(11.40 hodin)
(pokračuje Šeich)
Zhodnotíme-li vztah mezi rozpočtem veřejného ochránce práv a podněty, kterými se může zabývat, to znamená podněty, ve kterých může napomoci občanům, jedná se o náklad na jediný vyřízený podnět ve výši 22 314 Kč, to znamená částka přesahující 22 tisíc korun na jeden vyřízený podnět.
Já myslím, že kolegové, kteří mají zkušenosti z advokátní praxe, vám řeknou, že i náklady soudního sporu ne vždy dosahují tak částky přesahující 22 tis. Kč. Já si myslím, že je velkým otazníkem, zdali instituce, která dokáže jediný podnět vyřídit za více jak 22 tis. korun, je institucí efektivní a zdali bychom, nadsázkou řečeno, kuponem každému, kdo by se cítil poškozen, na právní služby ve výši 10 tis. Kč, zdali bychom nevyřešili to, že by byl nasměrován na příslušnou instituci, ke které jeho podnět přísluší, a zdali bychom neušetřili více jak polovinu veřejných prostředků.
Čili já si myslím, že tu zprávu bychom neměli brát jako zprávu pouze formální, danou zákonem, ale jako bilancování toho, zda více jak 22 tis. korun na jeden podnět, zda 80 milionů ročně jsou veřejné prostředky efektivně vynakládané a zdali institut veřejného ochránce práv potřebujeme.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Další se o slovo přihlásil pan poslanec Exner. Ale hlásí se paní poslankyně Rujbrová s reakcí. Prosím.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Děkuji, pane předsedo. Já bych ráda pouze technickou poznámkou reagovala na vystoupení předřečníka, který efektivitu činnosti veřejného ochránce práv poměřuje tzv. náklady na vyřízení jednoho podnětu.
Já se bojím, že v tomto případě jde skutečně o srovnání hrušek s jablky. Petiční výbor minulý týden projednával státní závěrečný účet, kapitolu veřejného ochránce práv, ze které jednoznačně vyplývá, že pokud náklady jsou takové, jaké jsou, jsou ovlivněny především skutečností, že jde o činnost úřadu, který teprve vzniká, zabíhá se, a nejde o náklady na vyřizování jednotlivých činností. Tyto náklady obsahují investice, potřebné vybavení úřadu, a logicky lze předpokládat, že v dalších letech nebudou odpovídat výši, která je zjišťována v počátcích činnosti.
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, paní poslankyně. Podobně s faktickou chce ještě reagovat pan poslanec Koudelka.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Já bych si dovolil reagovat na předřečníka poslance Šeicha v tom, že chápu, že ze strany některých politických stran veřejný ochránce práv není přijímán jako instituce, která by v rámci státní organizace byla nezbytná, a jsou státy, kde veřejný ochránce práv není. Nicméně ten argument, který byl použit, byl podle mne zcela nesmyslný, protože veřejný ochránce práv jako státní orgán může vyřešit danou věc. Státní orgán, který se dopustil chyby, je povinen na stanovisko ombudsmana nějak reagovat, a pokud se zbytečně nestaví na zadní, tak většinou věc vyřeší správně k dobré spokojenosti. Tím, že dáme někomu poukázku na právníka, tak ho v podstatě pošleme k soudu, který je také placen státem, a pustíme ho do dalšího zdlouhavého, sice s advokátem jakoby zadarmo, ale zdlouhavého řízení, které nakonec stát tím, že zaměstnává soudce, soudní aparáty, platí soudní budovy, stejně bude muset platit. A při všech řešeních konfliktů vychází to, že řešení soudní cestou je to řešení nejdražší, a tudíž i řešení jinými náhradními cestami včetně veřejného ochránce práv je podle mě podstatně levnější.
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, pane poslanče. A nyní je přihlášen pan poslanec Exner.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, členové vlády, paní zástupkyně veřejného ochránce práv, dámy a pánové. Dovolte mi, abych se na uvedenou věc podíval ještě trochu jinými očima. Rovněž se budu zabývat otázkou efektivnosti.
První věc je ta, že počet neodůvodněných podnětů je u našeho veřejného ochránce práv relativně nízký. Když se zákon o veřejném ochránci práv připravoval, zjišťovaly se poměry v jednotlivých zemích. Navštívil jsem tehdy spolu s ostatními členy petičního výboru několik zemí a zjistili jsme, že v některých zemích je počet neoprávněných podnětů i větší než 2/3, a dokonce například také větší než 80 %. Myslím si, že svým způsobem svědčí o kultuře našich občanů, že pochopili zákon o veřejném ochránci práv tak, jak je koncipován, a z velké části podávají podněty právě takového charakteru, jaké zákon předpokládá.
Myslím si ale, že peníze, které stojí vyřízení jednoho podnětu, zvláště vyřízení, které je pozitivní a ukazuje na chybnou práci určitého veřejného úřadu, má nejen ten efekt, že je vyváženo nějakými penězi jako nákladem na to, že se toto vyřízení uskuteční, ale zároveň má také podle koncepce zákona a koncepce funkce ombudsmana vůbec sloužit jako poučení pro ostatní instituce, pro ostatní úřady buď stejného typu, v některých případech všeobecně. Má také sloužit jako preventivní opatření k tomu, aby se podobné případy nevyskytovaly, a také všeobecně ke zvýšení kultury úřadování na našich institucích.
A právě v této otázce se domnívám, že zatím nevyužíváme té instituce veřejného ochránce práv dostatečně. Když jsme projednávali zprávu za rok 2000, tak sněmovna kromě toho, že vzala tuto zprávu veřejného ochránce práv 3. května 2002 na vědomí, přijala také usnesení, ve kterém doporučila vládě České republiky, aby tuto zprávu projednala a zvážila využití podnětů v ní obsažených. Bohužel se tak zřejmě vůbec nestalo. Pan veřejný ochránce práv nás informuje, že do doby zpracování nové informace za rok 2002 nezaznamenal ze strany státních orgánů na své poznatky významnější reakci. To si myslím, že je záležitost, které bychom se měli věnovat podstatně více, a ta vlastně znehodnocuje množství úsilí i prostředků, které jsou do této činnosti vkládány, protože se nedosahuje těch efektů, které byly předpokládány především v prevenci, včetně toho, že nedochází k nápravě na obecné úrovni.
Tak konkrétně konstatuje pan veřejný ochránce práv, pokud šlo o jeho náměty týkající se postavení a činnosti Pozemkového fondu České republiky, že do současné doby všechna jednání o této věci jsou bez konkrétních závěrů, a tím také bez nápravy.
K postupu zemědělských družstev při vypořádání majetkových podílů oprávněných osob upozorňuje, že rovněž v době zpracování nové zprávy potřeba zůstala neřešena a i nadále přetrvává.
K problematice zajištění realizace trestu vyhoštění a institutu vyhošťovací vazby konstatuje, že nedošlo za uplynulý rok k žádným pozitivním změnám.
K problematice smlouvy mezi Českou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení, týkající se tzv. slovenských důchodů, konstatuje, že jako výsledek i zde zůstávají problémy podrobně popsané ve zprávě za rok 2001 neřešeny. Uspokojivé řešení se nepodařilo prosadit. Podle jeho názoru jsou tímto způsobem poškozováni důchodci v České republice, kteří berou důchody ze Slovenska, a to i proti stavu, který by byl stavem bezesmluvním. Uvádí, že se to týká takřka 2300 důchodců.
Analogická situace bohužel je i v oblasti realizace práva na zaměstnání úřady práce podle zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, kde opět veřejný ochránce práv konstatuje, že úprava realizace práva na zaměstnání a vztahů navazujících je poznamenána řadou novelizací a vyžaduje komplexní rekodifikaci, avšak nedošlo k nápravě a zatím nemá ani uspokojivou zprávu o dalším postupu.
V oblasti postavení osob oprávněných k pobírání náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti rovněž konstatuje, že nezbytnost dořešení přetrvává do dalších období.
***