(11.40 hodin)
(pokračuje Grospič)
Institut zaručené mzdy se tady často ve vystoupeních ztotožňuje s tzv. minimální mzdou, tj. mzdou, která je státem garantována, pod kterou by neměla klesat cena práce na pracovním trhu. Nicméně srovnání není úplně přesně na místě. Zaručená mzda, jak je koncipována v navržené novele, vychází z obecného ekonomického postavení zaměstnance, který prodává svoji práci za mzdu a nemůže nést podnikatelské riziko zaměstnavatele. Zaručenou mzdou se rozumí mzda a mzdové příplatky stanovené ve mzdových předpisech, v pracovní, případně kolektivní smlouvě, tedy to, co je buď dohodnuto, nebo nějakým vyšším aktem právní síly dohodnuto. Nicméně zaměstnavatel z nějakých důvodů neplní svou povinnost a tuto mzdu nevyplácí. Z toho také vyplývá to tzv. sankční ustanovení, ale odpověď na to je prostá. Pokud zaměstnavatel plní své povinnosti, a to nejen ve vztahu k daňovým povinnostem, ale vůči svým zaměstnancům, nemusí se přece žádných sankcí ze strany úřadu práce obávat a nebude se ho sankční povinnost týkat.
Co se týká druhého problému, který se týká příplatků za práci v sobotu a v neděli. Návrh navrhuje zrovnoprávnit zaměstnanecké vztahy a podmínky práce ve všech zaměstnavatelských sektorech, pokud zvláštní zákony nestanoví jinak. Připomeňme, že v rozpočtové sféře zákonem stanovené příplatky za práci v sobotu a v neděli existují, jsou upravené a vám předložený návrh nejde nad jejich rámec. Rovněž neomezuje zaměstnavatelskou sféru, aby třeba v kolektivních smlouvách upravila jinou výši těchto příplatků, vyšší, aby podle ekonomických možností zaměstnavatelů a podniků šla na jinou právní úpravu a dohodu v této oblasti. Ale srovnává toto s rozpočtovou sférou, tedy vykrývá něco, co v naší právní úpravě dosud chybí.
Často se tady argumentuje tím, jak by to bylo s pracovními poměry na jinou dobu. Chtěl bych zde ubezpečit, že současná právní úprava zná a v § 6b navrhovaného zákona je tato věc ošetřena.
Takže tolik jenom, vážení kolegové, k předkládanému návrhu zákona. Domnívám se, že má své místo v našem právním řádu. Proto bych se přikláněl za jeho postoupení do druhého čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Grospičovi. Nyní se o slovo přihlásil ministr práce a sociálních věcí pan Zdeněk Škromach. Konstatuji, že nemám žádnou další přihlášku do obecné rozpravy.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, myslím, že celá diskuse jasně ukazuje, že předkladatelé novely zákoníku práce vycházejí ze špatného předpokladu, že mzda není zaručena. Samozřejmě, že mzda, na kterou vznikl nárok, je vymáhatelná a je vymáhatelná v plné výši. Naopak ustanovení, které zde prosazuje skupina poslanců, by mohlo vést k tomu, že část mzdy by se mohla stát skutečně nárokovou a část nenárokovou.
Proto si myslím, že problém je spíše v jiné sféře, o které můžeme hovořit. On zde zazněl. Je to otázka vymáhatelnosti práva, ať už otázka pracovních senátů, pracovních soudů apod., jak je upravena v jiných zemích, aby tyto pracovněprávní spory např. trvaly kratší dobu. Je reálným faktem také to, že pracovněprávních sporů o vyplácení mezd u soudů je poměrně málo. To je jeden z argumentů např. Ministerstva spravedlnosti o tom, že není nutné, aby u nás existovaly zvláštní soudy pro pracovněprávní záležitosti. Myslím si, že samozřejmě to má své důvody, ale z hlediska řešení situace návrh tuto situaci neřeší. Naopak. Myslím, že tak jak je postaven, s tím, že by např. měly kontrolovat tuto záležitost úřady práce, je postaven velmi špatně, protože samozřejmě úřady práce nemohou kontrolovat ani prokazovat to, co musí řešit soud. Z tohoto hlediska tato část návrhu zákona je špatná.
Pokud se hovoří o druhé části, která se týká příplatků, ať jsou to příplatky za odpolední směny, za soboty a neděle nebo některé další věci, které by se také mohly objevit v této diskusi, současná právní úprava umožňuje, aby tyto příplatky byly sjednávány v kolektivních smlouvách. A ony v kolektivních smlouvách sjednávány jsou. Jsou sjednávány desítky různých příplatků, které si dohodnou zaměstnanci se svými zaměstnavateli formou kolektivních smluv, případně pracovních smluv. Navíc institut vyšších kolektivních smluv umožňuje rozšiřování těchto vyšších kolektivních smluv i na subjekty, které nejsou přímo začleněny v rámci tohoto vyjednávání. Ministerstvo práce a sociálních věcí už několik let rozšiřuje u stovek a tisíců těchto subjektů tyto smlouvy.
Pokud se jedná o zaměstnance ve státní a veřejné správě, kteří jsou pod zákonem 143, o platu, zde je třeba říci, proč tam jsou příplatky. Protože tito zaměstnanci si nemohou v kolektivních smlouvách tyto příplatky sjednat. Proto jsou určeny zákonem. Myslím, že lze říkat, že stát bude řešit situace příplatků a dalších věcí, samozřejmě je možné o tom hovořit, ale tam, kde o to mají zaměstnanci zájem, tam, kde jsou schopni a ochotni se o to alespoň ucházet tím, že založí odborové organizace a zahájí kolektivní vyjednávání, nebrání nic tomu, aby si sjednali jakékoli příplatky, protože zákon nevymezuje okruh příplatků, které mohou být sjednány.
Otázka vymáhání. Tam, kde působí odborové organizace, mají i své právní zástupce, kteří umožňují zaměstnancům, kteří jsou odborově organizováni, aby se svých práv mohli domáhat.
K této věci chci uvést příklad, který se týká možnosti vůbec kontroly, protože problém je mnohdy v ochotě zaměstnance se práva, které má, domáhat. Dostal jsem přednedávnem dopis skupiny zaměstnanců jedné dopravní firmy, kde mi říkají, že jejich zaměstnavatel jim nevyplácí diety, pouze jim nechává podepisovat to, že je dostali, abych to zkontroloval, ale abych neuváděl nikde jejich jména. Co z toho vyplývá? Přijde kontrola a zjistí, že byly vyplaceny diety, že jsou podepsáni zaměstnanci, že tudíž všechno proběhlo správně. Kontrola nic jiného nemůže zjistit, pokud oni sami neřeknou a nedokáží, že prostředky nedostali. V tom je základní problém - ochota a schopnost zaměstnanců se svého práva domáhat. Stejně jako vzpomínané hyper- a supermarkety, kde proběhla celá série šetření dodržování pracovněprávních předpisů. Problém je, že nikdo ze zaměstnanců není ochoten v těchto věcech svědčit a prokázat, že postupy, o kterých hovoříme, o nichž možná obecně víme, jsou reálné. Žádný zákon to nezajistí. Bohužel musím říci znovu, že se jedná o populistický návrh, a to z toho důvodu, že slibuje něco, co nebude. I kdyby byl schválen v podobě, v jaké je navržen, nakonec stejně skončí u soudních sporů, stejně bude vymáhán jako pracovněprávní spor v rámci soudních sporů, protože ani kontrolní odbory úřadu práce, které - a tady musím říci, že jsou dnes velmi personálně poddimenzované - nebudou schopny prokázat, zda tento nárok na mzdu vznikl, nebo nevznikl, pokud tady nebude soudní rozhodnutí.
***