(17.30 hodin)
(pokračuje Němcová)
Je souzena naše země, jsou souzeni občané naší země, my všichni jsme souzeni u zahraničního soudu.
To, co zde někteří kolegové, obávám se, předvádějí, je laciná touha přesvědčit možná některé z nás, možná občany, kteří sledují toto projednávání, že se o takto jednoduchou věc nejedná, že jde spíše o na této půdě běžné hádání se a vymezování na stranické úrovni. Ovšem toto běžné projednávání, vymezování se stranické, má platnost ve chvíli, kdy se nejedná o tak závažnou věc, jak jsem ji nastínila, totiž o tu, že je souzena Česká republika. V tu chvíli je tu zájem vyšší a běžné projednávání, běžné stranické hašteření, musí jít stranou. A musíme si být vědomi toho, že musíme hájit zájem našich občanů a naší země. To, že si dovolíme takto vystupovat mezi sebou, chápu. A uštědřili jsme si zde mnohé rány v průběhu těch let, kdy tady zasedáme. Ale to, že se chováme podobným způsobem k občanům naší země, kteří v přímém přenosu sledují toto naše jednání, je pro mě nepochopitelné a nepřijatelné.
Čím doložíme to, že se k nim divně chováme? Minimálně tím, že tato sněmovna odmítla, aby v této věci mohli vystoupit ti, kteří dle mínění části této sněmovny závažným flagrantním způsobem poškodili zájmy České republiky. Sněmovna jim neumožnila, aby zde své názory řekli. A, bohužel, jim to neumožnily strany, které obvykle občana ve volbách přesvědčují o tom, že jsou na jeho straně, že se umí vcítit do jeho problémů a že konají jenom tak, jak jim káže potřeba jejich bližního. Tato maska - možná, že je to dobře - před televizními kamerami dnes padla. Použiji-li slova pana premiéra, pak spadla maska, která byla falešná a demagogická.
Občanská demokratická strana hlasovala pro to, aby všichni zúčastnění v této věci mohli dnes vystoupit a mohli svými názory doplnit to spektrum názorů, které je doplnit potřeba k tomu, aby bylo úplné. Totiž - aby člověk, občan České republiky, divák, který nás sleduje, si sám na základě přednesených fakt, na základě sumy argumentů, mohl srovnat v hlavě, o co tady jde, a mohl sám posoudit, do jaké míry je relevantní v tuto chvíli odvolávání či neodvolávání členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Občanská demokratická strana hlasovala tak, aby tuto šanci občanům naší země dala. Ostatní strany, bohužel, koaliční strany, strany vládní koalice, se tak nechovaly.
Jestli něco paní poslankyni Fischerové připomíná minulou éru, poprosila bych ji, aby se zamyslela nad tím, že občanovi upřela tuto možnost a nechala ho v přímém přenosu sledovat cenzurované vysílání. Jestli něco připomíná minulost, tak je to právě hlasování těch, kteří nedovolili našim občanům, aby vyslechli úplnou šíři argumentů v této věci. (Potlesk pravé části spektra.)
Já chci tuto cenzuru prolomit. A chci ji prolomit pomocí záporného stanoviska arbitra pana Jaroslava Hándla, které vydal proti předpojatému nálezu rozhodčího soudu. Já mám pocit, že všichni v této sněmovně dělají, jako by snad ani toto stanovisko neexistovalo. Byl to ale jeden ze tří arbitrů, který takové obsáhlé stanovisko vydal. Opakuji - jeden ze tří. A byl to zástupce České republiky. Poslance této sněmovny názor arbitra, který zastupoval Českou republiku, nechává chladným nebo - v horším případě - je vůbec nezajímá.
Co nám tedy sděluje ve svém stanovisku, v bodě, který se jmenuje Porušení smlouvy? Došlo k porušení smlouvy, nebo nedošlo? Pan doktor cituje: Spravedlivé a nestranné zacházení v komerčních sporech. Za nespravedlivé zacházení se považují takové kroky, které jsou v rozporu čestného podnikání anebo jsou v rozporu s bonos mores. Zde v celém případě nelze najít jediný krok mediální rady, který by byl v rozporu se zvyklostmi spravedlivých obchodních vztahů nebo který by bylo možno považovat za protikladný bonos mores.
Nespravedlivým zacházením by bylo, kdyby s ČNTS CME jednalo ze strany mediální rady nebo jiného českého oficiálního orgánu hůř než s českými občany, ale k tomu nikdy nedošlo a nebylo to prokázáno.
Mediální rada nikdy neporušila české zákony tím, že by cizímu investorovi neposkytla plnou bezpečnost a ochranu. Vyvozování takových závěrů je opravdu paradoxní ve srovnání s oficiální politikou České republiky, která zve od roku 1989 zahraniční investory do naší země a neposkytuje jim nevýhody, ale velké výhody ve srovnání s českými společnostmi. A tudíž je naprosto vzdáleno realitě tvrzení, že jediným cílem mediální rady bylo poškození zahraničního investora.
A znovu bych chtěl zdůraznit - píše pan doktor - že žádný ze shora zmíněných závěrů se nezakládá na oficiálním rozhodnutí mediální rady, vždy se opírá o údajné tvrzení, že někdo někde něco slyšel nebo že někdo, zcela neoficiálně, něco napsal.
Kromě toho je důležité, že nález nerespektuje mandatorní ustanovení českého právního řádu. Některé závěry obou arbitrů znamenají, že se snaží přinutit Českou republiku, tedy i mediální radu, k nerespektování českého právního řádu. Obě tyto eventuality znamenají nejenom vážné porušení českého právního systému, ale zejména porušení českého veřejného pořádku.
Dodám, že v této věci interpeloval místopředseda Poslanecké sněmovny v září loňského roku ministra financí a tázal se ho, zda Česká republika má kvalifikované právní zastoupení ve sporu, který probíhal. A cituji z odpovědi pana ministra: Avšak rozhodci v takzvané stockholmské arbitráži nevzali v úvahu české právo vůbec, potažmo jakékoliv jeho interpretace. Rozhodci tím jednali zcela v rozporu se svým mandátem daným mezinárodní dohodou o ochraně investic, která stanoví, jakými prameny práva se rozhodci při svém rozhodování mají řídit - mimo jiné českým právem. Navíc rozhodci nejenže nevzali v úvahu české právo, ale nerozhodovali podle žádného práva. Rozhodovali na základě své vlastní úvahy. - Cituji ze slov z odpovědi na interpelaci místopředsedy Langera, z odpovědi, kterou mu poskytl ministr financí Bohuslav Sobotka. Tím potvrzuje závěry arbitra, pana doktora Hándla, jehož jsem citovala předtím.
Chtěla bych zmínit ještě jednu věc, která vyplývá z dosavadního průběhu jednání. Ta se týká slov, která zde vznesl pan ministr kultury Dostál. Považuji je za velmi varovná, zejména ve chvíli, kdy oznámil, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání konala úplatně, pokud si pamatuji přesně to slovo. Pokud neznělo "úplatně", pak bylo určitě v tomto duchu. Má-li pan ministr nebo měl-li někdy na vteřinu takové podezření, opřené dokonce o nějakou závažnější informaci, přece musel okamžitě konat a musel podat stížnost příslušným orgánům, aby se takto závažnou věcí zabývaly. Myslím, že se tomu tak nestalo.
Ale chce-li zůstat pan ministr konzistentní ve svých názorech - které já s ním nesdílím, ale jako demokrat, samozřejmě, připouštím rozdílnost názorů - musí stejně razantně, jako postupuje v případě členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, postupovat také proti svému ministerstvu a proti svým zaměstnancům. Dvakrát jsem ho interpelovala ve věci Ochranné organizace autorské, s tím, že nejsou dodržována její práva. Dvakrát mi pan ministr odpověděl, že ministerstvo nepochybilo a že si stojí za svým rozhodnutím. V pátek se konal ústavní soud, a to pouze díky tomu, že právníci této organizace se nedali odbýt vleklým několikaletým přetahováním se s Ministerstvem kultury. A Ústavní soud píše, že kritizuje Ministerstvo kultury za postup po změně autorského zákona v prosinci roku 2000. Pro Ochrannou organizaci autorskou z toho vyplývá, že jelikož stížnosti Ústavní soud vyhověl, tak bude podle svého představitele tato organizace po Ministerstvu kultury vymáhat náhradu škody za ušlý zisk.
Nejenom že se tím zabýval Ústavní soud, ale podobné vysvědčení dal Ministerstvu kultury také zástupce občanů, ombudsman pan doktor Motejl, který ve svém vyjádření píše: Postup ministerstva neodpovídal jak základním zásadám správního řízení, zásadám legality a rychlosti řízení, tak principům demokratického právního státu a dobré správy.
***