(19.20 hodin)
(pokračuje Muchka)
Zaznělo tady i to, že rada mohla svědčit. Ano, všichni členové rady, kteří k tomu měli co říci, se nabídli, že budou svědčit. Výběr svědků a výběr důkazního materiálu byl ovšem jednoznačně na straně těch, kdo republiku v této věci zastupovali, což byla již zmíněná advokátní společnost Clifford Chance. Jednotliví členové rady neměli možnost se tam nominovat sami. Já jsem rovněž byl u jednoho informačního nechci říci výslechu, ale ověřovali si, zda jsem použitelný. Nebyl jsem, protože jsem členem rady teprve od prosince 1997, a nemohu tudíž podávat svědectví o věcech, které se udály do roku 1997 a byly velmi zajímavé už jen z toho důvodu, který tady uvedla paní poslankyně Parkanová, protože v tehdejší době za prvé byla udělena licence a za druhé došlo k té zásadní změně, co se týkalo společenské smlouvy, resp. definice provozovatele od servisní organizace.
Nemohu se smířit s tím, že cosi, co nemohu vnímat ani jako bezcenný kus papíru, posloužilo této arbitráži jako jeden z hlavních důkazů, a dá se říci, že na něm jsme skutečně tu arbitráž prohráli. Je nesmírně zajímavé, že tato věc se dostala ven, ano, zásluhou rady, protože tento záznam byl založen do spisu. Já jsem nechal prověřit, jak vypadal tehdejší spisový řád, a konstatoval jsem, že podle tehdejšího spisového řádu vlastně nebyly porušeny žádné povinnosti, protože tehdejší vedoucí úřadu nechávala do oficiálních složek spisu zakládat i monitoring tisku. Promiňte, ono i tady dnes zaznělo takové určité memento, že něčí tisková zpráva byla považována za důkazní materiál. Je mi líto, ale tak to asi není.
Co se týče averze, nebo jak to definovat, rady vůči zahraničním investorům, není to pravda. Ostatně z provozovatelů vysílání s licencí v tuto chvíli má cizí účast ve společnosti asi 27, neumím to přesně říci, ale jsem schopen to doložit.
K panu poslanci Talířovi asi tolik. On vycházel z bezvýhradného přijetí zatímního nálezu. My jsme se k té věci nevyjadřovali dříve, protože podle dohody s Ministerstvem financí až do doby definitivního ukončení arbitráže mělo možnost se k té věci vyjadřovat pouze Ministerstvo financí. Že ten pseudodokument byl zpochybněn, o tom mě ujistili ti, kteří zastupovali radu u arbitrážního řízení. Jak je to ve skutečnosti, nevím, nemohu za sebe říci. Proto jsme počítali s tím, že je rozhodně pozitivní vytvořit vyšetřovací komisi. Protože v té věci skutečně došlo evidentně k porušení nějakých pravidel nebo zákonů, rada včera akceptovala návrh vedení rady a podá podnět orgánům činným v trestním řízení.
Paní poslankyně Fischerová, k té jsem už něco říkal. nejednalo se o žádné jednání, tím méně tajné. Je zdokumentováno. Takto bohužel jsou ale motivovány interpretace i dalších článků zatímního nálezu. Rada byla svého času obviněna, že nekonala, že se nevměšovala do obchodních sporů. Teď jsem se dověděl, že je nám poslední týden vyčítáno, že se rada vměšovala do obchodních sporů, do kterých zasahovat neměla. Zatím se v tom neorientuji.
Ještě k paní poslankyni Fischerové. Četla jste správně ten zatímní nález, ale já vám tady říkám, že závěry z toho nálezu vycházejí z dokumentů, které nejsou bohužel korektní.
K vašemu názoru na to, že jsme nedokázali zlikvidovat - promiňte mi to slovo - pořad Volejte řediteli. V historii se vedlo několik správních řízení a právě na citované a zaklínané objektivitě a vyváženosti tato řízení nikdy nedošla k tomu konci, který byste třeba někteří z vás rádi viděli. Co se týče kauzy senátor kontra ředitel, tady odmítám jakoukoli zodpovědnost rady a opakovaně, protože jestli rada nemá možnost do něčeho mluvit, tak jsou to věci, když manažer nebo kdokoli odkudkoli kandiduje do některého z našich ústavních orgánů. Takže na rozdíl od představ, které byly šířeny tiskem, rada neměla zákonnou možnost. Jestli je to v pořádku, nebo ne, na to můžeme mít svůj názor, ale byli jsme opět v pozici policisty beze zbraně.
Co se týče snahy poškodit Českou televizi, promiňte, odmítám. Poslední byla ta kauza České hlasování, k tomu už jsem svoje řekl. Začalo se tím, že tady byla zmíněna - kolik je hodin? Ještě není 22 hodin, takže tady nemohu citovat, jak to začalo. Bylo to v červnu 2000, kdy ihned po večerníčku zazněla věta, kterou tady právě z důvodu, že není 22 hodin, nemohu citovat. Hned druhý den jsem byl bombardován novináři, že nestačili odehnat děti. Proto proběhlo správní řízení. Ono toho tam bylo víc, protože následovala upoutávka. Vyústilo to v kauzu, která skončila milionem. Ta pokuta byla oprávněná, také tehdejší vedení mi dalo za pravdu, označilo to za hrubé porušení technologické kázně a vyvodilo z toho důsledky. Mohl bych se zabývat jednotlivými případy, ale čas nás trochu tlačí.
Pan poslanec Svoboda, to už jsem říkal, bylo nám vytčeno, že rada nenabídla svědectví. Naopak, nabídla, nebyli jsme vybráni.
Co se týče odvolávky na tehdejší interpelaci tehdejšího předsedy vlády Zemana, ano, odpovědnou ve věci mediální zákonnosti nebo zákonnosti v mediální oblasti je samozřejmě Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Ovšem tehdejší předseda Zeman řekl, že i ten, kdo tvoří legislativu, protože zbraň jí dává do rukou pouze tato legislativa.
Ještě bych navázal na to, jak tady zaznělo ve vztahu k paní poslankyni Marvanové, že ona je ten, kdo zavinil příslušnou novelu 305. Není, ta byla schvalována parlamentem nebo sněmovnou jako celkem. Víte, něco podobného jsem se dověděl loni v září, když jsem se dočetl v novinách, že jeden váš bývalý kolega brutálně znásilnil českou mediální scénu tím, že vás vlastně donutil přijmout zákon o vysílání č. 231/2001. Jak se tato kauza vyvíjela dál, nemá cenu tady rozebírat, ale obdivuji skutečně to, že v jednom případě paní poslankyně Marvanová a v druhém jeden váš nejmenovaný kolega byli natolik zdatní, že se jim podařilo zmanipulovat celou sněmovnu k tomu, aby odhlasovala něco, co potom se ukázalo, jako že to není v pořádku. V případě paní poslankyně Marvanové je třeba pro úplnost říci, že právě zákon 231 vrátil registrační režim opět do toho přísnějšího licenčního. Ale to je věc, která se stává běžně, prostě zákony pokulhávají za realitou s určitým odstupem, ježto mají reflektovat, co se povedlo a co se nepovedlo.
Pan předseda Zaorálek zmínil jako první jako doklad o špatné činnosti dopis bývalého člena Korteho rady pana Miroslava Pýchy. Ohrazuji se proti tomu, protože tento dopis obsahuje nepravdy, nařčení, a až ho dostaneme oficiálně - protože já ho mám, ovšem nikoli oficiální cestou - budeme proti tomu postupovat jinak.
***