(18.00 hodin)
(pokračuje Bratský)
Proč v levných obecních bytech bydlí bez možnosti s nimi pohnout velká část lidí, kteří to vůbec nepotřebují. Ostatní čekají, až se náhodou nějaký volný byt uvolní.
Jak je možné, že máme v přepočtu na počet obyvatel stejný počet bytů, jako má Německo? Zatímco v Německu čerstvé statistiky hlásí statisíce neobydlených bytů, u nás existuje jejich nedostatek. Jak vysvětlit dvěma třetinám občanů, kteří v nájemních bytech vůbec nebydlí a musí si veškeré náklady spojené s bydlením hradit sami, že musí ze svých daní dotovat zcela náhodně vybranou skupinu vyvolených nájemníků, bohužel nezřídka z nich i neplatičů? Jak vysvětlit občanům našich měst a obcí, proč musí dotovat generaci desítky let stamilionově podfinancovaného bytového fondu, kdy nájemné vybrané od regulovaných nájemníků dnes stačí sotva na běžnou údržbu a správu bytových domů? Jak se stalo, že bylo vytvořeno a je uměle udržováno prostředí, ve kterém jsou paradoxně poškozováni sociálně slabší regulací, která je má chránit? Prostředí, které umrtvuje výstavbu dostupných bytů, blokuje mobilitu pracovní síly i pracovních příležitostí, a tím v důsledku i zvyšuje nezaměstnanost v naší republice.
Na tyto otázky a mnohé další předložený vládní návrh ani zdaleka nepodává uspokojivou odpověď, natož účinné řešení. Proto se připojuji k návrhu na jeho zamítnutí. Pokud by tento návrh nebyl přijat, podávám další - na vrácení předkladateli k výraznému dopracování. Dojde-li přesto do dalšího čtení, doufám, že budu v průběhu projednávání mít své pozměňovací návrhy. Avizuji svoji připravenost se na dalším procesu podílet i se svými kolegy.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo paní kolegyně Zdeňka Horníková. Připraví se pan poslanec Miroslav Beneš.
Poslankyně Zdeňka Horníková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, ani já nepřispěji k idylce mezi předkladatelem panem ministrem Sobotkou a zpravodajem a budu pokračovat v duchu svých dvou předřečníků.
O tom, že bytová politika patří mezi priority vlády, víme od nastoupení této vlády k moci. Proto si myslím, že jsme očekávali s napětím, jaký zákon nám vláda předloží do Poslanecké sněmovny. Bohužel musím konstatovat pro kolegy, kteří neseděli v minulém volebním období v těchto lavicích - už jsme zde hodně podobný zákon měli. Dovolila bych si zákon pana Sobotky nazvat "Mertlík 2", protože změn mezi zákonem pana Mertlíka a pana Sobotky až tolik není.
Schválně jsem se podívala do významných materiálů, kterým je bezesporu koncepce vlády a programové prohlášení vlády. Toto mě naplnilo celkem optimismem, protože vláda tady říká, že jejím cílem je smluvní systém a dosažení tržně rovnovážné cenové hladiny nájemného a stanovení regulačních pravidel místně obvyklého nájemného. Když si ale pak přečtu předložený zákon, musím se ptát: pro koho tento zákon byl napsán, čemu pomůže a co vyřeší?
Bohužel bude-li tento zákon přijat, pak nadále zůstává v tomto státě právní nejistota mezi nájemníky i vlastníky. Dále pokračuje nerovnoprávnost mezi nájemníky, vlastníky, ale jsou také potlačována práva nebydlících. Myslím, že zde je docela zajímavé upozornit na to, že jednou z nejnespokojenějších skupin právě s tímto zákonem jsou nebydlící. Nepřináší žádné změny ve smyslu deregulace, naopak zmrazuje a zakonzervovává stávající stav a paradoxně, byť by tento zákon měl být zákonem, který pomůže těm nejpotřebnějším v této zemi, to znamená mladým rodinám, početným rodinám, starším lidem, společným domácnostem, se staví naprosto proti těmto rodinám.
Už zde bylo zmíněno, že tento zákon zatěžuje vlastníky domů, obce, zatěžuje přílišnou administrativou, zatěžuje finančně. Bylo zde také zmíněno, že je zde velké nebezpečí, pokud tento zákon bude projednán v takové formě, v jaké byl předložen, a bude-li přijat, jednoznačně se bude jednat o protiústavní zákon. Předložený návrh zákona neplní v žádném případě závěry plynoucí z nálezu Ústavního soudu. Ústavní soud konstatoval při zrušení vyhlášky 176 a cenového výměru Ministerstva financí - a už to zde padlo - že příčinou protiústavnosti není cena regulace jako taková, ale nepřiměřenost výše ceny v regulaci zakotvená. A tento stav bude přijetím tohoto zákona de facto pokračovat. Ústavní soud zdůraznil princip volných cen s tím, že lze akceptovat regulaci nájemného v bezprostřední závislosti na tržních podmínkách. K tomu má ovšem návrh Ministerstva financí hodně hodně daleko.
V předkládací zprávě je řada lží a řada nepravd. V předkládací zprávě je jednoznačně lživě interpretován názor Ústavního soudu, že neústavnost norem, které byly zrušeny, spočívá v tom, že se jednalo o podzákonné, nikoli zákonné normy. To není pravda, to není hlavní důvod protiústavnosti usnesení, která byla zrušena.
Podle uvedeného vládního návrhu pokračuje jednoznačně skrytě dosavadní regulace, což je z hlediska nálezu Ústavního soudu zcela nepřípustné. Návrh zákona na pojem místně obvyklé nájemné raději zcela nereaguje a pro jistotu ho zcela vypouští a odkazuje se pouze na přehled. Ten je však naprosto vzdálen obsahu pojmu ceny obvyklé. Cena obvyklá je definována jasně v zákoně o oceňování majetku.
Už zde bylo řečeno, co to je tzv. přehled a jak se vypočítává. Bohužel přehled, jak ho budeme vypočítávat, budeme vypočítávat jako aritmetický průměr stávajících regulovaných nájmů a volných nájmů. Tady chci upozornit, že 95 % nájmů v této zemi je regulovaných, 5 % je volných. K jakému číslu se dostaneme aritmetickým průměrem, vám musí být jasně známo. Bude zachován stávající stav.
Pan ministr zde citoval, co to je nájemné podle Ministerstva financí. Myslím, že v citaci, co to je nájemné, dokonce spočívá jeden ze základních rozporů, podle kterých přistupujeme k tomu, jak má vypadat zákon o nájemném. Pan ministr zde citoval - nájemné je cena za službu užívání bytu. Nájemné ale odpradávna i podle našeho občanského zákoníku je úplata za dočasné užívání cizí věci s přihlédnutím k jeho tržní ceně. Byt je tedy normální kapitálový statek. Z toho potom vyplývá, že nájemník platí zejména za kapitál ve formě bytu, který má propůjčený od pronajímatele. Obvykle je to 4 až 5 % z tržní ceny bytu a 2 až 3 % z této tržní ceny na jeho údržbu, celkem tedy přibližně 7 % z tržní ceny bytu ročně. Stávající nájemné hradí v řadě případů regulovaného nájemného pouze část nákladů prosté reprodukce. Určitě je tady tedy důvod ke zvýšení nájemného. Jinak v České republice je průměrná výše nájemného 1,3 % reprodukční ceny.
Tento zákon nepřipravuje deregulaci, ale jednoznačně zmrazení nájemného, a to na dnešní úrovni. Jestli chceme hovořit o zvyšování nájemného v budoucnu, pak budeme hovořit o inflaci, tedy téměř zvyšování nulové.
Chtěla bych uvést jeden příklad, protože i ve zprávě se pan ministr odkazuje na stav a vývoj nájemného v Evropě.
***