(14.50 hodin)
(pokračuje Recman)
V tomto směru mám rovněž připraven návrh usnesení.
Vážené kolegyně a kolegové, tolik k mému vystoupení v obecné rozpravě. Chci se zeptat pana řídícího, jestli bude podrobná rozprava.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, podrobná rozprava bude.
Poslanec Svatomír Recman: V tomto směru bych ukončil své vystoupení, poděkoval vám za pozornost a požádal ještě o možnost vystoupení v podrobné rozpravě, kde bych přednesl tříbodové usnesení. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Také děkuji panu poslanci Recmanovi a prosím pana poslance Kocourka, aby se ujal slova.
Poslanec Martin Kocourek: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážený pane guvernére, dovolte, abych také řekl pár slov k současné situaci kolem Union banky. V prvé řadě bych chtěl poděkovat panu guvernérovi za poměrně slušnou informaci o genezi, vývoji a poslední situaci kolem Union banky a chtěl bych říci, že si v této chvíli nechci hrát na žádného vyšetřovatele nebo mudrce, to znamená nechci ani polemizovat, ani korigovat, ani jakkoli opravovat obsah tohoto textu. To teď považuji za zbytečné. Nechci si hrát ani na mudrce, který by teď zpětně anebo dopředu byl schopen říci, které řešení je nejlepší.
Při této příležitosti si ale kladu dvě otázky. První otázkou pro mne je, co bylo špatně, protože mám pocit, že jestli se nějaká banka dostane do takovéto situace, která vyvolává takovýto ohlas, tak něco se špatného stát muselo. V tomto ohledu mě nemůže uspokojit tvrzení, že něco špatného bylo jen na straně akcionářů či managementu banky. Myslím, že pan guvernér by se měl také pokusit vysvětlit, co špatného a v čem to spočívalo, bylo na straně regulátora, tedy bankovního dozoru. Opakuji, že to není poprvé, co tato situace nastala a pokaždé jsme byli ujišťováni, že z pohledu bankovního dozoru nebo chování České národní banky jako regulátora bylo vše v pořádku, nicméně chronické případy naznačují, že tomu tak nebylo.
Moje první otázka zní, co bylo špatně, zda bankovní dohled, Česká národní banka využila všech svých zákonných možností, aby v této bance zjednala nápravu, zda má pan guvernér pocit, že k tomu došlo v pravý okamžik, anebo zda některé kroky mohly přijít dříve či měly být učiněny s jinou razancí. To je první okruh mých otázek.
Za druhé, otázka, kterou si musím položit z tohoto místa, je, co se bude dít dále s vklady klientů. Pouhopouhé konstatování, že Česká národní banka teď má třicet dní na to, aby posoudila restrukturalizační plán předložený akcionáři, mě nemůže uspokojit, protože během těchto 30 dnů nebo lhůty, která bude pro rozhodnutí, se v této bance mohou dít ještě mnohé věci a mě zajímá, co poté, co centrální banka rozhodne, zda o oživení, nebo umrtvení této banky, bude s vklady klientů. V této chvíli musím říci, že mě neuspokojuje pouze odpověď, že vklady jsou pojištěny, protože se obávám, že u 250 000 klientů takovýto argument nemůže obstát.
Proto kladu tuto otázku a znovu se ptám, zda centrální banka využívá všech svých zákonných možností, které v této chvíli při řešení situace kolem Union banky má. Mám tím na mysli např. institut nucené správy, který by zajišťoval větší dohled nad tím, co se v současné době v bance děje, a příp. připravoval nějakou půdu pro státní zásahy nebo státní pomoc.
To je tedy okruh mých dvou otázek. Na víc se netroufám ptát, protože k tomu necítím kvalifikaci z tohoto místa. Závěrem dovolte říci, že rozumím, že Česká národní banka při jakémkoli řešení situace kolem bank se dostane vždy pod palbu kritiky, protože vždy zasáhne nějakou zájmovou skupinu na jejím slabém místě. Nicméně na druhé straně jsem toho názoru, že legislativa o ČNB dostatečně chrání bankovní radu před tím, aby nějakými vlivy musela být ovlivňována, a proto se domnívám, že centrální banka může postupovat razantněji a mnohem tvrději. Má také prostor podle toho být obměňována.
Tolik můj vstup a poprosím o odpovědi na své dvě otázky, příp. se ještě přihlásím do podrobné rozpravy s návrhem na usnesení k této věci.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, registruji. Poprosím nyní pana poslance Ransdorfa, pak další by byl pan poslanec Doktor.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, jestliže přijdou podobné situace, vždycky je snaha hledat viníka. Já, i když nejsem obhájcem centrální banky, chtěl bych se ohradit proti snahám hledat viníka právě v České národní bance. Souhlasím s kolegou Mládkem, který z tohoto místa zmínil určité historické předpoklady toho, co se nyní stalo. Na samém začátku byla snaha budovat kapitalismus bez kapitálu a bez pravidel. Připomeňme si, že výchozí situace byla taková, že úspory obyvatelstva představovaly pouze jednu desetinu účetní hodnoty podniků v této zemi. A tak se šlo cestou, která vytvořila to, co pak bylo nazváno bankovní socialismus, ale bankovní socialismus není výplodem centrální banky, ale tehdejšího Ministerstva financí na začátku 90. let, v jehož čele stál dnešní český prezident. Myslím si, že tedy je to odpovědnost sdílená a samozřejmě rozhodně není vinou pouze centrální banky, že bankovní dohled začal fungovat teprve na samém konci roku 1993.
Myslím si, že je důležité zmínit ten předpoklad, kdy vlastně banky sloužily k financování privatizace v její zvláštní české podobě. A jestliže v roce 1997 v případě krize v jihovýchodní Asii se jako jedna z příčin uváděla právě situace v oblasti úvěrů, kdy 25 % úvěrů mělo povahu klasifikovaných úvěrů, co bychom měli říci my v České republice a jak bychom ohodnotili tento stav?
V případě Union banky nepochybně důležitou roli sehrála dohoda z 90. let o rozdělení závazků, dohoda, která zakládala mnoho nejistot a zmatečností do dalších let. Byla tady zmíněna kauza banky Skala, jejíž závazky nebyly akceptovány, a následně ona dohoda, kde bychom mohli říci, že nebyly transparentní podmínky a chyběly kvantifikované závazky, stejně jako stanovení časového postupu těch změn. Nepodařilo se také zabránit vydírání státu a centrální banky.
Union banka po celou dobu své existence připomínala, kdybych mohl použít jakéhosi obrazného vyjádření, barona Prášila, který v jedné z povídek vytáhl sám sebe za cop z bažiny. V bankovním světě to, co je možné právě ve světě podobné fabulace, možné není. Dříve nebo později se ukáže slabina takového postupu.
Chtěl bych se obrátit k důsledkům, které dnes tento pád banky má, a k rizikům, kterým musíme čelit. Na prvním místě jsou to regionální dopady. Je to banka s regionálním zaměřením - jsou to západní Čechy, kde riskantní je oblast pohraničí a zejména obecní účty, je to oblast východních Čech, také část jižní Moravy, ale zejména, jak už tady zmiňoval kolega Recman, severní Morava, která je nyní znovu v pásmu ohrožení, kdy hrozí zeštíhlování podniků, jak se to velmi jemně nazývá, ale fakticky to znamená znejistění celých oblastí a skupin obyvatelstva.
***