(16.00 hodin)
(pokračuje Rychetský)
S ohledem na to, že zachování tohoto principu navrhuje právě i Ústavní soud ve svém nálezu, kde výslovně konstatuje - cituji: že ke zrušení těchto ustanovení - myslí se tím ustanovení o pravomocích předsedů a místopředsedů soudů - přistoupil Ústavní soud pouze z uvedených formálních důvodů a že derogací ustanovení § 74 odst. 3 zákona nemínil dát najevo, že by vedením a správou soudů měly být pověřovány jiné osoby než osoby z řad soudců.
Jinými slovy - předpokládám, že předložená osnova je osnovou, která by mohla být dnes v legislativní nouzi doprojednána Poslaneckou sněmovnou tak, aby po pokračování legislativního procesu na půdě Senátu nabyla účinnosti přede dnem 1. července tohoto roku, kdy nabývá účinnost větší část derogačních ustanovení, nálezů Ústavního soudu.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane ministře. Ústavně právní výbor, jemuž byl vládní návrh zákona přikázán, přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako sněmovní tisk 299/1. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru poslanec Zdeněk Koudelka a seznámil nás s výsledkem projednávání tohoto návrhu zákona v ústavně právním výboru. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážená sněmovno, ústavně právní výbor ve svém usnesení za prvé doporučil, aby se k tomuto tisku projednávanému ve stavu legislativní nouze konala ve druhém čtení obecná i podrobná rozprava; za druhé, aby o návrhu tohoto zákona sněmovna rozhodla nejpozději do 24. hodiny dne 15. května roku 2003.
K vlastnímu návrhu zákona přijal ústavně právní výbor doporučení, aby Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila s těmi pozměňovacími návrhy, které přijal ústavně právní výbor.
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já vám děkuji, pane zpravodaji. Opakuji, že nám ústavně právní výbor doporučil, abychom vedli obecnou rozpravu, stejně jako podrobnou, nicméně o tom, jestli povedeme obecnou rozpravu, bude muset sněmovna hlasovat.
Rozhodneme nyní o tom, zda povedeme obecnou rozpravu.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti tomu, abychom vedli obecnou rozpravu?
Hlasování pořadové číslo 28. Z přítomných 190 poslanců pro hlasovalo 140, proti žádný. Návrh, abychom vedli obecnou rozpravu, byl přijat.
Nyní žádám zpravodaje, aby spolu se mnou sledoval rozpravu, kterou otevírám, do které jsem obdržel písemné přihlášky. Jako první se mi přihlásil pan poslanec Jiří Pospíšil. Dalším přihlášeným je pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím pana poslance Pospíšila, aby se ujal slova.
Vás prosím, páni kolegové, abyste se tu neshlukovali.
Prosím, pane poslanče, můžete mluvit.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, v tuto chvíli zde opět projednáváme vládou předložený návrh zákona o soudech a soudcích, přičemž si dovolím tvrdit, že tento návrh je v podstatě totožný s návrhem, který Poslanecká sněmovna projednávala na minulé schůzi a též ho zde zamítla. Nechci proto v tuto chvíli podrobně argumentovat a shrnovat výhody a nevýhody předložené vládní novely, nechci zde též rozebírat jednotlivé nuance, o kterých diskutoval ústavně právní výbor. Chci zde na tomto místě zopakovat základní tezi, která zde již zazněla při minulém projednávání z úst poslanců ODS, že takto navržený zákon o soudech a soudcích neřeší problémy české justice, pouze a dle našeho názoru ne vždy vhodným způsobem zaplňuje mezery, jež vznikly v zákoně na základě rozhodnutí Ústavního soudu. Toto byl též důvod, proč ODS vládou předloženou novelu zákona o soudech a soudcích nepodpořila.
Mám obavu, že Ministerstvo spravedlnosti rezignovalo do nově předloženého návrhu doplnit výraznější změny, které by posunuly českou justici. Proto ODS navrhla některé dílčí pozměňovací návrhy, které nemohou vyřešit problémy české justice, ale posouvají českou justici směrem k rychlejšímu a efektivnějšímu rozhodování. V každém případě budou chtít otevřít českou justici právníkům, kteří nabyli praktické právní zkušenosti v jiných právních oborech, a též vyřešit otázku soudních nedodělků na některých soudech, zvláště pak v regionu severních Čech.
Považuji za nejvíce zásadní ten bod, tu část novely předloženou ODS, která řeší otázku otevření justice. Konkrétně se pak jedná o návrh, který posouvá věkovou hranici pro výkon soudcovské funkce na 30 let. Současný model, kdy se absolventi právnických fakult stávají justičními čekateli a po uplynutí tříleté čekatelské lhůty se stávají, pokud složí justiční zkoušku, soudci, je v tuto chvíli, kdy máme dostatek soudců, systém nevyhovující a je třeba se zamyslet nad určitými změnami. Nesmíme totiž zapomenout, že funkce soudce klade zvýšené nároky nejen na právní erudici a odborné znalosti soudce, ale též na jeho sociální vyzrálost a též na praktické zkušenosti. Mohu si to dovolit vzhledem ke svému věku říci a nemůže toto někdo vnímat jako aroganci starších nad mladšími.
Předložený návrh, pokud bude přijat, nás posune směrem k zahraničním právním úpravám, zvláště pak zahraničním právním úpravám charakteristickým pro právní státy, které mají dlouholetou právní tradici a kde funkce soudce patří k nejprestižnějším právnickým povoláním. Toto zde též řekl pan ministr ve svém úvodním slově. Já však musím dodat, že samotný posun věkové hranice je pouhým počátkem celého procesu otevření justice, neboť bude nutno řešit, jak naložit s mladými právníky, kteří budou chtít pracovat v justici, kteří ukončí čekatelské období, složí justiční zkoušku a nedosáhnou věku 30 let. Myslím si, že toto je otázka, která by měla Ministerstvem spravedlnosti diskutována a též předložena Poslanecké sněmovně. Sám osobně bych se přikláněl k modelu, kdy mladí právníci, kteří nedosáhnou věku 30 let, budou např. fungovat v pozici přísedících krajských soudů a nahradí tak dle mého názoru dnes již nefungující model laických přísedících.
Vrátím-li se však obecně k problémům české justice, pak si neodpustím obecnou poznámku, a to takovou, že problémy české justice nejsou zdaleka pouze v otázce rozhodování českých soudců. Domnívám se, že převážná část soudců soudí kvalitně, ale dovolím si tvrdit, že nemalý podíl na kvalitě českého soudnictví má Ministerstvo spravedlnosti, a to v rovině jeho zajišťování kvalitního zázemí pro fungování soudů. Ostatně toto zde též uvedl pan ministr spravedlnosti při diskusi nad interpelací místopředsedkyně sněmovny Miroslavy Němcové.
Je mnoho věcí, které by mohly být v rámci fungování Ministerstva spravedlnosti změněny. Já zde nechci v tuto chvíli otevírat rozsáhlou diskusi, ale přesto si dovolím uvést čtyři základní body.
Domnívám se, že by se mělo Ministerstvo spravedlnosti snažit prosadit zkvalitnění administrativního aparátu a tím ušetřit práci soudců, která bohužel nespočívá v dnešní době pouze v rozhodování, v rozhodovací činnosti, ale též ve výrazné administrativní činnosti, a tato činnost zabírá soudcům mnoho času, který by mohli věnovat pouze k samotnému rozhodování či právnímu vzdělávání, jak též někteří z reformátorů české justice chtěli.
Druhým bodem, který by měl být diskutován na půdě Poslanecké sněmovny, ale předtím zpracován Ministerstvem spravedlnosti, je otázka rozsahu působnosti českých soudů. Je pravdou, že české soudy často řeší otázky, které v zahraničí, v jiných státech s výraznou dlouholetou právní tradicí nespadají do působnosti soudů. Je to např. otázka bagatelních věcí v rámci trestního řízení, je to otázka obchodních rejstříků atd.
***