(16.50 hodin)
(pokračuje Rychetský)
Musím říci, že se po ní nesáhlo tím nejšťastnějším způsobem. Když se podíváme na ústavu z roku 1920 a platnou ústavu, tak zjistíme nikoliv mnoho, ale přece jenom několik rozdílností. Nejsou všechny rozdílnostmi, které by ctily tehdejší Českou národní radu. Například z platné ústavy zmizel institut, který měla první republika, ztráta poslaneckého mandátu. Dnes je mandát naprosto absolutní, a i kdyby nějaký zákonodárce ztratil smysly a byl, abych tak řekl, osobou nezpůsobilou k právním úkonům, zákonodárcem by do konce svého mandátu stejně zůstával. Kdyby se nějaký zákonodárce dopustil tak závažného trestného činu, že by byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který by nastoupil, měl bych asi problémy s jeho eskortováním na zasedání orgánů té či oné komory Parlamentu. A takových nedostatků, musím říci, nalezneme v platné ústavě několik dalších. Zásadní posun byl například směrem k jakémusi polokancléřskému modelu. V dnešní ústavě má dominantní postavení ministerský předseda na rozdíl od ústavy z roku 1920. Musím říci, že přitom tento model není vůbec dotažen, protože například prezident se dostává do téměř nesvéprávné polohy, neboť proti ústavě z roku 1920 nepodléhají jeho akty podle článku 63 ústavy kontrasignaci předsedou vlády nebo příslušným ministrem vnitra, nýbrž jakousi náhodou pověřeným ministrem vnitra, takže by mohl ministerský předseda pověřit třeba nějakého ministra bez portfeje, ať kontroluje prezidenta. Myslím si, že to jsou nedostatky spíš estetické, ale vážné.
Z článku 66 ústavy vypadla celá řada přechodných ustanovení pro případ, že stát bude bez prezidenta. Všichni víme, že kdyby se nám to stalo, nikdo nemůže vypsat volby v této zemi. Nedostatků, které by stály za to, aby Poslanecká sněmovna - a zdůrazňuji nejenom Poslanecká sněmovna, ale skutečně společný tým obou komor Parlamentu - se zabývala revizí ústavy, je dostatek. Navíc tentokrát nejsme v žádné časové tísni. Jsme vlastně na počátku funkčního období této komory, prezidenta Parlament zvolil, a jsem si proto vědom toho, že předložený návrh novely ústavy je předložen v okamžiku, kdy jsme prezidenta neměli a kdy zřejmě byla jistá časová tíseň. Chci tím říci, že i tento předložený návrh nepovažuji za návrh způsobilý k přijetí, ale považuji jej za způsobilý k zásadní diskusi. Co mu vytýkám? Například skutečnost, že se předpokládá dvoukolová volba a v případě rovnosti hlasů má být v textu ústavy napsáno, že prezident bude mezi kandidáty určen losem. Já nepředpokládám, že by někdo z členů této komory byl ochoten hlasovat pro ústavu, ve které bude losován prezident. A jsou přitom způsoby, jakými se s tímto problémem velmi lehko vypořádat.
Dalším nedostatkem je, že předložený návrh předpokládá, že uvolní-li se úřad prezidenta, budou vypsány nové volby prezidenta tuším že do 30 nebo 60 dnů. To je lhůta, ve které nelze přímou volbu prezidenta lidem České republiky vůbec zorganizovat, že zde musí být prostor pro předvolební kampaň, pro nominaci kandidátů, sbírání desetitisíce podpisů apod.
Předložený návrh postrádá jedno derogační ustanovení. Nedovedu si představit, že by v ústavě byl zakotven institut přímo voleného prezidenta a zůstala v ní věta, že prezident není odpovědný za své činy. S tím se totiž budeme muset vypořádat, ale je to velmi těžký oříšek.
Myslím si, že měli pravdu předřečníci, když kritizovali návrh, že se omezuje na pouhou proceduru volby prezidenta a vůbec se nezabývá otázkou kompetencí prezidenta.
Vážené dámy a pánové, chtěl bych vám říci, že vláda České republiky ve svém programovém prohlášení vyslovila závazek předložit návrh na změnu ústavy k diskusi v Parlamentu, ve kterém budou řešeny i další otázky, jako je otázka absolutní imunity, doživotní imunity zákonodárce pro případ, že komora nedá souhlas s jeho stíháním apod. Tento návrh v pracovní podobě je napsán a předpokládám, že do měsíce až dvou měsíců bude předložen Poslanecké sněmovně. V žádném případě nechci, aby tento návrh měl nějakou přednost před jinými návrhy. Myslím si, že je potřeba vytvořit co nejširší podklad pro naši diskusi napříč politickým spektrem, a proto bych doporučoval, aby Poslanecká sněmovna skutečně ustavila komisi pro otázky ústavy, aby tuto komisi zásobila co největším množstvím podkladů a podnětů, aby jedním z nich byl projednávaný návrh, druhým z nich návrh vlády, tak abychom byli schopni, když nám to konečně čas umožňuje, zabývat se i jinými věcmi v naší ústavě než jenom otázkou způsobu volby prezidenta. Říkám to proto, že i když jsem zastáncem všech prvků přímé demokracie, vůbec si nemyslím, že nejdůležitější problém České republiky je způsob volení prezidenta, a to ani v ústavní rovině. Dokonce si ani nemyslím, že přímo volený prezident bude kvalitnější, demokratičtěji zvolený než prezident volený Parlamentem. Je to prostě jedna ze dvou možných forem. Veďme o ní diskusi, i když jsem přesvědčen, že diskuse vyústí v to, že příští prezident bude volen občany České republiky.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi vlády a ještě s přednostním právem před panem kolegou Zahradilem se přihlásil předseda klubu Unie svobody pan Karel Kühnl. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Karel Kühnl: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, z diskuse a z předchozích vyjádření k tomuto bodu vyplývá jedna věc. K přímé volbě prezidenta republiky se dnes hlásí všechny politické strany zastoupené v Poslanecké sněmovně. Strany vládní koalice to mají přímo v programovém prohlášení vlády, ODS se rovněž k této tématice přihlásila pozitivně a předseda poslaneckého klubu KSČM kolega Kováčik nás opět ujistil o něčem, co všichni víme, že KSČM je odnepaměti podpůrkyní zavedení přímé volby prezidenta republiky.
Z tohoto hlediska se domnívám, že návrhy na zamítnutí nebo náměty na vrácení k dopracování, neboť to zatím kolega Křeček přednesl pouze jako námět ve zpravodajské zprávě, sledují cíl, který je snadno dosažitelný i jinými prostředky, a to propuštěním tohoto návrhu do druhého čtení s případným prodloužením lhůty pro výbory k projednávání a vytvořením časového prostoru pro to, aby zřízená a doufám na této schůzi Poslanecké sněmovny i skutečně ustavená komise pro otázky ústavy se mohla zabývat všemi návrhy, které se shromáždí, a diskutovat otázky nanesené jak kolegou Kováčikem, tak panem místopředsedou vlády Rychetským a samozřejmě i dalšími kolegy.
***