(16.00 hodin)
(pokračuje Rafaj)
Musím říci, že to je podle mého názoru velmi nestandardní návrh, nestandardní zásah do ústavy. Rozpor, který zde vzniká, je v tom, že při schvalování rozpočtu a nakládání s finančními prostředky ze státního rozpočtu stačí pouhá většina, jak je to uvedeno v čl. 39 odst. 1 a 2 ústavy. Ovšem aby se mohlo s potřebnou rezervou, s parlamentní rezervou, nakládat, má k tomu být ústavní většina, což je velmi nestandardní. Myslím si, že takovéto úpravy a změny ústavy by se připouštět neměly, a myslím, že toto je třeba přinejmenším přikázat k přepracování, anebo rovnou zamítnout.
V případě tisku 193, což je parlamentní rezerva, tam je nám předložena novelizace zákona č. 218/2000 Sb., kde se má do kapitoly Veřejná (?) pokladní správa zařadit další rezerva, a to Rozpočtová rezerva Poslanecké sněmovny. Prostředky do této rezervy by se zajišťovaly tak, že by se tato rezerva naplňovala půlprocentem z výdajů státního rozpočtu za příslušný rok, k čemuž by přišlo 10 procent z výnosů Fondu národního majetku. To vše by mělo postupovat do cílové výše, která je 2 procenta HDP zjištěného za předminulý rok. A o použití této rezervy by měla, jak už jsem říkal, rozhodovat Poslanecká sněmovna. V zákoně č. 171/1991 Sb. se navrhuje novelizace tak, aby mohly být převáděny prostředky z Fondu národního majetku do předmětné rozpočtové rezervy.
Kromě toho, co tu bylo uvedeno od předkladatele a s čím lze víceméně souhlasit - i když nejsem zcela téhož názoru - pak hlavní dopad této novely je ten, že se nám tu vytváří nový mandatorní výdaj z našeho státního rozpočtu, a tento mandatorní výdaj např. jen v případě letošního roku (by?) činil více než čtyři miliardy korun. Myslím si, že při současném stavu našeho rozpočtu, kde řešíme problémy s deficitem, je tento dopad neúměrně vysoký.
Pokud bych měl posoudit stav z hlediska Fondu národního majetku, pak se domnívám, že desetiprocentní odvod do této rezervy je stanoven - je to zákon č. 171/1991 Sb. Zde je třeba ale posoudit ještě to, že dnes vlastně nejsme schopni říci, v jaké výši by se prostředky převáděly, a hlavně ovšem Fond národního majetku není nevyčerpatelný a nejsme vůbec schopni hodnotit, kdy, jak a kolik by se převádělo.
Jsou tu ovšem ještě i další problémy, které vznikají technickým převodem těchto financí z Fondu národního majetku do této rezervy. Myslím si, že toto lze sice velmi jednoduše řešit, ale musím v této souvislosti konstatovat, že tento problém tady je.
Další problém, který tu vzniká, je to, že nám vznikne dost vysoká nehnutelná částka v případě, že by k nějakým škodám nedocházelo. V takovém případě se nám tu upoutá ve státním rozpočtu asi 43 miliard korun, které budou čekat, až se případně něco stane. Znovu se odvolám na to, že státní rozpočet v současné době a při současných příjmech a výdajích není schopen takovou rezervu držet a znamená to pro něj neúměrné zatížení.
Na závěr bych tedy chtěl konstatovat, že v rozpravě navrhnu v obou dvou případech zamítnutí.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Vážení kolegové, slyšeli jsme z úst navrhovatele i zpravodaje návrh na sloučení rozpravy ke sněmovním tiskům 192 a 193. To by nemusel být problém. Přesto vás ale odhlásím, protože v tuto chvíli poměry ve sněmovně zřejmě neodpovídají tomu, co je uvedeno, a prosím vás proto, abyste se znovu přihlásili.
Budeme tedy hlasovat o návrhu na sloučení obecné rozpravy k tiskům 192 a 193.
Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro to, abychom rozpravu k oběma tiskům sloučili? Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 106 se z přítomných 138 pro vyslovilo 134, proti byl jeden. Návrh byl přijat.
Otevírám tedy nyní obecnou rozpravu, do které mám první písemnou přihlášku, kterou podal místopředseda Vojtěch Filip. Já ho prosím, aby se ujal slova.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážení členové vlády, paní a pánové, omezím se spíše na rozpravu k tisku č. 192, na ústavní změnu.
Chápu, že důvod, který uvedl zástupce předkladatele pan předseda Tlustý, je velmi vážný a nemůžeme ho podceňovat. Je ovšem otázka, jakým způsobem upravit celý jeho záměr.
Návrh, který předkládá - to znamená doplnění naší ústavy, tj. zákona č. 1/1003 Sb., v čl. 39 o nový odst. 5 - se mi zdá víceméně nešťastný. Je tomu tak zejména z toho důvodu, že je ústavně velmi nekonformní. V podstatě totiž zavádí dvojí nesrovnatelný režim pro schvalování čerpání rozpočtové rezervy Poslanecké sněmovny, pro schválení - a tedy čerpání - státního rozpočtu České republiky. Přitom je možno řešit tuto věc zcela jinak. Protože vytváří ústavní podmínku toho, jakým způsobem řešit rozpočtovou rezervu, znamená to, že nakládání s touto rezervou je podřízeno zcela jinému, a to řekl bych rigoróznějšímu způsobu projednání, než je projednání samotného vytvoření rezervy. Rezervu vytváří v podstatě svým návrhem, který je v tisku 193, to znamená obyčejným způsobem, nakládání s ní však řeší ústavně tvrdším způsobem, a přitom nemění žádným způsobem to, jak se projednává a schvaluje zákon o státním rozpočtu jako základní rozpočtový rámec státu.
Domnívám se, že je možno použít řešení, které je nasnadě. Je to řešení, které není třeba vytvářet v Ústavě České republiky, je to řešení, které by použilo současného textu zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a pro projednání a schválení státního rozpočtu, pro vytváření takové rozpočtové rezervy Poslanecké sněmovny, a tedy i pro čerpání této rozpočtové rezervy požadovalo např. 101 poslanců. Tato úvaha o takovémto kvoru by vedla k tomu, že by celý proces projednávání a schvalování státního rozpočtu případně, pokud by to bylo v úmyslu předkladatele, mohl být využit i pro projednávání státního závěrečného účtu.
***