(18.00 hodin)
(pokračuje Bartoš)
Platové zařazení laboranta s povinně vysokoškolským diplomem bude jistě jiné než platové zařazení středoškoláka. Pochybuji, že VZP kvůli tomu zvedne hodnotu bodu. Podobně v oborech ergoterapeut a fyzioterapeut, kde Evropská unie nepožaduje vysokoškolské vzdělání, návrh předpokládá způsobilost získanou výlučně absolvováním vysoké školy.
Je nepochybné - a já jsem na to již upozornil - že tento zákon bude mít své náklady, které budou výrazně vyšší, než je uváděno v důvodové zprávě. Navíc odstranění některých oborů ze středních a vyšších odborných škol vybavených kvalitním materiálním zázemím a jejich nové budování v jiných sektorech vzdělávacího systému bude rovněž znamenat jisté další vyvolané nenulové ekonomické dopady.
To však nejsou jediné vady na kráse tohoto předloženého vládního návrhu. Vážným negativním rysem je aplikace principů, které otevírají prostor pro zmnožení úřednického rozhodování, osobní neodpovědnosti a svým způsobem i možnosti pro lobbismus a korupci. Zde mám na mysli zejména to pojednání, které se týká oblasti akreditací. V podstatě se zde připouští, že navrhovatel, tedy Ministerstvo zdravotnictví, ani rámcově netuší, co má být cílem a předmětem vzdělávání, nebo alespoň za jakých rámcových podmínek má být vzdělávání poskytováno. Navrhovatel ale je přesvědčen, že o tom bude správně ad hoc rozhodovat jakási korupcí neovlivnitelná akreditační komise.
Vedle výše uvedených a problematicky koncipovaných míst tohoto návrhu je text zatížen i balastem sice ne podstatných nebo méně podstatných, avšak v důsledcích rovněž komplikujících pasáží. Uvedu některé z nich.
Není například zřejmé, proč se tento zákon zabývá detailem formy přihlášení se zájemce o přijetí ke vzdělávání, a dokonce i problémem zákonem povoleného počtu absencí. Myslím si, že tohle do zákona vůbec nepatří a nemá to tam co dělat. Při podrobnější debatě by bylo možné ptát se i na takové blíže nedefinované pojmy, jako jsou návrhem zmiňované vzdělávací moduly a kredity. Předpokládám, že paní ministryně zdravotnictví mi to ráda vysvětlí.
To vše a mnohé další mě vede k jednoznačnému a argumenty podloženému přesvědčení, že vládou předložený návrh zákona je vysloveně špatný a svědčí o neodborné práci nejen Ministerstva zdravotnictví, ale bohužel o neodborné práci celé vlády. Bourá zbytečně fungující a zaběhlý systém a není provázán se školskou legislativou. Působí zbytečné mrhání prostředky daňových poplatníků a vytváří prostor pro korupci a byrokracii.
Dámy a pánové, důvody, které jsem uvedl, jsou zřejmé, a já proto navrhuji zamítnout tento tisk v prvním čtení. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Další přihláška do diskuse je od pana poslance Miroslava Ouzkého, kterého prosím, aby se ujal slova. Zároveň prosím, aby se připravila paní poslankyně Jarmila Boháčková.
Poslanec Miroslav Ouzký: Děkuji vám, paní místopředsedkyně. Pane ministře vnitra, paní ministryně, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, dovolte, abych se i já vyjádřil k předloženému zákonu o způsobilosti k výkonu povolání nelékařských povolání. Nebudu tak obšírně rozebírat tento zákon jako můj předřečník… (Poslanec Křeček upozorňuje, že přítomna je i ministryně školství.) Omlouvám se, pan poslanec Křeček mě upozorňuje, že tu je ještě také paní ministryně školství. (Veselost v sále.)
Dovolte mi tedy, abych byl stručnější než můj předřečník. Většina závažných argumentů tu již zazněla, proto se krátce vrátím k historii této normy.
Většina z vás ví, že na konci minulého období zde ležely dvě novely, jedna poslanecká, jedna vládní, které se zabývaly způsobilostí k výkonu lékařských i nelékařských povolání jako celkem. Konfliktní částí těchto novel byla právě část nelékařských povolání, přičemž hlavně se jednalo o výkon a způsobilost povolání všeobecné sestry a porodní asistentky. Jsou to také dvě kruciální témata, která zmiňují evropské normy. Nasnadě tudíž bylo řešení, které zvolilo Ministerstvo zdravotnictví, a to bylo rozdělení této normy na dvě části - projednat zvlášť nekonfliktní lékařské povolání a konfliktní povolání nelékařská včlenit do normy vlastní. Logiku má i snaha předkladatele tyto normy pokud možno projednávat souběžně, což touto sněmovnou v prvé části neprošlo a tato snaha byla rozdělena. Dnes máme lékařská povolání ve druhém čtení, což samo o sobě by asi nebylo na závadu.
Nutno je zdůraznit, že ministerstvo pojalo tento zákon ve snaze docílit maximálně možnou komplexnost, a jak bývá obvyklé, šlo daleko a daleko za požadavky norem EU, snaží se popsat všechna nelékařská povolání.
Musíme přiznat, že velmi nekonfliktní jsou podmínky pro současné vysokoškoláky-nelékaře ve zdravotnictví. Jde o vzdělávání a získávání způsobilosti psychologů či inženýrů-biochemiků působících ve zdravotnictví atd.
Zůstává zde problém, který byl již v minulém volebním období, což je postavení všeobecné sestry a porodní asistentky. Kolega Walter Bartoš zde zmínil zákonem navrženou diskrepanci mezi těmito povoláními, ale hlavně zmínil to, že jde o požadavky určené tímto zákonem, které přesahují požadavky obvyklé v Evropské unii, což by vedlo k jednoznačné diskriminaci našich sester. To je věc, kterou on nezdůraznil, kromě toho, že by se prodražila tato pracovní síla na trhu práce, zvýšila by se zátěž nemocnic apod. Pro mne zásadní téma je ale diskriminace našich zdravotnických pracovníků na trhu práce v Evropské unii. Proč má například zdravotní sestra z Německa či Francie mít v požadavcích zlomek objemu požadovaného vzdělání na dosažení stejné kvalifikace, jako by tomu bylo v České republice při očekávaném perspektivním otevřením trhu pracovní síly? Myslím si, že to je věc velmi závažná a nad tím by se tato sněmovna pozastavit měla.
To, že tento zákon fakticky vede k likvidaci středních zdravotních škol, velmi dobře zaběhnutých středních zdravotních škol, které by bylo lze lehce reformovat v normách Evropské unie na objem nutných hodin pomaturitního studia, to je myslím věc také závažná, a jde o neúměrné zvyšování laťky na požadavky kvalifikační.
To, že tento zákon zachází do podrobností, na které se normy Evropské unie vůbec nevztahují, je věc další absurdity. Nevím, proč má jakýkoli zákon popisovat podmínky pro způsobilost povolání sanitáře - například - a tento zákon to určuje, což říkám pro představu těch z vás, kdo jste neměli možnost se s touto předlohou zatím seznámit.
Pan zpravodaj požádal sněmovnu, aby zákon propustila do druhého čtení a zabývala se jím ve druhém čtení. Je to samozřejmě metoda možná. V případě lékařských povolání - nevím, zdali vám je známo - tato norma byla ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví kompletně přepracována, a já si myslím a trvám na tom, že to je cesta špatná. Zákony nemají být vyráběny a dotvářeny formou lidové tvořivosti v této sněmovně.
***