(11.40 hodin)
(pokračuje Pelc)
V loňském roce to už bylo téměř 60 mil. ha. Čili ten nárůst je v podstatě více než 40násobný za šest let.
Předložený návrh zákona definuje nezbytné pojmy, ustavuje národní kompetentní orgán, stanovuje požadavky při nakládání s geneticky modifikovanými organismy a vytváří informační systém získávání dat pro hodnocení rizika a monitoringu i pro vlastní rozhodování. Vytváří zároveň systém pro konzultace s veřejností. Oproti předchozímu zákonu, který zde byl schválen v roce 2000, je zde zjednodušen systém povolování při uzavřeném nakládání s geneticky modifikovanými organismy a produkty a navíc jsou zde zpřesněny podmínky záměrného uvádění geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí a na trh.
Jelikož navrhovaná právní úprava plně transponuje aktuální legislativu Evropského společenství a vytváří předpoklady pro naplňování námi přijatých mezinárodních úmluv v oblasti biologické bezpečnosti a protože případné některé dílčí rozdílné náhledy a připomínky je možné řešit v podrobnější diskusi v parlamentních výborech, doporučuji sněmovně propustit návrh zákona do druhého čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji, pane zpravodaji. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které nemám žádnou písemnou přihlášku. Táži se, zda se někdo hlásí do rozpravy z místa. Vidím paní poslankyni Brynychovou.
Poslankyně Ludmila Brynychová: Vážená paní předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, genetické výzkumy a jejich aplikace prožívají v současném období velký rozvoj na celém světě. Dávají východisko a naději. Na světě strádá hladem více než 800 milionů lidí a několik milionů jich hladem každoročně umírá. Státy sdružené v OSN se shodly na plánu snížit do roku 2015 počet hladovějících lidí na polovinu a to není možné bez zvýšení zemědělské produkce. Současně je třeba zvýšit kvalitu životního prostředí, které je do značné míry poškozeno současnými zemědělskými praktikami.
Objevila se koncepce trvale udržitelného zemědělství. Do těchto výzkumů se zapojuje i Česká republika. Genetické modifikace plodin, to je vnášení nového genu do jejich genetické výbavy, jsou jednou z cest. Umožňují zvýšení výnosů a výživné hodnoty plodin a jejich ochranu proti plevelům, nemocím a škůdcům. Smutné zkušenosti s chemickými pesticidy, jejichž celosvětová spotřeba se vyšplhala až na 2,5 milionu tun, které silně poškodily životní prostředí, nás vedou k vysoké opatrnosti při zavádění nových zemědělských postupů. Vliv geneticky modifikovaných plodin na životní prostředí nebyl dosud řádně zhodnocen. Proto je v Evropě na základě tzv. Montrealského protokolu z února 2000 uplatňován princip předběžné opatrnosti a směrnice Evropského společenství požadují studium vlivu na životní prostředí před uvolněním kterékoli plodiny do zemědělské praxe.
Organismy vystavené působení toxické chemikálie, jako jsou herbicidy, pesticidy, se po čase stávají vůči takovéto chemikálii necitlivými a rezistentními. Vyhubením cílového škůdce či plevele se může vážně narušit rovnováha životního prostředí a to vede k rozmachu jiných škůdců či plevelů. Narušení rovnováhy může mít i méně nápadný, zato hůře odstranitelný vliv, jako je např. tvorba struktury půdy. Dosud využívané geneticky modifikované plodiny povětšinou obsahují uměle nesený gen, který jim propůjčuje odolnost vůči herbicidům nebo hmyzu. To umožňuje snížení použitých chemických prostředků.
Přes zjevné výhody geneticky modifikovaných plodin a velmi opatrný postup při jejich využití k nim má část evropské veřejnosti odpor. Obavy z možného vlivu na zdraví člověka pramení z neznalosti a byly vyvráceny rozsáhlými farmakologickými studiemi. Oprávněná je nejistota vzhledem k možnému vlivu některých geneticky modifikovaných plodin na životní prostředí. Tento problém však nelze vyřešit jinak než výzkumem.
Evropa stojí tváří v tvář důležitému rozhodnutí. Buď přijmeme pasivní roli a poneseme důsledky rozvoje těchto technologií v jiných zemích, nebo vytvoříme proaktivní politiku, abychom je sami odpovědným způsobem rozvíjeli. Biologie a biotechnologie jsou považovány po informačních technologiích za novou vlnu technologické revoluce v ekonomice založenou na otevření možností, jež vytvářejí nové příležitosti pro naši společnost i ekonomiku.
Jedná se o technickou normu, která reaguje na současné požadavky vědy a výzkumu, ale i praxe, a proto ji doporučuji propustit do druhého čtení nyní a přidělit kromě výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí také výboru zemědělskému. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní má slovo pan poslanec Jaroslav Pešán.
Poslanec Jaroslav Pešán: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Kolegyně a kolegové, dovolil bych si také říci několik poznatků týkajících se tohoto zákona a této problematiky, protože ji považuji za velice důležitou.
V laboratořích se geneticky modifikované organismy na celém světě využívají už od poloviny zhruba 70. let a zpočátku k chemickému výzkumu, později k výzkumnému řešení praktických problémů, např. zjišťování genů odpovědných za dědičné choroby, a posléze v průmyslových a zemědělských aplikacích. Chtěl bych říci, že důležitost geneticky modifikovaných organismů je natolik závažná, myslím pozitivní důležitost, že v mnoha směrech jen tušíme, co všechno tyto biotechnologie mohou pro náš rozvoj přinést. V Evropské unii, jak už zde bylo řečeno panem ministrem, tuto oblast řeší směrnice 2001/18 a návrh zákona o geneticky modifikovaných organismech vychází z výše uvedené směrnice, ale obsahuje však i části, které jsou svou podstatou velmi omezující a stanovují pro vědu i praxi povinnosti, které jdou nad rámec směrnice původní. Věřím, že nelze připustit, aby nový zákon o GMO vytvořil restriktivní prostředí jak pro výzkum, tak pro uvedení nových poznatků do praxe a aby se ochrana spotřebitele, která je naší jasně danou legislativní povinností, stala pseudodůvodem k prosazování zájmů několika jednotlivců nebo zájmových skupin.
Výrazné snahy o oživení biotechnologického průmyslu lze sledovat i v práci Evropské komise. Evropa si je vědoma toho, že je třeba přehodnotit prvotní restriktivní přístup k novým technologiím, neboť tyto mohou dát vzniknout špičkovým dynamickým společnostem, které vytvoří mnoho nových pracovních míst. Vzhledem k vědeckému potenciálu, který Česká republika má, mohou se biotechnologie v budoucnosti stát jedním z klíčových ekonomických oborů i u nás. K tomu, aby se tak stalo, není možné, aby zákon obsahoval některá nově navrhovaná opatření jdoucí nad rámec evropské legislativy. V případě, že by tato opatření byla legislativně přijata v podobě, v jaké jsou nyní navrhována, ztratí české zemědělství, popř. jiné obory, možnost využívat produkty nových biotechnologií tak, jak jsou využívány alespoň v zemích EU, což bude nepochybně znamenat i nižší konkurenceschopnost v rámci např. zemědělského trhu Evropské unie.
Dovolte mi uvést alespoň některé výhrady týkající se zejména oblastí, jako je účast veřejnosti, uvádění GMO do oběhu a výkon státní správy. Ve všech těchto částech se jedná, dá se říci, o nadstandardní účast občanských sdružení se statutem účastníka schvalovacího procesu. Co se týče uvádění GMO do oběhu, směrnice 2001/18 hovoří o konzultacích s veřejností ohledně předpokládaného uvolňování do prostředí a členské státy mají poskytnout vhodnou lhůtu, aby i veřejnost nebo skupiny mohly vyjádřit své mínění. Článek 24 téže směrnice v souvislosti s uvolňováním do oběhu hovoří pouze o zveřejnění souhrnu spisů obsahujícího žádost a rozhodnutí příslušného orgánu, určuje termín 30 dní, do kterého veřejnost může podávat připomínky. Směrnice 2001/18 zavádí v rámci principu sledovatelnosti v článku 31 nová opatření a registry, do kterých budou jedenkrát ročně zaznamenávány informace např. o pěstování geneticky modifikovaných plodin od jednotlivých uživatelů apod. V navrhovaném zákoně o GMO je zavedena nová povinnost pro pěstitele GMO podávat vždy zpětně za uplynulý rok Ministerstvu životního prostředí informace o pěstovaných GMO, což je plně v souladu s legislativou 2001/18, ale nad rámec evropské směrnice je zde ovšem stanoven způsob, kterým má Ministerstvo životního prostředí zveřejňovat tyto informace prostřednictvím internetu, a to může přinést významná ekonomická rizika pro jednotlivé pěstitele.
***