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji vám, pane poslanče. O slovo se přihlásil do rozpravy pan poslanec Janeček.
Poslanec Josef Janeček: Vážení přátelé, chtěl jsem jen sdělit takovou glosu. Tady se uvádí, že ono vysoké procento tzv. nepatřičných podnětů nebo nesprávně směrovaných na ochránce lidských práv jsou jakoby podněty ztracené, a činnost ochránce lidských práv je tedy činností zbytečnou. Chtěl bych říci, že je tomu právě naopak, protože právě v oblasti sociálních věcí, v oblasti orientace vůbec ve fungování státní správy je ta odpověď ochránce lidských práv směřující k občanovi a vysvětlující, který úřad je vlastně příslušný, na který úřad a jakým způsobem se má obrátit, je velmi potřebná a pro mnoho lidí v těžkých situacích klíčová. Proto nepovažuji oněch přibližně 45 % nepatřičně podaných podání za zbytečná, ale za velmi dobré, že se vlastně mohou formou činnosti ombudsmana dostat k informacím, které jsou pro ně třeba jinak těžko dostupné.
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Do rozpravy se nikdo v tuto chvíli nehlásí, proto rozpravu končím. Žádám, jestli má zájem vystoupit paní Šabatová? (Ano.) Prosím.
Zástupkyně veřejného ochránce práv Anna Šabatová: Ještě snad několik slov k matematice pana poslance Šeicha. Myslím si, že mnohé nedorozumění by se odstranilo, kdyby se pan poslanec přijel podívat do Kanceláře veřejného ochránce práv, jak to funguje.
Děkuji panu poslanci Janečkovi, že si uvědomil, že podnět, který je v nepůsobnosti, někdy může být i náročnější na zpracování. My poskytujeme, pokud je to možné na základě podkladů, poměrně podrobné nasměrování, někdy i základní právní radu takovému člověku a není málo dopisů, kdy jsme odmítli podání, protože je v nepůsobnosti, a kdy jsme dostali děkovný dopis, protože tomu člověku to nějak pomohlo. Veřejný ochránce práv také poskytuje nepřetržitou telefonní službu včetně právního poradenství o tom, co je a co není v působnosti, a samozřejmě se neomezuje stručně jen na sdělení toho, zda věc je, či není v působnosti. Snaží se člověku, pokud to je možné po telefonu, poradit i dále. Dvě právničky každý den od 8 do 16 hodin přijímají občany, kteří se svěřují se svými problémy, obracejí se na ochránce. Mnohdy nedojde ke konkrétní pomoci toho typu, že bychom vyřešili problém toho člověka, ale někdy ten člověk odchází s ulehčením, že si měl aspoň s kým popovídat, probrat tento problém.
Myslím si, že kdo nepracoval v této oblasti, dost těžko dokáže odhadnout, co se skrývá za těmi čísly, která jsou jakoby negativní.
***