(18.40 hodin)
(pokračuje Schling)
Dále bych chtěl říci, že rozhlasové a televizní poplatky zde mohou být pitvány z různých pohledů, že vždy bude možno tvrdit, že jsme nedostali dostatečně průhledné podklady, ale podle mého názoru - kdo chce, tak si dostatečné podklady opatří. Pokud jde o hospodaření České televize, nejlépe do něj vidí auditoři. Auditoři každoročně hospodaření České televize schvalují, i když jsem si vědom, že auditor se nezabývá otázkou, jestli ten či onen náklad byl vynaložen účelně, ale primárně se zajímá o to, jestli byl správně zaúčtován v souladu se zákony o účetnictví a zákony daňovými.
Chtěl bych upozornit na některé velmi nepřesné, až zavádějící věci, které zde byly řečeny. Pokud se toho dopustil např. pan kolega Pleva, který je zaměřením spíše do sféry médií a umění než do sféry ekonomické, tak se kvůli tomu na něj nezlobím. Týkalo se to způsobu valorizace poplatků. On vyžadoval ve svém vystoupení, aby existovala pevná vazba mezi inflací a rozhodnutím vlády o valorizaci poplatků. Upozorňuji všechny kolegy, kteří si toho nejsou vědomi, že to, čemu běžně říkáme inflace, je index růstu spotřebitelských cen a že ho statistický úřad stanovuje na základě jakéhosi cenového koše, který má mnoho společného s hospodařením domácností, ale téměř nic s hospodařením České televize. Vytvořit pevnou vazbu mezi tímto indexem a valorizací poplatků by nebylo metodicky vůbec správné. Například tzv. inflace může velmi výrazně vzrůst - a také už se to stalo - na základě výrazného růstu cen u cestovních kanceláří, u cen zájezdů. Co má takovýto nárůst inflace společného s náklady České televize? Velmi málo. Čili vytvořit takovou pevnou vazbu by nebylo správné. Naopak je správné ponechat na uvážení vlády, aby zvážila, zda nárůst spotřebitelských cen má, či nemá vazbu na hospodaření České televize. Protože je-li třeba nárůst způsoben růstem cen pohonných hmot, tak se to jistě hospodaření České televize také dotýká. Čili to byla jedna nepřesnost.
Druhá, domnívám se, mnohem závažnější a mohu se domnívat, že dokonce záměrná, byla nepřesnost, které se zde dopustil pan kolega Říman. On vyšel z podkladů České televize, správně poukázal na její náklady a výnosy, ale velmi nesprávně tato čísla interpretoval. A tato velmi hrubá chyba spočívá v tom, že on poukazoval na to, že předpokládaný nárůst příjmů České televize naprosto neodpovídá jejím nákladům a že připustit rozpuštění takovéhoto nárůstu příjmů v nákladech by bylo hazardem, nesprávné atd. Pan kolega Říman ovšem zapomněl na to, že Česká televize musí také investovat. Myslím si, že od člena hospodářského výboru by k takovýmto eskamotážím docházet nemělo, ať už se to týká České televize, nebo D47, kde zcela záměrně směšoval mnohokrát náklady na třicetiletý projekt s náklady na výstavbu v průběhu pěti let.
Aby bylo jasné, o co jde. Výnosy by měly pokrývat minimálně náklady, aby firma nebyla ztrátová. Ale každá firma, tedy i Česká televize, musí investovat. Investuje se ze zisku. Jednak se mohou investovat vytvořené odpisy, což stačí pouze na prostou reprodukci, mnohdy ani na to ne, ale chce-li se firma rozvíjet, musí vytvářet zisk a z toho zisku investovat. To platí i pro Českou televizi. Česká televize bohužel v posledních letech investovala pouze ve výši odpisů. Možná že těm, kteří zde velmi vehementně obhajují zájmy komerčních televizí, to vyhovuje, když se Česká televize nebude rozvíjet, když bude technologicky zaostávat a vytvářet tak větší prostor pro komerční televize. Myslím si ale, že zájmem sněmovny je, aby tomu tak nebylo, aby veřejnoprávní televize mohla plnit své poslání.
Je správné, že panem kolegou Římanem správně vyčíslený nárůst příjmů České televize se - doufám - konat bude, že se uskuteční a že Česká televize bude moci vykazovat nejen zisk, ale také investovat a rozvíjet se.
Myslím si ale, že stejně výše rozhlasových a televizních poplatků, resp. jejich navýšení není to hlavní, co děsí některé kolegy v této sněmovny. Myslím si, že nejpodstatnějším číslem, které je děsí, je ono dvouprocentní navýšení limitu pro vysílání reklamy v České televizi. To skutečně vytváří prostor na to, aby se příjmy České televize z reklamy zvýšily. O co se zvýší příjmy České televize, o to klesnou příjmy komerčních televizí, protože celkové množství prostředků na reklamu, které plynou do televizí v souhrnu, zůstává přibližně konstantní. To je zhruba 800 milionů až miliarda, která by mohla navíc přitéci do příjmů České televize na úkor televizí komerčních.
Ano, chápu rozhořčení některých kolegů nad touto skutečností. Ale pro mne je to důvod, abych předložené návrhy podporoval i přes výhrady, které jsem zde řekl. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Schlingovi. Připraví se pan poslanec Ransdorf, připraví se zatím poslední přihlášený Ivan Langer. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Zkusím posledně jmenovanému poslanci dát příležitost, že nebudu mluvit - doufám - příliš dlouho.
Myslím si, že patron rozhlasu archanděl Gabriel a patronka televize sv. Klára by se velmi divili obsahu diskuse v této sněmovně, protože by netušili, že je možné tuto věc spojovat s penězi, zejména proto, že sv. Klára byla přítelkyní sv. Františka z Assisi. Ale myslím si, že je v této diskusi i mnoho dalších podivností. Jedna z nich je diskuse o tom, zda tato sněmovna je, či není politickým nebo zpolitizovaným orgánem.
Nepochybně je to politický orgán, ale zpolitizovanost začíná v okamžiku, kdy se nežije politikou, ale žije s politiky. Max Weber kdysi tyto dvě věci kladl proti sobě a naprosto právem. Žít politikou a žít s politiky. Obávám se, že v české společnosti roste počet lidí, kteří nežijí politikou, ale žijí s politiky. Myslím si, že tomu bohužel bylo i za první republiky, kdy nerozhodovala sněmovna, tedy Národní shromáždění, ale různé pětky, osmičky apod., které se scházely v restauračních prostorech za Národním shromážděním v Rudolfinu. My nevíme, kde se podobné pětky, osmičky apod. scházejí dnes, ale víme, že se scházejí a fakticky Poslaneckou sněmovnu odsouvají do pozadí.
Co je skutečně zpolitizované, nebo není, o tom je možné vést spor. Ale obávám se, že jsou ještě zpolitizovanější grémia a orgány, než je tato ctihodná sněmovna.
Řekl bych, že to, že přebírají politické orgány zodpovědnost za jmenování různých zodpovědných osob v médiích, nemusí být na škodu.
***