(11.50 hodin)
(pokračuje Pešán)
Veřejná přístupnost podrobných údajů o uživatelích pěstujících GMO může být snadno zneužitelná a v krajním případě může přinést uživatelům i ekonomickou újmu.
Co se týče výkonu státní správy, Česká komise pro nakládání s genetickými organismy a produkty je hlavním poradním orgánem Ministerstva životního prostředí, která podle zákona o GMO poskytuje ministerstvu odborná stanoviska jak v rámci jednotlivých správních řízení, tak v souvislosti s aktuálními problémy souvisejícími s nakládáním s GMO. Komise musí ctít odborný přístup založený na objektivním posuzování jednotlivých problémů souvisejících s environmentálními nebo zdravotními riziky jednotlivých posuzovaných GMO, a proto by se měla skládat z předních českých expertů v daných oblastech. Hlavními kritérii práce komise musí být nezávislost a odbornost. Účast občanských sdružení v podobě členství je s tímto v hrubém rozporu.
Dámy a pánové, chápu, že důvodem ke speciálním regulacím nakládání s GMO je nedostatek informací o jejich možném dlouhodobém chování, plynoucí z krátkodobé, a tudíž nedostatečné zkušenosti. Dalším krokem ale musí být liberalizace a vyjmutí z regulací v těch případech, kde se stoupající zkušeností a zvětšujícím se souborem informací byla vyloučena rizikovost GMO a tyto se dostaly na úroveň běžných selekčních metod. Mám vážné důvody se domnívat, že se tak neděje v mnoha případech jak v Evropě, tak i u nás, a to i přes to, že biotechnologie jsou jednoznačně jedním z nejperspektivnějších oborů.
Problematika GMO zejména v zemědělství je mnohovrstevná. Je to v prvé řadě odborné jádro, ve kterém jde o věcné posuzování rizik a přínosů, dostupné pouze studiem výzkumných zpráv, statistiky a vědeckých prací, a které vyžaduje určitý stupeň informovanosti o povaze problému. Je bohužel obaleno tvrdou skořápkou komerčně politických zájmů. Jde hlavně o úlohu zemědělství pro ochranu krajiny a sociální strukturu venkova, která se silně v jednotlivých zemích liší. To je spojeno s dotacemi a trhem zemědělských komodit, kde paušální prosazování nové technologie vyvolává problémy a zákonitě odpor. Také firmy, kterým nová technologie konkuruje, například výrobci klasických osiv, agrochemikálií apod., proti ni lobbují.
Zcela navrch je nepěkná slupka propagandy a nedokazatelných polopravd šířených jako dogma, která je bohužel to, co je veřejnosti nejvíce na očích. Zneužívá hluboké nevědomosti občanů - a jenom pro zajímavost: výzkum Eurobarometru před dvěma lety ukázal, že jen třetina občanů Evropské unie ví, že třeba rajče má nějaké geny. Manipulace veřejným míněním je proto velmi snadná, což značně komplikuje zapojení veřejnosti do rozhodovacího procesu.
Jak jsem již zmínil v úvodu, Evropa si přece jenom začíná uvědomovat, že restrikce nejsou řešením, že ani nová evropská směrnice 2001/18, která je transponována do našeho nového zákona, není tím, co dává biotechnologiím zelenou, co umožňuje jejích rozvoj, a že je potřeba ji změnit. Počátkem letošního března Evropská komise upozornila na zpoždění unie v oblasti biotechnologií a požadovala po členských zemích aktivní přístup, aby se tento trend obrátil. Franz Fischler tlumočil poslední názor Evropské komise, že se zemědělci mají sami rozhodnout, jaké rostliny chtějí pěstovat, protože žádná z forem zemědělství by v Evropské unii neměla být vyloučena. K tomu dodává evropský komisař David Byrne, že členské země přistupují bezdůvodně bázlivě k rušení moratoria zavedeného Evropskou unií zhruba před čtyřmi lety. Vyzval vlády, aby v souladu s výsledky vědeckého výzkumu začaly přesvědčovat spotřebitele o bezpečnosti geneticky modifikovaných produktů. Uvedl, že máme různé prestižní vědecké instituce, které již řekly, že geneticky modifikované organismy neznamenají pro spotřebitele žádné riziko. Dále pokračoval, že neexistuje důkaz, že by potraviny s GMO byly nebezpečnější než běžné potraviny.
Na závěr mi, dámy a pánové, dovolte ještě citovat prezidenta Evropské komise Romana Prodiho, který na zasedání Rady Evropy v Barceloně v roce 2002 prohlásil - a zdůrazňuji, že již kolegyně Brynychová tady použila část jeho slov - cituji: Evropa stojí tváří v tvář důležitému rozhodnutí. Buď přijmeme pasivní roli a poneseme důsledky rozvoje těchto technologií v jiných zemích, nebo vytvoříme proaktivní politiku, abychom je sami odpovědným způsobem rozvíjeli. Biologie a biotechnologie jsou považovány po informačních technologiích za novou vlnu technologické revoluce v ekonomice, založené na rozvíjení znalostí, když vytvářejí nové příležitosti pro naši společnost a ekonomiku. Konec citace.
Toto prohlášení je částečně naplněno optimismem a předpokládám, že nová legislativa, kterou chce Evropský parlament schválit ještě do léta, bude v Evropské unii dalším krokem v procesu rušení moratoria. Na tuto skutečnost musí reagovat i Česká republika, a pokud nechceme v této oblasti hrát podružnou roli, musíme tento trend zachytit. Musíme vytvořit takové podmínky, které umožní vědecké bádání na jedné straně a praktické využití na straně druhé, bez zbytečných překážek.
Dámy a pánové, tolik z mé strany k problematice GMO. Věřím, že se nám podaří legislativně pomoci biotechnologiím, a chci avizovat, že vzhledem k závažnosti této problematiky a vzhledem k očekávaným posunům v oblasti evropské legislativy budu navrhovat v podrobné rozpravě prodlouženou lhůtu k projednání ve výborech o 20 dnů.
Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu poslanci Jaroslavu Pešánovi a nyní uděluji slovo panu poslanci Rudolfu Tomíčkovi.
Poslanec Rudolf Tomíček: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, já možná nebo určitě nebudu mluvit tak nadšeně o geneticky modifikovaných organismech jako mí předřečníci, i když jsem si vědom nutnosti normy, ve své podstatě technické normy, o které se tady bavíme a kterou Poslanecká sněmovna pravděpodobně schválí.
Samozřejmě nahrazujeme zákon 153/2000 Sb. a i tehdy jsem v obecné rozpravě k tomuto zákonu měl trošku obecnější, spíše filozofickou úvahu o užívání geneticky modifikovaných organismů a jejich produktů. Koneckonců v samotné důvodové zprávě k tomuto návrhu zákona se hovoří o tom, a taky to tady bylo zmiňováno mými předřečníky, že tento zákon je koncipován na základě principu prevence rizika a předběžné opatrnosti, což je v pořádku. Ale samozřejmě svědčí to hlavně o tom, že cítíme, že je nebezpečí, které neznáme, protože kdybychom je znali, tak bychom je dovedli přesněji pojmenovat. Čili to je jedna věc.
Sice bylo řečeno, že zatím některé úkazy, které byly sledovány laboratorně ve výzkumných ústavech, byly sledovány bez negativního výsledku, nebo respektive nebyly ovlivněny negativní dopady. Ale chtěl bych se jenom zeptat: Jsme schopni v poměrně krátkém časovém horizontu podchytit to, co genetika dokáže? Víme dobře, že genetika je věc podstatně delšího časového horizontu.
(Ve sněmovně je značný hluk, volná zábava.)
Dále se tady v důvodové zprávě píše o tom, že použití GMO nebo též moderní biotechnologie je nový a rychle se rozvíjející obor a jako každá nová technologie přináší mnohé výhody, ale i rizika. Samozřejmě, je to v pořádku, ale je to nově se rozvíjející obor. Proč je nově se rozvíjející? Protože to nikdy předtím neudělal. Pánembohem jsme se nazvali až my a chceme do toho zasahovat. Takže samozřejmě, nově se rozvíjející z toho důvodu, že spíše převažují ekonomické a hospodářské výsledky. Ale skutečně máme všechno zvládnuté tak, jak si představujeme? V jednu dobu se tady tvrdilo, že poručíme větru, dešti. Všichni jsme věděli, že je to pitomost, a koneckonců povodně, které nedávno u nás byly, nás o tom přesvědčily, že prostě se to chová - příroda a svět kolem nás - trošku jinak, než jak my - byť ošetřeno zákony a nařízeními a krizovými štáby a vším čím, co máme - prostě nejsme schopni zvládnout. Takže se ptám, zda to všechno není trošku podceňováno.
***