(14.40 hodin)
(pokračuje Ouzký)
Pakliže přistoupíme na to, že zaměstnanec v pracovním poměru, v řádné pracovní smlouvě, nabízí jistou službu, tedy svoji práci nějakému podnikateli, při přistoupení na tuto teorii by každý podnikatel musel svému subdodavateli, kterému fakturuje, zároveň posílat vyjádření o tom, kolik na jeho subdodávce vydělal. Tak by to bylo při přijetí stejné teorie.
Místopředseda PSP Ivan Langer: S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Patočka. Prosím všechny účastníky debaty, ať neskončíme u zamýšlení se nad podstatou politické ekonomie, u výkladu takových klasických děl, jako je Kapitál apod.
Poslanec Jiří Patočka: Určitě nebudu zasahovat do politické ekonomie, jen bych prosil pana kolegu Kapouna vaším prostřednictvím, jestli by nám vysvětlil, jak to bude vykazovat, když bude zaměstnanec produkovat ztrátu.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Zkuste se zeptat generálního ředitele Českých drah.
Řádně přihlášen je pan kolega Vymětal, ale musí si ještě počkat, protože s faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Doležal.
Poslanec Vladimír Doležal: Děkuji, pane předsedající. Já také reaguji na pana poslance Kapouna. Myslím, že to, co řekl, je důvodem, aby právě pro tento návrh hlasoval. Mě by hrozně zajímala jeho výplatní páska zde ve sněmovně, protože nechci mluvit o tom, co pro tento stát v daném okamžiku znamená.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pozor, kolegové, ať si nedáme vlastní branku.
Slovo má pan poslanec Vymětal, pak pan kolega Kalousek, poté pan poslanec Tlustý.
Poslanec Karel Vymětal: Děkuji za slovo, pane předsedající. Mám pocit, že bychom měli směřovat k hlasování, takže moje vystoupení bude velice krátké.
To, co zde bylo před malou chvílí řečeno, že zaměstnanec nabízí svou práci zaměstnavateli - zřejmě mluvčí žije v zemi, kde je nezaměstnanost na úrovni asi minus 15 %. Pak zaměstnanec může něco nabízet.
Chtěl bych reagovat na to, co tady říkal pan kolega Říman. Řekl: "Zaměstnanec má právo vědět, kolik z jeho práce zaměstnavatel platí státu." Já tvrdím - zaměstnanec má právo vědět, kolik zaměstnavatel inkasuje za jeho práci. Nechápu, proč se tomu, pánové z ODS, tolik bráníte, ledaže byste si chtěli dělat ze zaměstnanců legraci, a to mi promiňte. (Potlesk z levé strany sálu.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má pan poslanec Kalousek, pak pan poslanec Tlustý a následně pan kolega Vojíř.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Kolegové a kolegyně, já myslím, že tu věc je třeba pojmenovat pravými jmény. Tady přece není argumentem právo na informace nebo právo na neinformace, protože kdo tu informaci chce, tak i za současného systému si to snadno spočítá, pokud o tu informaci skutečně stojí.
Jakkoli ten návrh je fiskálně neutrální, tak ho všichni cítíme jako velmi důležitý. Tady se jedná o celkovou atmosféru, jak převážná většina zaměstnanců bude tyto odvody vnímat, jestli to budou vnímat tak, že odvádějí státu své peníze, tak jako vnímají odvod ze své hrubé mzdy, nebo jestli to budou vnímat tak, že státu za ně platí jejich zaměstnavatel, a dobře mu tak, to není jejich věc, to jsou přece jeho peníze, aniž by v této atmosféře drtivé většině lidí jednoznačně došlo, že ať to platí on, nebo jeho zaměstnavatel, že to prostě platí ze svých peněz, že to jsou náklady na jejich pracovní místo. Z těchto nákladů na jejich pracovní místo pak vzniká povědomí, zda tyto náklady jsou, nebo nejsou velké.
Jak jsou, nebo nejsou velké, jsem už měl mnohokrát čest v této sněmovně říkat. Já to s dovolením znovu zopakuji. Při průměrném platu z jedné stokoruny hrubých nákladů dostane pracovník na ruku 53 Kč. 47 Kč je přímo distribuováno buď od něj, nebo od zaměstnavatele. S těmi 53 korunami odchází na trh, kde zaplatí nájemné, koupí si rohlík, buřta, mléko, rum, zaplatí daň z přidané hodnoty a spotřební daň, a má-li průměrný spotřební koš, zbude mu 27 Kč z té stokoruny mzdových nákladů. Těch 73 Kč je redistribuováno zpět do veřejných rozpočtů. Je to nízké, nebo vysoké zdanění práce? Reaguji tak na většinu diskusí, které poslední dobou vedeme v rámci snahy o reformu daňových sazeb.
O toto vědomí tady jde - jestli odvádím své peníze, nebo jestli někdo platí peníze, do kterých mi nic není. Nám jde samozřejmě o vědomí, že odvádím své peníze, protože to jsou moje peníze.
Pak samozřejmě chápu i argument vyjednavačů odborových svazů při kolektivní smlouvě, kteří se obávají, že v okamžiku, kdy se bude jednat o tuto "velehrubou" mzdu, bude kolektivní vyjednávání o něco obtížnější. Ano, jistě bude, protože bude na základě pravdivých a poctivých čísel. Proto je tento zákon potřebný. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Nyní má slovo pan poslanec Tlustý a po něm pan kolega Vojíř jako zatím poslední přihlášený do rozpravy.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, dámy a pánové, já jsem byl tázán a chtěl bych odpovědět na jasné otázky.
Za prvé myslím, že je každému jasné - a nikdy bych se neodvažoval říkat nic jiného - že podvodně uvedený údaj takovéhoto nového typu samozřejmě nemůže žádným nástrojem být eliminován. Jinými slovy, kdyby chtěl zaměstnavatel své zaměstnance podvést a uvést na výplatní pásku výši zdravotního a sociálního pojištění nepravdivě nebo by uvedl částky, které měl zaplatit, ale nezaplatil, byl by to podvod jako každý jiný a samotný tento návrh zákona na tom nemůže nic změnit. To je přece naprosto zřejmé a podle mého názoru to není důvod k tomu, aby takovou informaci nemohl získat. Pokud by totiž tato informace byla stanovena zákonem, tak by se dopustil podvodu. Pokud to bude tak, jak tady někteří z vás obhajujete, aby si tu informaci mohl ústně vyžádat, tak bude-li mylně informován, charakter podvodu to pravděpodobně mít nebude a zaměstnanec se nebude moci proti takovému podvodu bránit. Tento argument podle mého názoru dokonale svědčí pro to, aby tam tyto údaje uvedeny byly. Nicméně k této otázce na závěr uvádím to, co je zřejmé - proti podvodu nás tento návrh zákona sám o sobě ochránit nemůže.
Druhá věc. Velmi často máte někteří tendenci říkat, že podnik přece za svého zaměstnance platí i řadu jiných položek. Prosím, to ano, ale u všech ostatních položek se zaměstnanec přece nikdy nedočká žádného plnění z nich. Jinými slovy, to jsou platby, ze kterých pro zaměstnance do budoucna nevyplývá nic. Z uhrazení zdravotního a sociálního pojištění ale vyplývá. Přece se snad proboha shodneme na tom, že z uhrazeného zdravotního a sociálního pojištění, ať už vlastním zaměstnancem, nebo jeho podnikem za něj, se nakonec právě ten konkrétní zaměstnanec má dočkat plnění ať už v podobě zdravotních služeb, nebo sociálních služeb, nebo důchodu, a dokonce by se měl dočkat tohoto plnění v rozsahu přiměřeném výši pojištění, které si během života hradí.
Já myslím, že teď by tady měli nadšeně kývat všichni poslanci sociální demokracie a vlády, protože oni přece minulý týden prezentovali myšlenku - já nevím, zdali bude realizována, ale kdyby byla realizována - že důchod, kterého se má dočkat důchodce v České republice, má být těsněji svázán s částkou, kterou za svůj život pojištěnec na své pojišťovací konto uhradil. Já vás nechci nijak trápit a zkoušet, ale dámy a pánové, vy tím přece jasně říkáte, že budete počítat každému zaměstnanci právě jeho přímé platby.
***