(17.30 hodin)
(pokračuje Langer)
Teď ale ono srovnání policie a Bezpečnostní informační služby. Bezpečnostní informační služba může na základě úkolu politického orgánu, kterým je vláda, podle dikce stávajícího zákona o zpravodajských službách v souvislosti např. s činnostmi, jejichž důsledky mohou ohrozit bezpečnost nebo významné ekonomické zájmy České republiky, sledovat osobu na základě konkrétního úkolu politického orgánu, politiků, tedy vlády, nebo firmu, která se nikdy ničeho nekalého nedopustila, a neexistuje sebemenší poznatek o tom, že by se dopustila některé z forem závažné trestné činnosti nebo trestné činnosti. Prostě jen na základě toho, že vláda, politický orgán, se usnesla, že se domnívá, že jsou ohroženy významné ekonomické zájmy České republiky, tudíž Bezpečnostní informační služba dostane pokyn sledovat a na základě zmocnění BIS může i osobu zcela důvěryhodnou, zcela bezúhonnou, zcela bez jakéhokoli podezření, že se dopouští něčeho nekalého, nejenom sledovat, ale také odposlouchávat. Samozřejmě, i zde platí s povolením soudu. Nicméně uvědomte si prosím onen rozdíl, jak jsem se jej snažil definovat, kdy dochází k nasazení odposlechu Policie ČR a kdy Bezpečnostní informační služby.
Tentýž zákon o zpravodajských službách ve svém § 8 odst. 3 říká: "Zpravodajské služby předávají státním orgánům a policejním orgánům informace o zjištěních, která náleží do oboru jejich působnosti." Co to znamená? Znamená to expressis verbis, že zpravodajské služby včetně Bezpečnostní informační služby by měly spolupracovat s ostatními státními orgány včetně policie, a ne vytvářet své vlastní informační zdroje, resp. konkurovat těmto policejním složkám a dělat si, lidově řečeno, "na svém vlastním písečku".
Problém stávající je ten, že příčiny, o kterých nyní nehodlám spekulovat, se spíše týkají vnitrostranických problémů České strany sociálně demokratické. Tyto policejní složky a Bezpečnostní informační služba nebyly schopny spolupracovat v náležité kvalitě. Myslím však, že to není problém, kterým by se měli zabývat zákonodárci, ale že je to problém patřící výsostně do exekutivy, problém, který bychom se neměli pokoušet řešit zákonem. Proč to říkám? Říkám to proto, že odůvodnění, které zde předkládá pan premiér v tom smyslu, aby pozice Bezpečnostní informační služby byla posílena, je možná jedním pohledem předsedy vlády, konkrétního politika a konkrétní politické strany. Neříkám a priori ne, abychom nezvažovali tento možný postup. Ale rozhodně si myslím, že bychom měli říci ne jakémukoliv posilování možností Bezpečnostní informační služby na základě tak zcela vágního odůvodnění, které je v zákoně, aby zasahovala do soukromí osob, které jinak jsou z pohledu jiných zákonů zcela bezúhonné a nedopouštějící se žádné závažné trestné činnosti.
Vážené kolegyně a kolegové, myslel jsem, že nebudu hovořit k tomuto problému dlouho, a proto své vystoupení ukončím. Nekončím ale tím, že bychom se tímto problémem neměli zabývat, ale tím, že věřím, že na jednání příslušné komise Poslanecké sněmovny, a to nejen komise týkající se činností Bezpečnostní informační služby, ale také komise, která se zabývá kontrolou policejního poslechu, bychom se měli této problematice věnovat velmi detailně a pokusit se závěry, které z diskuse na toto téma povedou, vyvodit také možné legislativní závěry.
Uvědomme si prosím, že problém odposlechu má dvě stránky. První je ta, že to je prostředek, který policie i zpravodajské služby potřebují proto, aby byly schopny plnit své úkoly. Nicméně odposlechy telefonických hovorů a obecné nasazování operativní techniky je zásah orgánů státu do výsostně citlivé a intimní sféry, jakou je svoboda jedince a jeho nedotknutelnost, oblast, která je chráněna nejen prostými zákony, ale samozřejmě také ústavou a Listinou základních práv a svobod. Proto je zcela na místě, abychom byli velmi obezřetní a abychom skutečně třikrát měřili, než jednou do toho problému řízneme.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu místopředsedovi Ivanu Langerovi. Další přihlášky do rozpravy nemám, takže rozpravu končím.
Omlouvám se ještě panu poslanci Tlustému a konstatuji, že rozprava ještě neskončila.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, je to přibližně pět měsíců, co jsem tuto sněmovnu informoval o svém podezření, že můj mobilní telefon je odposloucháván. Pamětníci si možná vzpomenou, že jsem tehdy požádal o pomoc předsedu vlády a ministra vnitra s velmi jednoduchou otázkou, která zněla, zda moje podezření je vysvětlitelné legálním odposlechem zřízeným orgány, které takové legální odposlechy mohou zřizovat. To, co se rozpoutalo poté, je docela, podle mého názoru, hezká historka a byl bych rád, aby byla veřejně známa, a proto bych uveřejnil několik rozhodujících okamžiků.
Za prvé již několik desítek hodin po vyslovení tohoto mého podezření zareagoval operátor, přesně řečeno jeho tiskový mluvčí, který uvedl jako nejpravdivější vysvětlení, že neumím telefonovat, což je samozřejmě možné, nemůže být o tom pochyb - tedy možné to je, ale až uslyšíte ty další body, jistě pochopíte, že to není uspokojivé vysvětlení. Jako kuriozitu tohoto vyjádření operátora si dovoluji uvést, že operátor reagoval, přestože jsem nikdy neuvedl, kdo je mým operátorem v této kauze. Za druhé jsem také nikdy nevyslovil podezření, že na onom případném odposlechu by se mohl nějaký operátor podílet. Přesto považoval tiskový mluvčí tohoto operátora za patřičné vyjádřit se ve smyslu, který jsem uvedl. Poslanec, který neumí telefonovat, je určitě dobré sousto pro všechna média, a proto všechna média věnovala pozornost právě a jenom této hypotéze.
Druhá zajímavá okolnost je, že následující týden jsem přijal - alespoň jsem si to tehdy myslel - podanou ruku ministra vnitra, který mi nabídl policejní vyšetřování této záležitosti. V rámci této podané ruky, v rámci prvního podání vysvětlení, poté co celý případ byl sepsán do protokolu, došlo k neuvěřitelnému zjištění: předmět doličný, ona zpráva doručená na můj mobilní telefon, již následující týden po oznámení tohoto podezření a jejího policejního vyšetřování, jak bylo uvedeno do protokolu a policií zjištěno, byla operátorem smazána. Přesto několik týdnů poté pokračovalo policejní vyšetřování - dovolím si uvést, že ale bez existence předmětu doličného. Operátor tuto inkriminovanou zprávu nechal smazat, přestože jsem ji opatřil speciálním kódem, aby smazána nebyla. Myslím, že nemusím dávat do souvislosti předchozí vyjádření tiskového mluvčího s postupem, který právě popisuji.
Třetí významný bod v této kauze byl, když předseda vlády mi napsal téměř po dvou měsících od začátku této aférky dopis, ve kterém mi sdělil, že jedna tajná služba prokazatelně legální odposlech na můj telefon neaplikovala a další dvě tajné služby svými dopisy sdělily, že na otázku, zda jsem byl legálně odposloucháván, nikdy neodpoví. Myslím, že to je zajímavá odpověď, která říká "neodpovíme".
Pak přeskočíme už téměř do současnosti. Oba dva ředitelé tajných služeb odstoupili.
Já mám k tomu jediný závěr: je to docela pěkný bordel a řídí ho předseda této vlády.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: To byl pan předseda klubu ODS Vlastimil Tlustý. Doufám, že v tuto chvíli již mohu konstatovat, že rozpravu končím, a ptám se, zdali chce vystoupit navrhovatel. Je tomu tak.
Hovořit bude tedy předseda vlády pan Vladimír Špidla.
***