(19.30 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Chtěl bych říci, že ministr zahraničních věcí, který uváděl tuto problematiku dnes ráno, je patrně obětí mylných informací o situaci, která vládla v Iráku. Nevyčítám to jemu, protože je zahlcený množstvím agendy, ale spíš jeho okolí, které mu nedalo příslušné podklady.
Je třeba připomenout, když tady hovořil o genezi tohoto režimu a jeho řekl bych ideových vzorech, tak rozhodně baasistický režim nemělo jako svůj vzor nacistické Německo ani stalinské Rusko, ale jakýmsi filozofem baasistického hnutí byl Michel Aflak, a chtěl bych panu ministrovi připomenout, že Michel Aflak rozhodně nebyl inspirován Alfredem Rosenbergem nebo Adolfem Hitlerem, ale měl jako svůj myšlenkový vzor Henriho Bergsona, francouzské existencialisty a také Franze Fanona, který byl jakýmsi ideologem alžírské osvobozenecké války. Čili situace je poněkud jiná, ale došlo zejména u iráckého Baasu k určité degradaci a v poslední době právě strana BAAS nehrála prakticky žádnou významnější roli ve vnitřním životě země a Saddámův režim v podstatě byl čistě klientelistický.
Myslím si, že tady byla řada zavádějících informací, např. pokud jde o charakter poskytované lékařské péče. Myslím si, že pan ministr, kdyby byl v těchto nemocnicích, tak by mohl zjistit, že věci se mají jinak. Například jsem viděl nemocnici Dar Aldavá (?) v centru Bagdádu, kde byly léčeny děti trpící rakovinou, které se dostaly do styku právě s municí s ochuzeným uranem, a byly tam ubytovány i jejich matky. Myslím si, že právě třeba na tomto případě bylo vidět, jak scestné a zhoubné byly sankce, které byly uvaleny na tuto zemi, protože obětí právě byli nevinní lidé.
Irák do uvalení sankcí měl v kontextu rozvojového světa nadprůměrné výsledky v lékařské péči a i v péči o děti, jak konstatovaly i zprávy komisařů UNICEF, a měl do dnešní doby zachovanou síť lékařských zařízení, která kdyby měla přísun léků a lékařských pomůcek ze zahraničí, mohla by velmi dobře plnit právě roli, která k této síti patří, a má i dostatek právě lékařů ve srovnání s jinými zeměmi třetího světa. To, že vlastně došlo k nadměrným úmrtím dětí, zejména 6 až 7 tisíc dětí měsíčně umíralo zcela zbytečně, padá na vrub sankcím, stejně tak i podvyživenost obyvatelstva je spojena s touto záležitostí.
Myslím si, že informace, které měl k dispozici pan ministr, jsou velmi selektivní, jsou účelové, spíš vycházejí z novinových článků než z otevřených mezinárodních zdrojů, jako jsou právě zmíněné zprávy komisaře UNICEF.
Teď se dostávám vlastně k jádru celé věci. Na vyslání polní nemocnice do Iráku se počítá s prostředky ve výši 532 milionů Kč. Dostalo se nám vysvětlení, že 188 milionů, které byly rezervovány na přepravu této nemocnice, se podaří získat ze zdrojů jiných, mezinárodních, nicméně na samotné léky je rezervováno ve vyslání nemocnice 7,2 milionu. Poté když jsme si vyjasnili, že v rozpočtu vůbec tato částka pod žádným titulem není, nám bylo řečeno, že se prostředky seženou nějak mimo. Je to nejasné, nicméně v kontextu 532 milionů částka 7,2 miliónu, což je prý částka, která, jak nám vysvětlil pan ministr obrany, prý vystačí na jeden kalendářní měsíc. Je to částka, která je vcelku zanedbatelná. Bylo by nepochybně daleko efektivnější z hlediska humanitárního dopadu částku navýšit a poslat tedy léky do této oblasti a lékařské prostředky v daleko vyšší úrovni. Zároveň jsme se měli možnost přesvědčit, že Šej Chala (?), který se obrátil jménem lidu Basry na naši vládu, ubezpečuje, že mají k dispozici zprávu i prostředky, mají systém, který umožňuje distribuovat humanitární pomoc.
Jak už jsem říkal, lékařů Irák má dost, má nadprůměrný počet ve srovnání se zeměmi třetího světa. To prokazují právě mezinárodní zprávy, a pokud v této době uprchli dejme tomu z nemocnic, je to dáno právě tím, co jsem zmínil, že okupační správa britsko-americká se nestará o to, aby byly normální podmínky, zejména právě v městských aglomeracích, ať už se jedná o Basru nebo Bagdád. Čili v případě, že by došlo k normalizaci situace, lze předpokládat, že tito lidé, i pokud uprchli, se vrátí do nemocnic. Je to rozhodně efektivnější cesta nápravy než vysílat dopravními letadly polní nemocnici na místo, kde bude trvat dost dlouho, než bude moci plnit poslání, o kterém tady byla řeč.
Klub poslanců KSČM tedy není proti poskytnutí humanitární pomoci. Naopak se domníváme, že jsme povinni poskytnout humanitární pomoc iráckému lidu ve větší míře, než předpokládá opatření navrhované vládou, ale jde nám o to, že nejefektivnější cesta je přímá zásilka léků, léčebných prostředků a také i dalších prostředků pro stabilizaci humanitární situace, a v tomto případě vyslání polní nemocnice chápeme jako jinou záležitost, jak to tady řekl pan předseda zahraničního výboru Vladimír Laštůvka, zapojit se do vytváření nového mezinárodního pořádku, abychom v podstatě byli na stejné úrovni, jako jsou USA, Velká Británie nebo Austrálie, které tam zatím měly vojenský kontingent.
Myslím si, že rezoluce 1472, o kterou se opírá návrh vlády, vůbec nepředpokládá, že by se humanitární pomoc měla dít právě formou vyslání polní nemocnice. Humanitární pomoc může mít různé podoby a je třeba se bavit o tom, která je nejefektivnější a která nejrychleji a nejúčinněji pomůže stabilizovat právě humanitární situaci.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Miloslavu Ransdorfovi. Byl poslední z písemně přihlášených. Další přihlášky do rozpravy nejsou. Hlásí se ale ještě pan poslanec Býček.
Poslanec Ladislav Býček: Vážený pane předsedající, vážená vládo navržená usnesení obou výborů, tedy výboru pro obranu a výboru zahraničního, jsou málem shodná, jako by tyto výbory jednaly společně nebo ve shodě. Zajímavé je, že jejich příchod do sněmovny byl však rozdílný.
V usneseních je uvedeno, doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout následující usnesení:
Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s - za prvé - posílením praporu radiační, chemické a biologické ochrany Armády České republiky vyslaného do operace Trvalá svoboda na základě usnesení vlády ze dne 11. září 2002 č. 866 k návrhu dalšího působení sil a prostředků Armády České republiky v zahraničních operacích a usnesení vlády ze dne 13. ledna 2003 č. 66, o opatřeních souvisejících se situací týkající se Irácké republiky, o polní nemocnici, včetně odpovídající logistiky a ochrany (dále jen "nemocnice") na kontingent Armády České republiky v počtu do 700 osob na dobu do 31. prosince 2003.
***