(9.50 hodin)
(pokračuje Vymětal)
A v tomto případě člověk stojí před otázkou, k čemu ta investiční pobídka je. Zdá se, že její smysl v tomto případě selhává.
Nelze připustit, aby takovýmto způsobem byli diskriminováni současní čeští podnikatelé. Rozuměl bych tomu, kdyby pan ministr průmyslu a obchodu řekl, že celou kauzu prověří a prošetří znovu. Jestliže došlo k takovéto diskriminaci českých podnikatelů, mělo by být i v zákoně a mělo by mít i Ministerstvo průmyslu a obchodu i dispozici instrumenty, které v takovém případě investiční pobídku změní nebo zruší, protože jde proti smyslu a proti duchu zákona, který tento Parlament a tato vláda projednaly a schválily.
Těžko lze souhlasit s tím, že když to má takovéto důsledky, že po věcné - legislativně rozumím, že asi nebyl porušen zákon, legislativně to asi bylo v pořádku - ale že po věcné stránce bylo udělení té investiční pobídky správné. Ukazuje se, že nikoli. To by měl pan ministr vysvětlit, protože jestli bychom postupovali s investičními pobídkami tak, že zahraniční investor bude likvidovat české podnikatele, tak potom ten zákon zrušme, nemějme ho vůbec, protože v takovém případě, kdyby to mělo být pravidlo, jeho smysl mizí. Přece bychom si neměli vytvářet podnikatelské prostředí, které bude likvidovat naše vlastní podnikatele. To je proti zdravému rozumu.
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu poslanci. Nyní dám slovo panu poslanci Mládkovi, pak bude mluvit pan poslanec Beneš. Jenom sdělím, že i když samozřejmě není jednoduché říci, kde jsou hranice tématu, o kterém mluvíme, přesto bych možná vyzval k tomu, abychom mluvili o podmínkách udělení pobídky pro firmu Schwan-STABILO a nerozšiřovali to na témata, jako jsou základní principy fungování kapitalismu apod.
Poslanec Jan Mládek: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedo vlády, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych reagoval na vystoupení pana poslance Beneše a Římana. Začal bych tím, co považuji za podnětné v jejich vystoupení, a to je zabývání se určitými dílčími selháními zákona o investičních pobídkách. Je samozřejmě potřebné řešit, jestli náhodou vytvořením pracovních míst v jedné firmě nezaniknou pracovní místa v jiné firmě. Samozřejmě mě osobně také mrzí, že jsou tady do určité míry nerovné podmínky pro firmy, které nejsou schopny překročit onen investiční limit. I mě znepokojuje určitá tendence k tomu, že zahraniční firmy mají tendence k montáži a není tam dostatečný objem přidané hodnoty. Jsem rád, že kolegové z ODS už na tento problém přišli, protože v polovině 90. let nám bylo vysvětlováno, že je lhostejné, jakou přidanou hodnotu ta která výroba přináší, že můžeme vyrábět buď kámen, nebo elektroniku, že je to naprosto lhostejné. Dnes už víme, že tomu tak není.
Ale poté co byly sděleny tyto nepochybně konstruktivní připomínky - a jsem si jist, že se tím Ministerstvo průmyslu a obchodu a další státní úřady budou zabývat tak, aby byl zlepšen onen zákon - tak jsme se dočkali neuvěřitelné demagogie ohledně hospodářské politiky. Dovolil bych si připomenout, že systém národního kapitalismu, který prosazovaly vlády ODS, selhal v roce 1997 všeobecnou měnovou, hospodářskou a politickou krizí. A ještě bych chtěl k tomu dodat, že na tom konceptu národního kapitalismu mi nevadil samotný ten koncept, jako spíš to, že se nepovedl a byl špatně ošetřován. Bylo by to prima, kdybychom měli daleko více podniků v národních rukou. Bohužel se nepovedlo. Reakcí na tuto situaci bylo nejen za menšinové vlády sociální demokracie, ale i za vlády pana Tošovského zavedení balíku investičních pobídek a obracení se na nadnárodní společnosti, tak aby Česká republika byla dlouhodobě konkurenceschopná.
Pan poslanec Říman jaksi vykládá o tom, jak to bylo skvělé a jaká byla nízká nezaměstnanost za vlády ODS. Je to pravda, ale cena za to byla poměrně vysoká. Byly to měkké úvěry neperspektivním podnikům, byla to zaměstnanost dlouhodobě neudržitelná. Přece ten manévr, o který se vláda sociální demokracie od té doby snažila a snaží vlastně do dneška, je přejít ze systému, kdy tady máme řadu zaměstnaneckých míst, která jsou dlouhodobě neudržitelná, neboť ty podniky nejsou dlouhodobě schopny obstát v globální konkurenci, abychom přepnuli na zaměstnanost v podnicích, které dlouhodobě obstojí v té konkurenci, a je třeba se dívat na míru nezaměstnanosti a stav, protože to je čistým výsledkem rušení a zakládání nových pracovních míst. Byl bych hrozně rád, aby nezaměstnanost byla kolem 5 % alespoň celostátně, ale upozorňuji, že v Polsku, které zdaleka není tak úspěšné, je dnes průměrná nezaměstnanost 18 %, vysoká je i na Slovensku a Maďarsko se teprve v poslední době dostává na nějaké přijatelné hodnoty.
Chtěl bych doufat, že to, co jsme slyšeli, není změna hospodářské politiky, protože návrat k národnímu kapitalismu by byl katastrofou. Jedinou cestou do budoucna pro ČR je přijmout fakt, že musíme fungovat v globální ekonomice, musíme udělat něco pro srovnatelné výrobní podmínky v České republice tak, aby podniky na území ČR byly globálně konkurenceschopné, a k tomu není cesta v návratu k národnímu kapitalismu, ale spíše cesta zlepšování těch zákonů, které se osvědčily, a mezi nimi i zákon o investičních pobídkách.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Další se přihlásil pan poslanec Beneš.
Poslanec Miroslav Beneš: Pane předsedající, dámy a pánové, debata se opravdu rozproudila tam, kde se přiznávám, že jsem očekával, že se bude pohybovat. Je to druhý den, kdy mám podruhé příležitost vystupovat po bývalém náměstkovi federálního ministra hospodářství Vladimíra Dlouhého, a musím se přiznat, že jsem docela potěšen, protože termín národní kapitalismus nevím, kde přesně vznikl, ale mám pocit, že to bylo na tomto ministerstvu, takže jestli si ho pan poslanec Mládek vytvořil proto, aby měl co kritizovat, byla to velmi fikaná konstrukce.
Jestli dovolíte, vrátil bych se zpět k té interpelaci prostě proto, že na konkrétním příkladě je možné vidět konkrétní dopad systému investičních pobídek. Říkám na rovinu, že v investiční pobídky nevěřím, věřím v globální zvýhodnění všech, protože investiční pobídka je vždycky zvýhodněním někoho. Je-li to zvýhodnění někoho, tak to musí být zvýhodnění na úkor někoho jiného, tedy v tomto případě - a už jsem to použil - je-li zvýhodněna firma A, musí být znevýhodněna firma B. Vážené dámy, vážení pánové, teď je jedno, jestli je národní kapitalismus, nebo nenárodní kapitalismus, nebo národní socialismus, ale zazní-li z tohoto pódia od ministra průmyslu a obchodu věta, že firma A nebyla shledána konkurentem firmy B, ačkoli obě vyrábějí stejný výrobek, pak nevím, jestli jsem na půdě normálního, selsky vzatého, rozumem chápatelného nikoli kapitalismu nebo socialismu, ale normálního světa. Protože v normálním světě když dvě firmy vyrábějí stejný výrobek, jsou konkurenty a konkurují si. Není-li tomu tak, není něco v pořádku. Asi něco v pořádku není.
Jestli dovolíte, ocituji z úvahy člověka, který má zodpovědnost za tisíc lidí: "S politováním musím konstatovat, že proces poskytování veřejné podpory, jak píše pan ministr, je založen na principu zvýhodnění určitého podnikání. Abych mohl být také zvýhodněn, budu zřejmě nucen v této souvislosti propustit pravděpodobně více než tisíc pracovníků a odejít z této země podnikat někam jinam, kde dostanu výhodu."
Vážené dámy, vážení pánové, pan ministr Škromach se zde rozhorlil a hovořil jménem 40 000 nezaměstnaných. Dobře, připouštím to, že investiční podmínky udělované těmito vládami způsobily nárůst o 40 000 pracovních míst. Pak ale pan ministr by měl také uvažovat, co s těmi 210 000 nezaměstnaných, kteří za vlád socialistů narostli, kteří se znovu objevili.
Vážené dámy, vážení pánové, vrátím se zpět ke své interpelaci.
***