(17.00 hodin)
(pokračuje Ibl)
Správní orgán přitom není vázán jen návrhy účastníka řízení a sám určuje rozsah a způsob zjišťování podkladů pro rozhodnutí.
Vycházíme-li ze zmíněného § 32 správního řádu v kontextu na § 49a) zákona o azylu, pak činnost správního orgánu spočívá v ověření věrohodnosti příběhu sděleného žadatelem, to je, že správní orgán si zjišťuje na základě informací o dané konkrétní zemi, zda se daná skutečnost stala a zda žadatelův subjektivní popis odpovídá objektivní realitě v dané zemi, a pak vyhodnocuje, zda žadatelem uváděné důvody lze považovat za důvodné pro udělení azylu. V rámci tohoto procesu se správní orgán nezaměřuje pouze na informace vyvracející tvrzení žadatele, ale i na ty, které hovoří v jeho prospěch, aby získal objektivní obraz o věci jako podklad pro rozhodnutí.
Ve smyslu uvedeného se pak povinnost uložená správnímu orgánu v § 33 odst. 2 správního řádu, to je před vydáním rozhodnutí vyzvat účastníka řízení k seznámení se s podklady pro rozhodnutí, jeví jako nadbytečná. Správní orgán při svém rozhodování vychází v prvé řadě z informací sdělených žadatelem, který dobře zná situaci ve vlastní zemi i okolnosti, které sám ke svému příběhu sdělil. Informace, které si pak správní orgán opatřuje o situaci v zemi původu, s nimiž by měl žadateli dát možnost se seznámit, pouze a jen ověřují žadatelem uvedené skutečnosti.
Praxí ověřenou pravdou však je, že žadatelé v převážné většině sdělují smyšlené příběhy, mnohdy kopírují skutečnosti sdělené již jiným žadatelem. To, že v současné době platí pro azylové řízení § 33 odst. 2, ve svém důsledku znamená citelné snížení možnosti opakované použitelnosti správním orgánem soustředěných informací pro azylové řízení, neboť žadatelé žijí v azylových zařízeních spolu s dalšími žadateli ze stejné země původu a probíhá mezi nimi čilá výměna informací. V důsledku toho informace o zemích původu, které si správní orgán pro účely řízení v konkrétním případě ověřuje a opatřuje mnohdy i s velkými obtížemi a s velkými náklady, využívají pak další žadatelé pro úpravu svého příběhu, čímž se "prozrazené informace" stávají dále nepoužitelnými.
Ne nepodstatnou skutečností jsou i zdroje informací používané v azylovém řízení. V mnoha případech nelze tvrzení žadatele ověřit cestou oficiálních zdrojů, tedy zastupitelským úřadem České republiky v zahraničí, ale jsou využívány i nevládní organizace, mnohdy působící v konkrétní zemi neoficiálně. Těmto zdrojům v zájmu zajištění bezpečnosti je nezbytné zachovat anonymitu.
K příkladům, jak je tomu v jiných zemích, bych uvedl tři informace. Ve Spolkové republice Německo je v azylovém zákoně zakotvena pouze povinnost předat žadateli rozhodnutí, které obsahuje odkazy na použité zdroje s výjimkou zdrojů utajovaných, tedy zdrojů zpravodajských, zdrojů styčných důstojníků s diplomatickou imunitou, které působí v zemích původu. Žadatel informace jako takové k nahlédnutí nedostává. Pokud je rozhodnutí přezkoumáváno soudem, vyžádá si je soud opakovaně a na žádost je s nimi seznámen právní zástupce žadatele o azyl. V Rakousku všechny informace použité pro rozhodnutí jsou přiloženy ke spisu a žadatel má právo na plný přístup do spisu. Výjimky stanoví zákon, v tomto případě správní řád. Výjimka se vztahuje na citlivé informace, jejichž vložení do spisu by mohlo znamenat ohrožení státu či jeho zájmů. Velkou Británii uvedu jako poslední příklad. Zde neexistuje zákonná povinnost seznamovat žadatele s informacemi, které tvoří podklad k rozhodnutí o žádosti o azyl.
Děkuji za slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji předsedovi klubu ČSSD poslanci Iblovi. Slovo má předseda vlády České republiky pan Vladimír Špidla. Konstatuji, že nemám žádnou další přihlášku do obecné rozpravy. Prosím, pane premiére, máte slovo.
Předseda vlády ČR Vladimír Špidla: Opravdu jen velmi krátce, protože by bylo jistě málo zdvořilé neodpovědět na dotaz poslance. Musím říci, že neshledávám tento azylový zákon v rozporu s koncepcí, kterou jsme na Ministerstvu práce a sociálních věcí připravovali, posléze předložili vládě a vláda ji schválila. Tato koncepce se teď rozvíjí pilotním projektem. Bude se jistě v některých okamžicích pozměňovat. Jsem velmi rád, že pan poslanec Ransdorf ji ocenil jako kvalitní. Jsem přesvědčen, že tomu tak skutečně je.
Znovu konstatuji - tento azylový zákon neshledávám v rozporu s tendencí a koncepcí, kterou předkládalo Ministerstvo práce a sociálních věcí a kterou schválila vláda. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji předsedovi vlády České republiky Vladimíru Špidlovi. Konstatuji, že nemám žádnou přihlášku do rozpravy. Pokud se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím.
V průběhu obecné rozpravy nepadl žádný návrh na hlasování, a proto otevírám podrobnou rozpravu, do které zatím nemám žádnou písemnou přihlášku. Vidím, že se hlásí pan zpravodaj. Slovo má pan poslanec Svatopluk Karásek, připraví se pan poslanec Kladívko. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Svatopluk Karásek: Dámy a pánové, já se nyní nehlásím jako zpravodaj, ale jako poslanec. Chtěl bych v této diskusi, v podrobné rozpravě, říci krátce svůj názor a dát konkrétní návrh.
V obecné rozpravě se ukázalo, že výbor pro obranu a bezpečnost podal nové pozměňovací návrhy. S těmito návrhy souhlasíme skoro všichni. Nikdo se proti nim nestaví. Pouze v jednom bodě, a to v bodě čtvrtém, mám námitky. Námitky mají i ostatní. Pokud plénum přijme en bloc tyto návrhy, nebudou mít žadatelé o azyl právo nahlédnout do spisu předtím, než bude vydáno samotné rozhodnutí ve věci.
Jak jsme slyšeli, navrhovatel tento návrh odůvodňuje tím, že je nezbytné chránit zdroje, které materiály pro účely azylového řízení poskytují. Domnívám se, že tento malý bod, který je ve čtyřech pozměňovacích návrzích, není dobrý, a to z několika důvodů. Za prvé v něm spatřujeme jistou protiústavnost. Navrhované omezení je totiž širší než jeho účel a takové omezení je tedy v rozporu s principem přiměřenosti, upraveným Listinou v článku IV odst. 4. Podstatou návrhu je totiž omezení přístupu ke spisu jako celku, a to pouze před vydáním rozhodnutí. Takové omezení navíc vůbec neodpovídá uvedenému odůvodnění. Jediným možným důvodem, který lze v návrhu vysledovat, je omezení práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žadateli by totiž nebylo možné zamezit v přístupu do spisu po vydání rozhodnutí.
V této souvislosti uvádím, že ochrana utajovaných skutečností je upravena ve správním řádu, ale i v samotném zákoně o azylu v maximálně možné míře.
Za druhé - tento dodatek je legislativně velmi nedokonalý. Zasahuje nekoncepčně do procedury upravené správním řádem, ze které vytrhuje jednu větu, která je provázána s jinými větami. Jako příklad uvádím, že totéž právo je zmiňováno v jiných ustanoveních a je s celým správním řádem provázáno.
***