(18.20 hodin)
(pokračuje M. Beneš)
Z čeho vycházím? Vycházím prostě z toho, že vláda nám neustále říká, že má obavy ze socioekonomického dopadu. Tento socioekonomický dopad vysvětluje na deregulaci nájemného. Já, dámy a pánové, si vám dovolím připomenout, že to byla původní menšinová socialistická vláda, která se zavázala, že do roku 2002 provede deregulace. Budete se divit, ona deregulace provedla, provedla deregulace tak, že deregulovala ceny energií na naprosto tržní ceny, zatímco nájemné nederegulovala takřka vůbec. Mohu tady panu ministrovi předat jeden graf, jak to bylo s deregulací nájemného a jak ve stávající ceně za bydlení se ceny energií dostaly nad hodnoty z nájemného. Co to znamená? Znamená to, že vláda velmi ráda deregulovala ceny energií, které jí přivedly zisk z prodeje distribučních společností, zatímco tam, kde by možná měl zisk někdo jiný, respektive neměl by ztrátu, tak tam strašila socioekonomickými dopady.
Vážené dámy, vážení pánové, z materiálu Ministerstva pro místní rozvoj ale vyplývá, že pouze 7 % bytů je bytů v domech, kde je vlastníkem fyzická nebo právnická osoba. Ostatní byty s regulovaným nájemným jsou ve vlastnictví obcí. Vážené dámy, vážení pánové, není to poprvé, kdy tato vláda nevěří obcím a bojí se, že budou deregulovat v neprospěch svých občanů. Není to poprvé, kdy mnozí politici straší umělým problémem. Ačkoliv vyplývá, že pouze 7 % všech bytů tvoří soukromý nájemní sektor, tedy 267 tisíc nájemních bytů je ve vlastnictví fyzických a právnických osob, a pouze těchto osob se skutečně týkají potenciální dopady deregulace, tak vláda straší naše spoluobčany tím, co se stane, když dojde k deregulaci.
Vážené dámy, vážení pánové, já jsem řekl, že se na tento návrh zákona budu dívat z pohledu dopadu na bydlení. A z pohledu dopadu na bydlení musím konstatovat, že od roku 1997 dochází k meziročnímu poklesu nárůstu rozestavěných bytů, což tedy znamená, že v roce 1997 došlo k velkému zlomu. A od té doby se v této zemi staví méně bytů.
Vážené dámy, vážení pánové, předložený návrh zákona přináší administrativní návrh, který nám předkládá nesmyslná čísla, nesmyslné argumenty, tak jak upozornila paní poslankyně Horníková. Jenom pro pestrost těch, kteří by se náhodou s podkladovým materiálem chtěli seznámit, tak pokud je to možné, tak z teorie relativity nevyplývá, že za dva roky by bylo možné zestárnout o šest až sedm let, tak jako z přílohy číslo čtyři na straně čtyři tohoto materiálu. To je možné pouze podle vládního návrhu.
Vážené dámy, vážení pánové, nechceme-li zvyšovat administrativu, nechceme-li nadále pokračovat v mlžení a plžení z hlediska nové výstavby, tak musíme přistoupit k jiné argumentaci, k argumentaci založené na přiznání toho, že cena nového bytu nelze a nemůže být jednodušší a nižší než 20 tisíc korun za metr čtvereční. Vážené dámy, vážení pánové, nechci tady demagogicky strašit byty v Nerudovce, kde jsme dokázali, jak drahý může být byt. Chci pouze poukázat na zdravý selský rozum.
Vážené dámy, vážení pánové, pokud do ceny nájemného budeme dávat ceny služeb a ty budeme regulovat, pokud nepřipustíme, že existují náklady, které prostě je nutné započítat do nájemného, tak v žádném případě situaci na trhu s bydlením nezlepšíme, ba právě naopak zhoršíme. Proto se i já připojuji k návrhu na zamítnutí tohoto vládního návrhu.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu poslanci Miroslavu Benešovi. A nyní uděluji slovo kolegovi Františku Benešovi, připraví se paní poslankyně Miroslava Vlčková.
Poslanec František Beneš: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych po vzoru mých předřečníků tady prohlásil, že jsem ve střetu zájmů. Oznamuji to proto, že jedině takové oznámení má význam - říkat, že nejsme ve střetu zájmů totiž žádnou cenu nemá. Jsem ve střetu zájmů dvakrát. Jednak jsem jedním ze spoluautorů sněmovního tisku 150, který je k projednání ve výborech, a jednak bydlím v družstevním bytě. Družstevní byt je také regulován uvedeným předpisem o nájemném. Myslím si, že ten, kdo ten předpis četl přesně a rozumí problematice bydlení, tak to musel najít. Tam je také uvedeno, co se počítá do nákladového nájemného, a je to tam uvedeno dobře.
Protože jsem řekl, že jsem jedním ze spoluautorů konkurenčního návrhu, nebudu tady mluvit o návrhu, ale budu se vyjadřovat k několika poznámkám, které tady zatím zazněly.
První bod jsem si nazval "prázdný byt pro potomky". Prázdný byt pro potomky už podle současného občanského zákoníku je velmi snadno získatelný. Podle ustanovení občanského zákoníku nikdo bez zvláštních důvodů nemůže vlastnit dvě nemovitosti k bydlení nebo dva byty a je to velmi snadno zjistitelné. Každý vlastník a obce to umějí, prohledají si katastr nemovitostí a zjistí, jestli někdo, kdo podezřelým způsobem nakládá s bytem, má ještě nějakou jinou nemovitost. Je možné požádat soudy o přivolení s výpovědí. Mám jinou zkušenost než kolegové z Prahy 5. Zabývám se komunálním bydlením v Praze 8 asi dvanáct let. Mohu vás ujistit, že pokud je návrh řádně zpracován a je spravedlivý, že ho soudy zpracují velmi rychle a pomocí soukromých soudních exekutorů se velmi rychle může byt uvolnit.
Vůbec problematika bydlení je problematika plná omylů. Dalším omylem jsou například dvojí ceny. Každý maturant musí vědět, že dva statistické soubory, které jsou tak odlišné, že mají odlišné charakteristiky, nemůžete spojit, nemůžete určit průměrnou hodnotu, poněvadž směrodatná odchylka, která by z toho vznikla, by převyšovala soubory tolikrát, že se statistickou jistotou téměř sta procent byste museli prohlásit, že soubory jsou neslučitelné. Ve sněmovně bychom měli umět pracovat také s matematikou a logikou.
Vůbec za velikou perlu považuji větu, která říká "zaveďme regulaci nájemného na úrovni tržních cen". To je bez komentáře.
Role obcí v nájemním bydlení je vysoká. Připomenu vám Švýcarsko. To je země, ke které se chceme přirovnávat. Ve Švýcarsku existuje více než 80 % nájemních bytů a nájemné je tam regulováno. Paní kolegyně Horníková uvedla jedno číslo, ale tam je to trochu jinak. O tom mluvit nechci. Nájemné je tam regulováno tak, že u obcí se mohou ti, jimž je nájemné nespravedlivě zvyšováno, odvolat proti zvýšení nájemného. Ze statistiky vám můžeme dokázat a použiji argumentaci z Ministerstva pro místní rozvoj, že 35 % sporů, návrhů, které jdou proti zvýšení nájemného ve Švýcarsku, jde k obcím a jenom 0,8 % jde potom k soudům. U polovičky návrhů dochází ještě k dohodě předtím, než dojde k soudnímu projednání, protože role obcí je velmi významná a dovede skutečným způsobem chránit nájemní bydlení.
Další role obcí, která tam je stanovena, vede k vytvoření registru nájemních bytů v obci.
***