(10.30 hodin)
Poslanec Jaroslav Plachý: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych se krátce věnoval problematice televizních a rozhlasových poplatků z pohledů, které tady byly částečně zmíněny mým předřečníkem, ale také z pohledů, které tady dosud nezazněly. Nejprve k samotné konstrukci poplatků.
V dobách, kdy na území státu vysílal jeden státní rozhlas a jedna státní televize, se zdálo být přirozené vázat tyto poplatky na vlastnictví odpovídajícího přijímače. Dovolím si připomenout panu ministrovi, který odešel, že tyto doby jsou naštěstí, a jak osobně doufám, nenávratně za námi a že nyní na území tohoto státu vysílají desítky rozhlasových stanic a několik televizních stanic. Není proto spravedlivé požadovat po vlastnících přijímačů poplatky pro tzv. veřejnoprávní televizi a rozhlas, a to bez ohledu na to, zda vlastníci přijímačů služby těchto producentů, často bohužel nevalné a diskutabilní kvality, konzumují, či nikoliv. Pokud by vlastník přijímače měl vůbec někomu platit, pak by to mělo být především té stanici, kterou sleduje či poslouchá. Je otázkou, jak by tento zákon dopadl u Ústavního soudu, protože vymáhání poplatků za služby, o kterých není prokázáno, že byly konzumovány, je nejen nespravedlivé, ale i neslušné, nemorální a podle mého názoru i neústavní.
Dámy a pánové, můj druhý pohled na rozhlasové a televizní poplatky je mnohem vážnější. Týká se záměru převést pravomoc stanovit výši poplatků z Parlamentu na vládu. Pokud by se to ministru Dostálovi podařilo, pak se stane skutečným pánem veřejnoprávních médií, protože to bude on, na jehož návrh vláda poplatky zvýší. Pan ministr zřejmě dobře zná přísloví "čí chleba jíš, toho píseň zpívej". Kdo se tedy po přijetí navrhované konstrukce financování veřejnoprávních médií odváží v nich kritizovat vládu, z jejíž ruky dostává milostivě finanční prostředky?
Dámy a pánové, jsem šokován z toho, že veřejnoprávní média na rozdíl od času tzv. televizní krize nebijí na poplach před skutečným ovládnutím těchto médií jedním ministrem a jednou vládou. Asi by bylo na místě změnit následně jejich název na vládní rozhlas a vládní televizi. Bylo by to tak bližší pravdě.
Dámy a pánové, protože oblíbený pořad televize Nova "Volejte řediteli" pomalu končí, rozhodl se zřejmě pan ministr Dostál nahradit jej novým pořadem České televize "Volejte ministrovi".
Děkuji za vaši pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Schling se hlásí o slovo. Stále probíhá obecná rozprava. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jaromír Schling: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, zdá se, že řetěz eskamotáží s čísly a tvrzení zcela nesmyslných nebere konce.
Pan kolega Langer tady uvedl, nebo snažil se uvést opět posluchače v omyl, když řekl, že 70 % občanů se dívá na soukromoprávní televize. On zřejmě vědomě manipuluje s čísly a vykládá je naprosto nesmyslně. Že průměrná sledovanost soukromých televizí je zhruba 70 % a veřejnoprávních 30 %, to je samozřejmě pravda. Ale není pravda jeho tvrzení, které z toho dovozuje, že někdo se dívá jenom na soukromoprávní televize a někdo jenom na veřejnoprávní televizi. To je přeci naprostý nesmysl. A jediný takový občan u nás neexistuje. Každý se dívá někdy na soukromou a někdy na veřejnoprávní televizi. A je tedy zcela správné, že ne každý občan, připomínám, ne každý platí televizní a rozhlasové poplatky, řekněme zjednodušeně, že to platí některé podnikatelské subjekty a zhruba každá rodina, nikoli každý občan. Je správné, že tyto poplatky platí za tu možnost, že pro jejich děti vysílá veřejnoprávní televize vzdělávací pořady, za tu možnost, že sluchově postižení mají možnost sledovat pořady, kde se vysílají skryté titulky, že jsou vysílány nejrůznější pořady pro národnostní menšiny apod. Za tyto možnosti je správné platit. A není to poplatek za konzumované či nekonzumované služby, jak se nás tady snažil přesvědčit pan kolega Plachý.
Je tedy správné, že konstrukce poplatků je taková, je správné, že tady existují veřejnoprávní média vedle soukromých. A cesta, kterou tady naznačil kolega Langer, tj. na veřejnoprávních médiích nevysílat reklamy vůbec, je přeci cesta, která vede zcela jednoznačně k tomu, že by veřejnoprávní média prakticky zanikla, že by tady existoval jenom velmi specializovaný vzdělávací kanál, ať už rozhlasový nebo televizní, a vše ostatní by bylo záležitostí soukromých médií, která by byla prakticky bez konkurence.
To je samozřejmě popis situace, kdy existuje pouze terestrické vysílání v případě televizí. Něco jiného bude, až tady budeme mít plně digitální vysílání a vějíř možností bude už technicky mnohem větší. Pak samozřejmě může dojít ke zcela zásadním změnám dnešního právního stavu.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Také děkuji. Hlásí se pan poslanec Petr Pleva, který chce pravděpodobně reagovat. Prosím.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, chtěl bych jenom fakticky reagovat na kolegu Schlinga. Co se týče digitálního vysílání, je to možná až velmi přehnaný optimismus. Jednak nevíme, kdy digitální vysílání bude. Náročnost investic nejenom na straně provozovatelů vysílání, ale především také na straně všech občanů, kteří by si museli koupit seto-boxy nebo digitální televize, je veliká, takže je to takový začarovaný kruh s digitálním vysíláním, které se nerozjede, aspoň podle zahraničních zkušeností, tady tak brzo, jak někteří optimistické doufají. A navíc podle zpráv, které dostáváme, má Česká republika zkoordinovaný zatím jeden multiplex, což jsou čtyři celoplošné televizní programy. Jestliže čtyři celoplošné televizní programy jsou výrazným zlepšením oproti čtyřem celoplošným televizním programům, ať posoudí vážení kolegové sami.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: O slovo se přihlásila paní poslankyně Kateřina Dostálová. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Kateřina Dostálová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové. V rámci této diskuse bych se chtěla dotknout ještě jednoho problému, který zde zmiňován sice již včera byl, ale ne v tom kontextu, do kterého bych ho chtěla zasadit já osobně.
Paní kolegyně Fischerová tady včera hovořila o reklamě, o navyšování procent reklamy na veřejnoprávní televizi, že je to potřeba, protože nemůžeme zatěžovat rodiny neúměrným zvyšováním poplatků. Pan kolega Schling se tady dotkl včera navyšování reklamy v tom slova smyslu, že opozice s tím nesouhlasí, protože by zřejmě chtěla přilepšit komerčním stanicím. Já bych se chtěla tohoto problému a těchto procent dotknout z jiného úhlu pohledu.
***