(18.10 hodin)
(pokračuje Gross)
My samozřejmě můžeme vycházet z toho, co vyplní do kolonky národnosti, takže do kolonky národnosti tito žadatelé v 75 % uvádějí slovenskou národnost, v 15 % maďarskou, v 8 % romskou a 1 % českou. Většinou přicházejí z východního Slovenska, oblast Košic, Michalovců, Pavlovců, a většina z nich před odchodem do ČR na Slovensku nepracovala.
Nejčastěji uvádějí důvody pro odchod do ČR jako problémy s lichvou, sociální záležitosti a rasismus. Od ledna 2003 jako další hlavní důvod uvádějí snížení sociálních dávek ve Slovenské republice, k čemuž došlo začátkem roku a to je to, o čem hovořila paní poslankyně Páralová, takže faktem je, že oni toto uvádějí naprosto otevřeně ve svých žádostech o azyl v České republice. A také se to týká zdražení zdravotní péče.
Problém je, že stoupá počet příchozích se závažnými zdravotními problémy - astmatici, epilepsie, je tady řada žadatelů o azyl s amputací končetin a někteří jiní vážně nemocní.
Co se týče informací, tak ty oni získávají od příbuzných. Českou republiku si vybírají nejen kvůli tomu, o čem hovořila paní poslankyně Páralová, to jsou určité disproporce v sociálním zajištění, ale samozřejmě ČR má velmi nízké náklady na dopravu, pokud hledají nějakou cílovou zemi, a co je asi ještě pro tyto žadatele důležitější, že tady neexistuje jazyková bariéra, protože samozřejmě, měli-li by si vybrat jinou zemi, tak s tímto problémem se tito lidé velkou většinou budou setkávat.
Co se týče věkové struktury, je zajímavé, že jsou to vesměs mladí lidé, osob nad 40 let je pouze jedna desetina a 44 % z těchto slovenských žadatelů o azyl tvoří děti do 15 let .
My samozřejmě vycházíme i z určitých politických předpokladů při našem postupu a to politické východisko souvisí s tím, že Slovenská republika je kandidátských státem na členství do Evropské unie a takovým státem může být pouze země, která má demokratické státní zřízení, jsou v ní respektovány mezinárodní konvence a nedochází v nich k porušování lidských práv. A takto je Slovenská republika vnímána a je také zařazena na seznam tzv. bezpečných zemí původu, což nás opravňuje k tomu - a to už hovořím o opatřeních, na která se paní poslankyně Němcová ptala - což nás vede k tomu, že se snažíme uplatňovat co možná nejrychlejší azylové řízení v případě těchto osob.
Problém samozřejmě je v tom, že podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 jejímž je ČR signatářem, je každý stát povinen přezkoumat každou žádost o azyl bez ohledu na to, odkud žadatel pochází. Vzhledem k tomu tedy i ČR musí tyto mezinárodní závazky plnit a my je samozřejmě plníme. Nicméně vzhledem k tomu, že Slovensko je, jak už jsem uvedl, kandidátskou zemí, tak se snažíme maximálně tyto lhůty pro vyřizování zkrátit a žádosti o azyl z této země původu jsou podle našich instrukcí v rámci azylového řízení vyřizovány přednostně před ostatními žádostmi z jiných zemí, kde přece jen to posuzování důvodnosti či nedůvodnosti žádosti o azyl je daleko složitější, a snažíme se také zajistit to, aby na zneužívání azylové procedury nedopláceli ti, kteří skutečně azyl potřebují z toho důvodu, že někde jsou válečné konflikty, že někde dochází k porušování lidských práv, a to je to, co mě na této věci nejvíce mrzí - že ti lidé, kteří skutečně azyl potřebují a měli by ho dostat, mnohdy díky těmto lidem, kteří zneužívají tento systém, čekají na vyřízení své žádosti mnohem déle, než by bylo zdrávo.
Ale jedno z opatření, která jsme udělali, je, že automaticky každý žadatel ze Slovenské republiky je vyřizován přednostně před žádostmi z ostatních zemí.
Pokud jde o opravné prostředky, které jsou podávány proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, k nim jsou příslušné soudy, ale i tady MV vyřizuje své podání k těmto soudům resp. zdůvodňování některých věcí přednostně před vyřizováním opravných prostředků od žadatelů o azyl z jiných států.
Další opatření, které jsme udělali již v uplynulých týdnech, bylo to, že jsme se snažili snížit standard vybavenosti v těchto uprchlických zařízeních. Říkám to velmi citlivě. Pan ministr Sobotka se usmívá, ale pan ministr financí by měl být především šťasten, že se snažíme i takovými méně tradičními způsoby zajistit některé věci. Problém je v tom, že zrovna na tyto žadatele o azyl to žádný dopad nemělo, protože i když jsme toto snížení standardu provedli, tak stále byl výrazně vyšší, než z jakých podmínek tyto osoby přicházejí. Takže tento pokus, upřímně řečeno, přestože byl zrealizován, tak příliš velký dopad neměl.
Pokud jde o otázku, jestli jsme jednali, nebo nejednali, tak za prvé jsem již informoval autoritu, která by v této oblasti informována být měla, tzn. vedoucího pražské kanceláře Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky při OSN, která garantuje naplňování příslušné úmluvy, čili to je věc, která již udělána byla. Za další bude tato věc projednávána, alespoň takové podklady se snaží MV do agendy jednání předsedů vlád vložit, měla by být projednávána na jednání předsedy vlády ČR s předsedou vlády SR, protože si myslíme, že je zapotřebí, aby se tímto tématem zabývala politická reprezentace i na té nejvyšší úrovni. Další věc, kterou jsme udělali je, že vláda když projednávala tuto záležitost před krátkým časem, tak 12. března t. r. mně uložila společně s panem místopředsedou vlády pro lidská práva, lidské zdroje, vědu a výzkum, abychom to 30. září t. r. předložili analýzu soudobé migrace a o usazování příslušníků romské komunity ze Slovenské republiky na území České republiky a samozřejmě hledali i příslušná opatření jak na poli právním, tak případně i při bilaterálních jednáních .
Takže ty věci, které se dělají, jsou z toho, co zde říkám asi zřetelné, ale na druhou stranu problém existuje a zatím ta účinnost není taková, jakou bychom si sami představovali. Doufám, že se nám podaří tento problém zvládnout třeba podobným způsobem, jako se nám podařilo zvládnout před rokem nebo před dvěma roky, kdy jsme měli obrovský problém s rumunskými žadateli o azyl, kde také poměrně velkým diplomatickým tlakem na rumunskou vládu nakonec Rumunsko přijalo opatření, která vedla k výraznému snížení počtu žadatelů o azyl z Rumunska, a ČR v tuto chvíli ten problém už nemá. Takže určitý precedens z minulosti tady je, že pokud ten tlak je dostatečně velký a místní vláda si to uvědomí, tak nějaké řešení existuje. Ale víc k tomu v tuto chvíli říci nemohu než to, co jsem zde přednesl. Myslím si, že z toho jasně plyne, že o problému nejenže jsme informováni, ale že příslušná opatření, která za současného právního stavu udělat můžeme, tak že je činíme, nicméně ten dopad není takový, jaký bychom si sami představovali.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji místopředsedovi vlády a ministru vnitra panu Grossovi a táži se paní místopředsedkyně, zda chce podat doplňující otázku. Vidím, že ne, slovo tedy udílím panu poslanci Martinu Římanovi, který bude interpelovat pana ministra Sobotku a bude posledním interpelujícím.
Poslanec Martin Říman: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, mám jednu velmi jednoduchou otázku, kterou pochopíte, když budu citovat to, co jsem dneska, včera, předevčírem a každý z nás mohl slyšet v rádiu na Zelené vlně, pokud si ji na cestě do práce nebo z práce pustíme. Ta slova jsou: Rozvadov 16 hodin, Strážné 8 hodin, Lanžhot 15 hodin, Chotěbuz 10 hodin, Náchod 18 hodin, Harrachov 14 hodin, atd. Jak jste jistě pochopil, jedná se o čekací doby kamionů na hraničních přechodech, a podle informací několika dopravců se tyto časy v čase, jak se zvyšuje tranzit a objem dopravy, zvyšují, nikoliv snižují.
Vím, že jednoduchou odpovědí na to by bylo, že zmizí po vstupu do EU.
***