(14.30 hodin)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážené kolegyně a kolegové, posílám přímo nebo nepřímo žluté karty do auditoria jako ten nejmírnější prostředek ke zjednání nápravy. Doufám, že nebudu nucen sáhnout k těm drastičtějším.
Slovo má pan kolega Říman, připraví se pan poslanec Ouzký.
Poslanec Martin Říman: Dámy a pánové, marně přemýšlím, proč někteří z našich kolegů a některé politické strany přítomné zde v Poslanecké sněmovně tak vehementně proti tomuto návrhu bojují. Argumentace, že by se musel nákladným způsobem měnit sofware, je v porovnání s tím, co všechno musí zaměstnavatel plnit a změnit jen v rámci jedné várky zákonů, která sem přijde na tu či onu konkrétní schůzi Poslanecké sněmovny, je naprosto směšná. To je zjevně zástupný argument. A žádný další argument tu nezazněl.
Já z toho vyvozuji jediné. Sociální demokracie, protože ta je tím největším nepřítelem této informovanosti lidí, má prostě obavu z toho, že velká masa lidí, kteří pobírají mzdu, najednou zjistí, kolik peněz vlastně ve skutečnosti z jejich práce je odváděno státu, a že tím vznikne obrovský tlak na stát ze strany těchto lidí, kteří tvoří většinu ekonomicky aktivního obyvatelstva ČR, aby se to změnilo směrem dolů, tedy aby z toho celého koláče těmto lidem za jejich práci zůstávalo více a aby méně odváděli státu. Myslím, že to je jediný argument, který lze vysledovat, když si položíte otázku, proč je proti tomu takový odpor. To je tedy jedno konstatování, které je dobře na této půdě nechat zaznít, protože nezamlžujme a nazývejme věci pravými jmény - to platí i pro politickou scénu.
A druhá věc - jenom poznámka k tomu, co tady řekli kolegové Škromach a Opálka, když se snažili vysvětlovat, že vlastně ten odvod není součástí mzdy.
Samozřejmě že je, a můžeme si to ověřit i v rámci mezinárodních srovnání. Určitě jste si všimli toho, že v mezinárodních přehledech, které např. dělá OECD, trvale figuruje Polsko jako země, která vykazuje relativně o dost vyšší průměrnou hrubou mzdu na obyvatele než Česká republika. Je to rozdíl asi tři až tři a půl tisíce korun. To vytváří dojem, že Polsko odměňuje díky své předpokládané vyšší ekonomické úrovni své zaměstnance vyššími platy. Ve skutečnosti to ovšem není pravda. Ono se totiž neví, nepíše se do těchto tabulek - s výjimkou případů, kdy to je pod čarou velmi drobným písmem někdy - že ta hrubá mzda je proto o tolik vyšší než u nás, že tam se do té hrubé mzdy započítávají automaticky i tyto náklady, které jsou u nás tímto způsobem skryté.
A co chcete? Naši veřejnost to svým způsobem deprimuje, protože jsme na tom o 3,5 tisíce korun hůř než sousední Polsko. V okamžiku, kdy to změníme, tak se nám možná také trochu zlepší nálada.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vnímám přihlášku pana poslance Ouzkého, pak se hlásí pan poslanec Kapoun a kolega Karel Vymětal.
Poslanec Miroslav Ouzký: Děkuji. Vážená vládo, kolegyně a kolegové, já se domnívám, že osud této novely byl předurčen už projednáváním ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a je možná předurčen i gestikulací pana ministra, který tu do auditoria ukazuje "nediskutovat, zamítnout".
Já bych ale na začátku chtěl připomenout, že souhlasím s výrokem, že tato novelka je v podstatě velmi nicotná. Tato drobná novela pouze, jak řeklo několik mých předřečníků, chce změnit nebo přidat jednu či dvě cifry na výplatní pásku. A dovolte mi říci k argumentaci to, co zaznívá i z vládních lavic do médií v poslední době a v jiném případě - totiž srovnávání s osobami samostatně výdělečně činnými. Proč, když tito lidé mají ve svých mzdových nákladech nebo ve svých daňových přiznáních vždy pravidelné a celkové částky na zdravotní pojištění, sociální pojištění a my je chceme v některých úrovních srovnávat se zaměstnanci, proč jim nedopřejeme toto srovnání? Proč neukážeme těm osobám samostatně výdělečně činným, kolik zaměstnanec skutečně odvede na sociálním a zdravotní pojištění ve formě celkové sumy, a to ve vztahu k osobám samostatně výdělečně činným?
O právu na informaci tady bylo řečeno hodně, ale my, kdo sedíme ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, vedeme dlouhé debaty i ve vztahu ke zdravotním pojišťovnám, zda by i zdravotní pojišťovny neměly být povinny informovat své pojištěnce o tom, kolik za ně bylo skutečně odvedeno na zdravotním pojištění. A tady máme velmi jednoduchý nástroj. Proč se to má složitě administrovat u zdravotních pojišťoven, když to každý měsíci každý zaměstnanec uvidí na své výplatní pásce?
Někdo z mých předřečníků zde litoval podnikatele, proč chce zrovna ODS zatěžovat podnikatele. Prosím vás, zeptejte se těch podnikatelů, zda to chtějí, či ne. Všichni vám odpovědí "ano, přeji si to", každý zaměstnavatel si to přeje, a přeje si to převážná většina zaměstnanců. A ti z vás, kdo tvrdí, že není problém to velmi jednoduše spočítat - tento argument zazněl ve výboru -, nebuďte malicherní. Kdybych tu začal okamžitě zkoušet auditorium, obávám se, že mnozí z vás by sami nebyli schopni si spočítat přesné částky, kolik se za ně ze zákona odvádí.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Před panem kolegou Kapounem ještě s faktickou poznámkou pan kolega Opálka.
Poslanec Miroslav Opálka: Já se omlouvám, to srovnání zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných kulhá na mnoha místech. Jedno to místo je v tom, že osoba samostatně výdělečně činná minimální odvody na zdravotní a sociální pojištění si cele dává do odpočtu na daně, čili do svých výdajů. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má pan poslanec Kapoun.
Poslanec Miroslav Kapoun: Vážený pane místopředsedo, vládo, kolegyně a kolegové, myslím, že máme skutečně právo na informace a že dnes v době počítačů není problém tyto informace nějakým způsobem poskytnout.
Chtěl bych ovšem říci, že pokud ten zákon projde, dám pozměňovací návrh, aby ty informace byly úplné. Vydělá-li např. zaměstnavatel na mé práci 100 tisíc korun, budu žádat, aby mi to uvedl, aby uvedl, že za mne zaplatil 5 tisíc korun, aby uvedl, že za mne dal k výplatě 10 tisíc korun, že jeho náklady jsou třeba 45 tisíc korun, takže mu z mé práce zůstalo např. 50 tisíc korun.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Nyní faktická poznámka pan poslanec Ouzký.
Poslanec Miroslav Ouzký: Děkuji. Dovolím si, pane předsedající, reagovat na slova svého předřečníka. Nechtěl bych se dostat až na úroveň rozebírání klasických ekonomických děl či teorie nadhodnoty.
***