(11.10 hodin)
(pokračuje Patočka)
Je zřejmé, že definovat zaručenou mzdu znamená současně definovat i nezaručenou mzdu.
Jak tady hovořil kolega Doktor, penále pro zaměstnavatele z titulu prodlení s výplatou podle mého soudu skutečně nic neřeší, jenom tu situaci, která vyplývá ve sféře insolventnosti, zhoršuje.
Myslím, že příplatek za práce v sobotu a v neděli, to by zřejmě bylo možné, ale já se domnívám, že existuje prostor podstatně silnější v podnikové sféře. Potom by ale bylo nutné asi i dekompenzovat práce, které se provádějí v mimosezónním období, kdy si lidé vydělávají méně. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že určitě existuje veliký sklon a ochota těchto pracovníků v sezóně si chtít přivydělat, ať je to v sobotu, nebo v neděli. Myslím si, že pracovníci, a to mluvím o těch uvědomělých a spojených s existencí firmy, s tím počítají, že si zkrátka v těchto sezónách, jak je nazývám, vydělávají víc. Domnívám se, že to je určité nepochopení dnešního vztahu, kdy jsou firmy, kdy jsou zaměstnanci, kteří mají společný zájem. Tyto příplatky chápu tak, že pokud by byly uplatněny, tak by mohly znamenat evidentně další tlak na snížení stavu zaměstnanců.
Jsem názoru, že předložený návrh skutečně neodpovídá současným pracovněprávním vztahům uzavíraným mezi těmi, kdo práci berou, a mezi těmi, kdo práci poskytují, ale neodpovídá ani ekonomické realitě. Myslím si, že pravou příčinou těchto poruch firemní solventnosti je výrazné oslabení českých domácích podniků, a to zejména malých a středních, které ztratily a stále ztrácejí možnost úvěrové podpory u našich obchodních bank. Tyto banky místo podpory domácího průmyslu investují své zdroje do státních dluhopisů. Domácí podniky tím nemohou investovat, nemohou zajišťovat konkurenceschopnost, dostávají se do velmi obtížných situací při překonávání období mezi realizací a úhradou. To se promítá ve stále rostoucí platební neschopnosti domácích podniků, nižší tvorbou zisku, v růstu pohledávek po lhůtě. To už je ale jiná problematika, kterou budeme probírat na této schůzi v rámci zprávy České národní banky o inflaci v českém národním hospodářství.
Z tohoto důvodu si vám dovolím vyjádřit svůj názor. Vidím obsah předkládaného zákona jako neužitečný, který by v reálném pracovněprávním prostředí nepřinesl žádoucí užitek. Proto navrhuji tento návrh zákona zamítnout. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Patočkovi. Nyní má slovo poslanec Miroslav Opálka a připraví se další řádně přihlášená kolegyně - Alena Páralová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Opálka: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vyjádřil užitečnost či neužitečnost tohoto návrhu podle toho, koho se týká. Samozřejmě, že pro někoho může být neužitečný, pro jiné zase zcela užitečný.
Chtěl bych konstatovat, že pracovní síla se stala zbožím a toto zboží má svoji hodnotu. Myslím si, že ač si zanadává každý podnikatel nad zvýšenými vstupy, registruje změnu ceny, ať už jsou to pohonné hmoty či jiné suroviny, a tuto cenu zakalkuluje do svého výrobku. Jenom pracovní síla se stává nějak gumová, nějak tvárná a nějak proměnná. V tržním prostředí, kde pracující pozbyli řadu pracovních práv, je třeba jejich vyjednávací pozici, která je velmi nízká vůči zaměstnavateli, upravovat i zákonem, protože chápu, že i zaměstnavatel se nemůže chovat jenom jako lidumil, pokud vedle něho se takto nechovají jiní, protože v této soutěži tratí. Ale pokud jsou stanoveny zákonem mantinely, ve kterých se musí pohybovat všichni jakž takž stejně, jsou zde stejné podmínky, a pak je to výhodné pro obě dvě strany, neboť mzda pracovní síly je i předpokladem kupní síly a vlastně toho, že zboží, které bylo vyrobeno, bude také nakoupeno.
Já si myslím, že nikdo v této sněmovně asi nebude předpokládat, že průměrná pracovní mzda je mzdou obvyklou. Je to určitý statistický průměr a ten je vždycky ošidný. Měli bychom se podívat zejména na supermarkety a hypermarkety, a to podotýkám ne v Praze, ale i v širším okolí, za jakou cenu a v jakém pracovním režimu pracují prodavačky a jaké mají zastání svých odborů, které tam většinou ani nejsou. Zde vzniká nerovnoprávné postavení mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a samozřejmě, že v tomto nerovnoprávném postavení lze těžko něco vydobýt.
Proto si myslím, že tento návrh, tak jak je koncipován a jak by mohl být diskutován dále v příslušném výboru, případně upraven i o některé námitky, jak zde zazněly, by se měl stát pro naši podnikatelskou sféru vymezením hřiště a pro naše zaměstnance určitou zárukou. Nemyslím si, že jde o trest na podnikatele, protože tak bychom už dopředu předpokládali, že většina podnikatelů nebude vlastně mzdu vyplácet nebo ji bude vyplácet později. Proč tedy trestat zaměstnance, kteří se bránit mohou ještě méně, a tito zaměstnanci musí také živit sebe, své rodiny a koneckonců nakupovat vyrobené zboží, které například sami vyrobili.
Co se týká vysokých nedoplatků na daních, myslím si, že daňová kázeň jenom ukazuje na to, kdy je třeba sankce zvýšit či snížit, protože prostředí, ve kterém se pohybujeme a ve kterém pracujeme, není zrovna optimální.
Na závěr bych chtěl upřít pozornost kousek za naše hranice do SRN. Není to tak dávno, pár dnů, kdy v Berlíně zaměstnanci terciární sféry protestovali proti některým zásahům vlastního parlamentu a proti jeho postupům. Není to ani tak mnoho roků, co církevní kruhy financovaly výraznou kampaň proti pracovním nedělím a svátkům. Ale naše absolutně liberalizované tržní prostředí je bezbřehé a je zde třeba postavit určitou hráz, která ochrání zaměstnance. Nemyslím si, že ochrana je nulová, ale myslím si, že je třeba ji zvednout.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegu Opálkovi. O slovo se přihlásila paní zpravodajka, paní Jitka Vojtilová, po ní paní Alena Páralová. Prosím, paní zpravodajko, máte slovo.
Poslankyně Jitka Vojtilová: Navržená úprava zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění pozdějších předpisů, jde nad rámec koncepce zvolené při první formulaci zákona a řeší problematiku mimo působnost tohoto zákona nebo jiným způsobem stanovuje nároky původním zákonem již upravené. Dosavadní úprava nároku na mzdu v § 4 uvedeného zákona je nesporná a poskytuje dostatečné záruky na mzdu za vykonanou práci.
V důvodové zprávě se nesprávně uvádí, že současná legislativa zaručuje pouze nárok na minimální mzdu a příplatky. Zákon o mzdě však stanoví nárok na mzdu celou, jak byla sjednána v kolektivní smlouvě, pracovní nebo v jiné smlouvě nebo jak byla stanovena vnitřním předpisem nebo jakýmkoliv jiným způsobem. Naopak poslanecký návrh stanoví nárok na jakousi zaručenou mzdu a vznikl tak dojem, že existuje jakási nezaručená mzda, na kterou zaměstnanec i při splnění stanovených podmínek nemá nárok. To by však bylo v rozporu se současným zněním § 4 odst. 1 a 2 zákona o mzdě, neboť tato ustanovení stanoví nárok na veškerá mzdová plnění podle stanovených podmínek.
***