(15.10 hodin)
Poslanec Jaroslav Gongol: Pane předsedo, dámy a pánové, protože se jedná o společnou rozpravu k několika zákonům a několika bodům, chci vám oznámit, že budu hovořit k bodu č. 41, to je zákon číslo 42/1994 Sb., sněmovní tisk 304.
Když jsem si přečetl název tohoto zákona, který hovoří o penzijním pojištění se státním příspěvkem, očekával jsem, že je to již součást tzv. reformy veřejných financí. Jistě i vy jste zaznamenali názor ministra financí, který v souvislosti s připravovanou reformou hovořil o tom, že je nutné, aby se tato reforma týkala i státního příspěvku na stavební spoření, neboť tím, že se poskytuje paušálně i na spoření, které není použito na výstavbu bytů či jejich rekonstrukci, se stává pouze výhodným způsobem spoření se státním příspěvkem a takříkajíc míjí se účinkem. Tím se stává pouze nejvýnosnějším způsobem spoření, bylo řečeno. Je sice pravdou, že v poslední době se již o zrušení státního příspěvku v souvislosti s reformou nějak nehovoří, je však zcela možné, že s tím pan ministr u svých koaličních partnerů narazil.
Daleko výhodnější, a to bych vám chtěl zdůraznit, je způsob spoření v současné době, který existuje, a to je systém penzijního připojištění se státním příspěvkem, na které stát ze státního rozpočtu přispívá od 33 procent až do 50 procent podle částky připojištění až do 500 Kč měsíčně. Domníval jsem se proto, že se z důvodové zprávy dozvím, jakým přínosem je pro penzijní systém toto připojištění, jaké jsou poznatky z kontrol penzijních pojišťoven, zda nehrozí jejich vytunelování a jak to zapadá do připravované reformy důchodového systému, neboť toto připojištění ve světě je systémem ojedinělým, jak zní v důvodové zprávě. Také to není součástí ani druhého či třetího pilíře důchodového sytému, což lze rovněž vyčíst v důvodové zprávě.
Očekával jsem proto, že tento systém bude součástí připravované koncepce. Jsem přesvědčen o tom, že nelze hovořit, že tento systém se stal pro nastartování reformy přínosem, neboť se nestal atraktivním pro mladou generaci a této výhody využívají spíše movitější starší občané předdůchodového věku. To je rovněž možno vyčíst z důvodové zprávy.
Byl jsem přesvědčen o tom, že toto plýtvání prostředků z rozpočtu neunikne bdělému oku pana ministra stejně jako stavební spoření s příspěvkem státu a že se bude snažit oněch asi 5 mld. Kč včetně dalších úlev z daní ušetřit. Nemá to v programu reformy a mohu se jen domnívat proč. Asi by to nebyl dobrý signál před připravovanou důchodovou reformou, která je založena právě na individuálním připojištění. Cíl je naprosto jasný. Odstranit dosavadní solidaritu stávajícího systému, který není založen na tom, kolik do systému kdo vloží, čili na tzv. zásluhovosti, ale který staví důchod do role zajištění určitého životního standardu pro spokojené stáří.
Pan Rychetský v minulém týdnu nám v souvislosti s návrhem vlády na důchod exprezidenta řekl, že se jedná o důkaz vyspělosti kultury národa. Já říkám, že péče o seniory je výsledkem úspěšnosti fungování společnosti jako celku.
Když jsem se v tomto zákonu nedozvěděl o přínosu tohoto systému, ale že jde pouze o harmonizaci s právem Evropské komise, že se sjednocuje odchod do důchodu u mužů i žen na 63 roků, ale zejména že se umožňuje umístit prostředky do rizikovějších investičních instrumentů, že může být po kampeličkách vítanou kořistí pro naše zkušené tuneláře, pak je to jeden z důvodů pro obezřetnost.
Doporučuji proto uložit vládě, aby nám předložila vyhodnocení přínosů tohoto systému, tedy důchodového připojištění se státním příspěvkem, včetně výsledků kontrol hospodaření všech existujících fondů, a proto doporučuji tento zákon vrátit vládě k dopracování. Pokud tento návrh nebude přijat, navrhuji jako podmíněný návrh návrh zákona zamítnout. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Nyní se o slovo přihlásil místopředseda Ivan Langer, pak dám slovo panu poslanci Opálkovi.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedo, páni ministři, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se ve stručnosti vyjádřil k předloženému vládnímu návrhu o tzv. pojistné smlouvě. Svoje vystoupení dělím do dvou částí. První - konkrétní postřeh, druhá - obecná úvaha.
Konkrétní postřeh vychází z toho, že považuji legislativní činnost vlády v této oblasti, zejména nad touto konkrétní právní normou, za důkaz její nesystémovosti a zmatečnosti. Kladu si otázku, proč je znovu do Poslanecké sněmovny předkládán speciální zákon, který upravuje pouze část problematiky smluvních vztahů, do které vstupují subjekty práva. Kladu si otázku, proč je přijímána speciální norma, když prostor pro smluvní úpravu těchto vztahů existuje a existoval i nadále v občanském zákoníku, a proč vláda poté, co se opakovaně Poslanecká sněmovna jasně vyjádřila většinovým názorem, kam podle ní tato úprava patří, a pan ministr to velmi přesně ve své předkládací zprávě zmínil, proč vláda znovu přichází se speciálním zákonem v této oblasti.
V minulosti jsme byli již svědky takovéhoto návrhu ze strany vlády. Ten byl Poslaneckou sněmovnou odmítnut, poté druhý pokus zařadit pojistnou smlouvu do obchodního zákoníku. Ten byl také odmítnut s tím, že se myslím Poslanecká sněmovna jasně vyjádřila, kde jsou její preference a kde doporučuje, aby tato oblast upravena byla - tedy v občanském zákoníku.
Z tohoto důvodu navrhuji, aby Poslanecká sněmovna přikázala tento návrh zákona k projednání také ústavně právnímu výboru, a chtěl bych z tohoto místa doporučit kolegům, členům ústavně právního výboru, chtěl bych požádat členy ústavně právního výboru, aby skutečně zvážili původní stanovisko, které Poslanecká sněmovna již vyjádřila směrem k této smlouvě, tedy přepracovali tento návrh, pokud nebude zamítnut nebo vrácen k dopracování, do původní podoby, který již v Poslanecké sněmovně byl a který zpracovával toto téma jako součást občanského zákoníku. Tolik první konkrétní poznámka.
Druhá, obecná úvaha. Smlouva jako taková - a teď mluvím v obecné rovině - je podstatou tržní ekonomiky a míra smluvní volnosti, tedy míra svobody jednotlivých subjektů práva vstupovat do smluvních vztahů, je klíčová pro to, aby ekonomika opravdu mohla fungovat kvalitně a aby se mohla rozvíjet s minimem regulačních zásahů, ať již ze strany regulačních orgánů státu, nebo prostřednictvím příslušných právních norem. To, co nám je zde předkládáno, je klasickou ukázkou toho, jak původně oblast, která by měla být upravena soukromým právem, se stále více přesouvá do oblasti veřejného práva, a to, co je zde předkládáno, je vlastně takový kompilát práva soukromého a veřejného. Myslím si, že právě tato cesta vede k omezování oné svobody subjektů práva vstupovat do smluvních vztahů, a myslím si, že se takovýto způsob spíš negativně než pozitivně podepisuje na fungování tržní ekonomiky jako takové.
***