(10.00 hodin)
(pokračuje Rusová)
Až do března 1999 Ústavní soud aplikoval citované imperativní ustanovení podle jeho jednoznačného znění. Nálezem Ústavního soudu 15/1998, vyhlášeno pod č. 83/1999 Sb., však přikročil k "ústavně korektní interpretaci", že takový pozemek se nevydává jen tehdy, jestliže se nevydává stavba na něm stojící, čili vydává-li se stavba, vydává se i pozemek resp. všechny příslušné pozemky. K tomu se dodává, že citovaný § 6 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. dosud platí beze změn, že pozemky v osobním užívání byly až do 31. 12. 1991 ve vlastnictví státu, právo hospodaření k nim od 24. 5. 1991 příslušelo okresním úřadům podle § 4 odst. 1 písm. a) odst. 3 zákona č. 172/1991 Sb., a že od 1. ledna 1992 ex lege § 872 zákona č. 509/1991 Sb. připadly do vlastnictví dosavadních osobních uživatelů.
Návrh novelizace je koncipován v intencích pojetí Ústavního soudu jako orgánu stojícího nad orgány zákonodárné, výkonné a obecné soudní moci.
Doporučuji propustit předložený sněmovní tisk do druhého čtení a podpořit s tím, že jsme připraveni své výhrady uplatnit prostřednictvím pozměňovacích návrhů.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, paní poslankyně. Nyní je do obecné rozpravy přihlášena paní poslankyně Alena Páralová. Další přihlášku v tuto chvíli nemám. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, členové vlády, kolegyně a kolegové, odborníci se vesměs shodují na tom, že zákon o Ústavním soudu je třeba novelizovat, protože byl kdysi ušit horkou jehlou a má spoustu chyb. Vláda mohla využít tuto příležitost k jeho podstatnému vylepšení, bohužel se tak nestalo. Vláda navrhuje vlastně jen jakousi euronovelu, ani se nepokusila odstranit některé zbytečné problémy. Například v ustanovení § 30, které stanoví, že účastníci musí být zastoupeni v řízení advokátem nebo komerčním právníkem nebo notářem. Je nesmyslné, aby takto povinně byli zastoupeni i samotní advokáti. Možná by bylo dobré doplnit zmíněné ustanovení podobně jako je třeba u dovolání v občanském soudním řádu, totiž že kdo sám má právnické vzdělání, nemusí se nechat zastupovat. Dnes dochází k paradoxním situacím, kdy se advokát musí nechat zastoupit jiným advokátem v řízení, které se týká jeho samotného.
V ustanoveních § 29 a § 30 odst. 1 a 2 se objevuje pojem "komerční právník". Přitom komerční právníci byli zrušeni již zákonem č. 85/1996 Sb. Neměli bychom tedy i zde slova "komerční právník" vypustit?
Chtěla bych se zeptat pana ministra na paragraf týkající se ústavní stížnosti, a sice na § 72 odst. 3, který je konstruován s ohledem na situaci s dovoláním k Nejvyššímu soudu, avšak za mimořádné opravné prostředky je třeba považovat i přezkoumání rozhodnutí mimo opravné řízení ve správním řízení. Podle mého neodborného názoru z textu totiž plyne, že ano. Tím by se ovšem podstatně protáhlo řízení.
V § 72 odst. 6 se uvádí, že domáhá-li se stěžovatel ochrany svého práva také jinak než procesním prostředkem podle odst. 3, je povinen o tom Ústavní soud bez odkladu vyrozumět. Můj dotaz tedy zní, jaké právní následky nastanou, když stěžovatel Ústavní soud nevyrozumí.
K § 118. Paragraf 118 se týká případu, kdy shledá mezinárodní soud, že zásahem orgánu veřejné moci byl porušen závazek, který pro Českou republiku vyplývá z mezinárodní smlouvy. Zejména že tímto zásahem bylo porušeno lidské právo nebo zásadní svoboda fyzické nebo právnické osoby atd., a v tom případě podá vláda Ústavnímu soudu návrh na zrušení právního předpisu. Můj dotaz zní, v jaké lhůtě. Možná, že to je někde uvedeno, že jsem si toho nevšimla.
Druhá věc je, že když už Ústavní soud rozhodl o tom, že právní předpis je v souladu s ústavním pořádkem, má znovu rozhodovat pod vlivem rozhodnutí mezinárodního soudu. Jde o revizi rozhodnutí Ústavního soudu. Do jaké míry bude Ústavní soud vázán rozhodnutím mezinárodního soudu? Musí se řídit jeho právním názorem? A může se stát, že Ústavní soud České republiky rozhodne stejně, tj., že právní předpis je v souladu s ústavním pořádkem, když mezinárodní soud rozhodl, že není? A co se potom stane?
Ustanovení § 119A je velmi obecné. Je tu ponechán obrovský prostor pro Ústavní soud, aby sám posoudil, zda následky porušení lidského práva nebo základní svobody již netrvají a jsou dostatečně napraveny. Nedomníváte se, pane ministře, že tato skutečnost bude předmětem velkých tlaků?
Na závěr mi dovolte říci, že je mi poněkud smutno z faktu, že ustanovení § 118 a následujících navrhuje nadřazenost rozhodnutí mezinárodního soudu nad rozhodnutím Ústavního soudu České republiky. Je to vlastně omezení státní suverenity. To je sice v souladu s naším postavením v EU, ale s ohledem na poměry, které u mezinárodních soudů vládnou, kdy velké státy jako by měly více práv a na malé, zejména nové, musí být větší přísnost. To ve mně příliš optimismu nevyvolává.
Závěrem mi dovolte - vzhledem k tomu, že se vláda nepokusila v této novele napravit dlouholeté chyby tohoto zákona, dávám návrh na zamítnutí a děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní poslankyni Aleně Páralové. Zeptám se, zda se někdo v tuto chvíli hlásí ještě do obecné rozpravy. Nevidím žádnou takovou přihlášku, a proto obecnou rozpravu končím.
Zeptám se na závěrečné slovo. Prosím, pana místopředsedu vlády.
Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Rychetský: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já samozřejmě nevyčerpám příliš času na to, abych detailně s tím, co zde bylo v obecné rozpravě ze strany opozice předneseno, k uvedenému návrhu polemizoval, protože pevně věřím, že budu mít příležitost v rámci druhého čtení v ústavně právním výboru tyto skutečnosti vyvrátit. Ale přece jenom několik slov.
Pan poslanec Pospíšil uznal potřebu zásadní změny v obou směrech, jak pokud se týče konkurence dovolání a stížností k Ústavnímu soudu, a to skutečnosti, že Ústavní soud se dopustil delegatio iustitiae opakovaně, tak v té oblasti, že je potřeba nějakým způsobem implementovat rozhodnutí mezinárodního soudu.
***