(15.30 hodin)
(pokračuje Doležal)
Tento zákon bohužel není o nutnosti rekonstrukce, tento zákon je o financování této rekonstrukce. A musím konstatovat, ač její argumenty beru, s mnohými se i ztotožňuji, protože na té jí zmíněné procházce po v dezolátním stavu stávající budově jsem byl. Že jsem trošku překvapen, od kdy má legislativní iniciativu dozorčí rada Fakultní nemocnice, proč tuto legislativní iniciativu neprovádí vláda, když už jednou tento návrh tady byl a neprošel a paní ministryně souhlasí s naléhavostí a potřebností provedení této rekonstrukce a to znamená i její úhrady.
Nemám co dodávat k zákonu, který jste si jistě všichni důkladně přečetli a je přesně o třech paragrafech. To je jednoduché. Ale jistě jste si také všichni přečetli § 2, ve kterém se hovoří, že o prostředky získané úvěrem podle § 1 lze překročit celkové výdaje státního rozpočtu schválené zákonem. To znamená, že opět zvyšujeme deficit státního rozpočtu. To je první věc, kterou bych rád, aby si všichni uvědomili.
Další velice zajímavé čtení, které jste jistě absolvovali stejně jako já, je stanovisko vlády - sněmovní tisk 220/1. A hovořit o tom, že je souhlasné, si myslím, že je přehnané, zvláště když si přečtete některé části, které budu citovat:
Vláda sdílí s předkladateli názor, že dětská část Fakultní nemocnice Motol v Praze patří mezi špičková pracoviště v České republice. Přijetí úvěru však představuje významný dopad na zadluženost státu, a nelze ji proto přijmout bez podložené kalkulace finančních potřeb, jakož i jejich výše a struktury zdrojů jejich financování. Toto však předložený návrh zákona neobsahuje. A naopak vychází pouze z hrubých, ničím nepodložených úvah a z toho vyplývajících nesprávných odhadů možnosti účasti státu na financování předmětné akce.
Standardním způsobem financování obnovy je postup na základě řádně zpracovaného investičního záměru v rámci příslušných programů. Program rozvoje a obnovy materiálně technické základny fakultních nemocnic se právě vládou připravuje.
Nebudu se zmiňovat o třetím odstavci stanoviska vlády, které jaksi kritizuje zcela zmatenou a různými údaji, a dokonce i špatnými čísly plnou důvodovou zprávu.
Přiznám se, že vláda patrně zapomněla do tohoto stanoviska dopsat jediné slovo, a to je, že vyslovuje nesouhlas s tímto návrhem, protože na základě těchto argumentů by nikdy souhlas dát nemohla.
Přiznám se, že jedna základní věc, která mi chybí v tomto návrhu zákona, je mimo podložení výše také uvedení toho, jakým způsobem a kdo bude rozhodovat o získání peněz, to znamená, od koho bude tento úvěr. Chybí mi zde zcela, kdo bude dodavatelem stavby a jakým způsobem tento dodavatel bude vybrán a kdo o tomto bude rozhodovat. Dozorčí rada, která předložila tento návrh? Nevím. Myslím si, že to je další údaj, který by měl být doplněn.
Co mě nejvíc v tento moment překvapuje ale je neúčast paní ministryně na projednávání tohoto bodu. Jestli je to tak závažná a důležitá věc pro české zdravotnictví a pro zdraví našich dětí, měla by být určitě přítomna. Kdejaký ministr nám tady přehazuje bod z pondělí na pátek a z pátku na pondělí jenom proto, že musí vyřídit jiné záležitosti. S tak důležitou materií zde paní ministryně není? Přiznám se, že mě to hrozně mrzí. A proto se tento moment hlásím do obecné rozpravy, abych nebyl napadán za to, že se vymykám zpravodajské zprávě.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. V tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu. Mám do ní dvě písemné přihlášky. Pan poslanec Doležal vystoupí až jako třetí a paní kolegyně Emmerová jako čtvrtá. Jako prvnímu uděluji slovo panu poslanci Jaroslavu Gongolovi, připraví se pan kolega Antonín Seďa.
Poslanec Jaroslav Gongol: Pane předsedající, dámy a pánové. Ti, kdo v této sněmovně zasedali již v minulém volebním období, si jistě uvědomují, že obdobný návrh byl zde již jednou neúspěšně projednáván, jen s mírně obměněnými signatáři. Ti dnešní představují širší politické spektrum a paní Buzková jako členka vlády uvolnila místo své stranické kolegyni.
Snad se v této sněmovně nenajde nikdo, kdo by našim dětem, které trpí vážnou chorobou, nepřál příjemné moderní prostředí a našim lékařům důstojné prostředí odpovídající jejich náročné práci.
Říká se, že účel světí prostředky, ale jsou určité etické meze, které by v žádném případě neměly být překračovány, zvláště tehdy, když je zneužíváno lidské neštěstí, v tomto případě vážná dětská onemocnění, k politickému ovlivňování veřejnosti. Jak jinak si totiž vysvětlit to, že nebyly využity všechny možnosti, jak pomoci dětské nemocnici v Motole již skoro před rokem a půl, a to zcela v souladu s existujícími pravidly pomocí státního rozpočtu? Pro ty, kteří zde v minulém volebním období nebyli, a možná i pro veřejnost je vhodné říci, že při schvalování rozpočtu na rok 2002 jsem navrhl osobně 800 mil. Kč na tuto nemocnici a při stejné částce pro rok 2003 jsme mohli mít profinancovanou již polovinu potřebné částky.
Chci se zeptat signatářů tohoto návrhu zákona, kteří až na jednoho byli již tehdy členy této sněmovny, proč tenkrát hlasovali proti a proč tento návrh nepodpořili. Tenkrát ještě nevěděli o potřebnosti rekonstrukce, nebo to byly pouze důvody politické? Na to si ale musíte hledat odpověď u sebe, stejně jako veřejnost, kterou bude spíše zajímat rychlost řešení než metoda zajištění finančních prostředků. To však nemůže být lhostejné těm, kteří ještě před několika měsíci, a to zdůrazňuji, při schvalování státního rozpočtu na rok 2003 hřímali o obrovské zadluženosti naší republiky a vysokém deficitu ve výši 111 mld. Kč, který ale v podstatě bude činit minimálně 160 mld. Kč, neboť se uměle snížil o úhradu České konsolidační agentury ve výši 42 mld. Kč, a ve kterém není zahrnuta půjčka na povodně. To se ještě nevědělo o další úhradě ve výši 10,5 mld. Kč za to, že jsme neochránili investice CME.
A za této situace titíž lidé přicházejí s dalším zvýšením zadluženosti státu, neboť půjčka od Evropské investiční banky neznamená v podstatě nic jiného než vyšší zadluženost. Zcela oprávněně to lze přirovnat ke rčení "vodu káží, ale víno pijí". Má to být metoda, jak získávat politické body za kritiku deficitu státního rozpočtu, ale vzápětí získávat další politické body za podporu vytypovaných velmi - a to zdůrazňuji - velmi pro veřejnost citlivých projektů jinou formou zadluženosti veřejných financí?
Je to flagrantní porušení významu státního rozpočtu. Zřejmě se vychází z toho, že se to podařilo již Brňanům, kdy při schválení půjčky na výstavbu Masarykovy univerzity jsme to povolili. Nyní Pražané to zkoušejí s návrhem na podporu dalšího úvěru pro nemocnici v Motole.
***