(12.00 hodin)
(pokračuje Exner)
Vždyť přece mzda, to není záležitost, jak zde bylo podotknuto panem ministrem práce a sociálních věcí, že si chce zaměstnanec vydělat v tom smyslu, že by mu to dělalo nějaké potěšení, ale mzda je záležitost, jejímž prostřednictvím zaměstnanec řeší problémy toho, aby mohl žít a spolu s ním také jeho rodina, a to jako záležitost naprosto prioritní. Přitom znám samozřejmě také lidi, kteří pracují pro radost z práce, ale beze mzdy se bohužel neobejdou, pokud nemají příjmy zajištěny jiným způsobem.
Pokud jde o námitku pana poslance Patočky, že práce o sobotách a nedělích v některých oborech řeší také otázku sezónnosti, pak musím upozornit na to, že právě tyto situace je možné ošetřit smlouvou a v případě, že smlouva obsahuje i situaci práce o sobotách a nedělích, podle návrhu zákona by se na tyto sezónní (práce?) případně nové ustanovení nevztahovalo. Je třeba tedy celkově odmítnout stanovisko, že by to vedlo k oslabení českých domácích podniků malých a středních. Má se to týkat všech zaměstnavatelů u nás a i v malých a středních podnicích je třeba, aby zaměstnanci se mohli skutečně domoci svých konkrétních práv.
K vystoupení paní zpravodajky Vojtilové musím konstatovat, že naše zákonodárství skutečně obsahuje nárok na celou mzdu. Ale bohužel zatím není dostatečně zajištěno, aby celou tuto mzdu dostávali zaměstnanci včas.
Pokud jde o problematiku rozhodování soudů, pak je vše samozřejmě pravdou, co zde bylo řečeno, včetně toho, co říká pan ministr práce a sociálních věcí, že takových souzených případů je málo. Je to situace taková, že ale nemůžeme tvrdit, že právě proto, že těch případů je málo, tak je málo postižených pracovníků. Mnoho zaměstnanců rezignuje na možnost domáhat se svého práva u soudu. Také částky, o které jde, jsou z hlediska soudních kauz, které celkově soudy řeší, často zanedbatelné, a i z tohoto důvodu jsou některé soudní případy odsouvány dozadu. Některé další argumenty k této záležitosti byly už uvedeny. Kdyby se však otázka nevyplácení mezd stala předmětem další sankce, jak navrhujeme, vedlo by to nejen k tomu, že více zaměstnanců dostane mzdu včas, ale také k tomu, že by ubylo potřeb řešit tyto záležitosti soudně a také počet těch případů, které k soudům postupují.
Pokud jde o důvody nevyplácení, které se mají jakoby u soudu posuzovat, jestli jsou spekulativní, nebo jestli jde o pracovní neschopnosti či jiné, potom bych řekl, že pokud jde o jiné nároky směrem ke státu, pak stát je vymáhá, aniž by rozlišoval, jaké důvody vedly plátce daně k tomu, proč konkrétní daň neplatí. A to se týká nejen podnikatelské sféry, ale všech našich občanů. Nevidíme žádný důvod, proč by věci, kdy určitý zaměstnavatel nemůže zajistit povinnost ze zákona platit za provedenou práci mzdu, měly být v jiné poloze než věci, které se týkají daňových povinností vůči státu.
Pokud jde o otázku práce o sobotách a nedělích, pak některé argumenty zde už i k této otázce byly řečeny. Myslím si, že to, že zaměstnanci ve státní správě, zaměstnanci veřejného sektoru nebo rozpočtové sféry se řídí jinými zákony, je samozřejmě správné a vyplývá z toho, jak u nás jsou navozeny zaměstnavatelské vztahy celkově ve státě, ale není žádný důvod, aby v této oblasti měli zaměstnanci jiná práva než zaměstnanci v ostatních sektorech.
Na námitku paní poslankyně Páralové, že náhradní volno není možné poskytovat, protože je příliš mnoho sobot a nedělí v roce, musím konstatovat, že podle stejného zákona poskytujeme dnes nejen náhradní volno, ale i příplatky za přesčasy, které jsou ještě častější, neboť se mohou vyskytovat úplně každý pracovní den. Tento argument tudíž nehraje žádnou roli. Také poukaz na to, že z hlediska přístupu do Evropské unie je zavedení tohoto příplatku nevhodné, byl správně odražen poukazem na právě probíhající jednání k této problematice ve státech EU, především ve Spolkové republice Německo a Rakousku. Není přece možné říkat, že soboty a neděle jsou věcí, které jakoby nejsou nijak chráněny. Soboty a neděle jsou dny zákonného odpočinku a zaměstnanci mají rozhodně právo, aby v této době mohli tohoto odpočinku skutečně využívat. Jestliže se tak stát nemůže, potom jsme toho názoru, že nejen ve veřejné rozpočtové sféře, ale i v soukromé podnikatelské sféře mají právo na to, aby práce o sobotách a nedělích byla zvláštním způsobem oceněna. Není také pravda, že by tento příplatek negoval ustanovení kolektivních a pracovních smluv, protože právě to je dohoda, se kterou zákon počítá, a v případě, že je jí dosaženo, tak není třeba upravovat věc zákonem. Odkazuji zde na navržený odstavec 2 paragrafu 6a.
Pokud jde o to, že by řešil uvedenou situaci zákon č. 18/2000 Sb., pak se musím podivit tomu, že se bohužel ti, kteří tím argumentují, omezují na velmi dílčí část této problematiky. Zaměstnanec má skutečně právo rozvázat pracovní poměr v situacích, které jsou v zákoně definovány. Ale zároveň si musíme uvědomit, jaký je stav v naší zemi. Jestliže na jedno volné pracovní místo je i v těch nejlepších, nejméně postižených okresech 13 uchazečů o toto místo a v nejhorších více než 80, potom pro něj možnost rozvázat pracovní poměr je velice často spojena s možností, že se ocitne ve střednědobé nebo dokonce dlouhodobé nezaměstnanosti. Je určitě správné, že taková možnost na straně zaměstnance je. Je také správné, že poskytujeme v určitých okolnostech státní půjčku na přežití toho konkrétního období. Ale v žádném případě tento zákon neřeší problematiku dostatečně ani celkově a nebylo by proti smyslu tohoto zákona, kdybychom institut zaručené mzdy navrhli ještě posílit takovým způsobem, jak je předmětem našeho zákona.
Pokud jde o problematiku kontroly, jak o ní hovořil pan ministr Škromach, ptám se ho, proč by pracovní úřady nemohly kontrolovat, co souvisí se mzdou. Pracovní úřady v současné době kontrolují celou řadu věcí, které se této problematiky týkají. Kromě toho je samozřejmě možné použít postupu, jakým se např. dnes kontroluje prostřednictvím pracovních úřadů zaměstnávání osob se zdravotním postižením, aniž by to činilo nějaký problém. V této oblasti by nepochybně byli také aktivní zaměstnanci, kterých se tato záležitost týká, a bylo by možné se soustředit na ty podniky, kde k nedostatkům v této oblasti dochází.
***