(14.40 hodin)
(pokračuje Recman)
Samozřejmě tato privatizace a její negativní důsledky se dotkly i bankovního sektoru a družstevních záložen. Chci jen připomenout, že do této chvíle ukončilo svoji činnost 17 bank. Pokud by byla odebrána licence i Union bance, byla by osmnáctou institucí v řadě, která by takovýmto způsobem ukončila svou činnost. Myslím si, že je to vážné.
Jsem přesvědčen o tom, že vrchol krachu v bankovních institucích je za námi. Ten vrchol vidím právě u Investiční a Poštovní banky, kde náklady z veřejného sektoru jsou vyčíslovány v rozmezí od 125 až do 200 miliard korun. Obdobným způsobem se situace v peněžnictví promítla ještě u družstevních záložen, kde samozřejmě dopady jsou výrazně menší - jsou na úrovni 7 miliard korun, což je necelých 1,5 % mnou uváděné částky 500 miliard korun z veřejných prostředků, jak jsem to vyčetl v komentářích ve sdělovacích prostředcích.
Jsem přesvědčen o tom, že bychom se při dořešení situace kolem Union banky měli zaměřit především na pomoc poškozeným subjektům, zaměřit úsilí tak, aby se vkladatelé dostali co nejdříve ke svým penězům. Souhlasím se svým předřečníkem, panem poslancem Mládkem, že je zejména třeba pomoci obcím, školám, řada občanů tam má finanční prostředky, které získala na obnovu svého majetku při řešení povodňových škod, řada důchodců tam má uloženy a jsou jim tam zasílány jejich důchody.
Jsem přesvědčen o tom, že pokud bude odebrána Union bance licence, je tu ta poslední možnost, a to je výplata náhrad poškozeným klientům ze Zajišťovacího fondu v souladu se zákonem o bankách, to znamená do výše 90 % vkladu a v maximální výši 25 tisíc eur.
Jsem přesvědčen o tom, že v této chvíli by některým podnikatelským subjektům, ale i občanům mohl pomoci stát, např. že bychom posečkali se zálohami plateb na daně, např. finanční úřady, při sociálních platbách, zdravotním pojištění apod.
Vzhledem k tomu, že se v tisku objevily zcela vážné informace o tom, že se management a akcionáři Union banky snaží zachránit banku, že předložili ozdravný program, chtěl bych se z tohoto místa obrátit na pana guvernéra a zeptat se ho na názor, jestli skutečně vedení Union banky předložilo včera, tj. v pondělí 3. března, plán restrukturalizace banky, čili v podstatě záchrany této banky, jestli by se k tomu mohl vyjádřit, jestli tomu tak je, event. stručně charakterizovat, v čem spočívá hlavní smysl záchrany banky.
V tuto chvíli mohu říci pouze svůj osobní názor, který samozřejmě je limitován informacemi, které mám pouze ze sdělovacích prostředků a veřejnosti, které se týkají Union banky, plánu na restrukturalizaci apod., ale jsem přesvědčen o tom, že by Česká národní banka a stát měly využít všech možností, jak jim to umožňuje zákon, a dát ještě šanci akcionářům a vedení banky vrátit Union banku k normálnímu provozu. Chci upozornit pana guvernéra i Poslaneckou sněmovnu, že v tomto směru mám připraven návrh usnesení Poslanecké sněmovny.
Požádal bych o zodpovězení ještě druhého dotazu na pana guvernéra, a to je otázka onoho pověstného arbitrážního řízení, které probíhá a které by - jak to zde také zaznělo - se mělo konat 6. března, arbitrážní řízení mezi Českou národní bankou a Union bankou o úhradě ve výši 1,7 miliardy korun. Pokud jsem to dobře pochopil, je to za bankovní dům Skala. Pan guvernér posledně hovořil o tom, že Česká národní banka neuznává tyto pohledávky - jestli se tedy od jeho posledního vystoupení na této kauze, na tomto správním řízení něco změnilo.
Vážené kolegyně a kolegové, chci říci, že obecně jsem zastáncem určité výpomoci státu při řešení v tak citlivé oblasti, jakým bezesporu banky a bankovní sektor je. Chci jenom připomenout, že v minulosti se stát věnoval této problematice a poskytl výraznou pomoc bankovnímu sektoru a některým konkrétním bankám. Tuto pomoc poskytla Česká národní banka. Chci připomenout tři formy. Tou první je otázka konsolidačního programu, druhou formou s účastí státu byl stabilizační program, třetí formou, kterou uplatnil stát v rámci privatizace bank se státní účastí, a to že vyčistil před prodejem soukromým subjektům portfolio těchto bank, ať už odkoupením rizikových úvěrů - pokud si vzpomínám, bylo to u Komerční banky a České spořitelny - popř. navýšením základního jmění u Komerční banky.
Chtěl bych se zeptat - a to je můj poslední dotaz na pana guvernéra - jestli je možno sněmovně sdělit objem finančních prostředků z veřejných rozpočtů, které stát, Česká národní banka a další veřejné prostředky vynaložily na oba vzpomínané programy, to znamená konsolidační program a stabilizační program. Údaje se různí, většinou se blíží k částce 500 miliard korun.
Posledním dotazem se chci obrátit na ministra financí. Můj dotaz je reakcí na článek, který byl v týdeníku Ekonom č. 9, tj. týdeníku od 27. února do 5. března letošního roku. Byl tam publikován článek "Union banka - jedeme na nula procent". V něm se píše o tom, že stát poskytne Union bance pomoc ve výši 1,762 miliardy korun. Hovoří se tam o výměně dopisu mezi Ministerstvem financí, Českou národní bankou a Union bankou. Jsem si vědom toho, že Ekonom je speciální časopis, ekonomický týdeník, že je to seriózní týdeník, přesto bych chtěl požádat pana ministra, jestli by byl ochoten a některé informace upřesnil a uvedl na pravou míru.
Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych v závěru se vyjádřil k tomu, jaká by v této fázi např. mohla být úloha zákonodárců při řešení této kauzy. Především jsem přesvědčen o tom, že bychom se znovu měli zamyslet a vrátit se k hodnocení efektivnosti fungování bankovního dozoru, to znamená vrátit se znovu k zákonu o bankách, k zákonu o České národní bance.
Co mám konkrétně na mysli? Chtěl bych uvést tři možnosti.
Za prvé je to otázka získávání a vyhodnocování informací o vnitřním chodu a stavu konkrétní banky a možnosti zpětné kontroly dozorového orgánu, který by umožnil efektivní a včasný zásah dozorového orgánu, to znamená provést nápravu nedostatků tak, aby mohla banka, než se dostane do krizového stavu, po tomto zásahu opět fungovat zdravě, v souladu se zákonem o bankách.
Druhou věcí je otázka ochrany klientů z pohledu nekorektního jednání akcionářů nebo managementu vedoucí ke znehodnocení vkladů klientů, otázky zabránění jednání vedení banky a akcionářů tak, aby jí byla odebrána licence.
Třetí varianta ke zvážení a možného legislativního ošetření je otázka dostat do zákona postih těch členů orgánů banky - mám na mysli zejména vedení banky, akcionáře, ale i některé pracovníky - kteří svým jednáním a rozhodováním poškodí klienty, popř. způsobí újmu bance, klientům, akcionářům nebo dalším subjektům.
Jsem si vědom, že Poslanecká sněmovna má právě pro řešení problematiky bank a bankovního sektoru svůj speciální volený orgán. Tím je stálá komise pro bankovnictví. Jsem přesvědčen o tom, že by tato stálá komise pro bankovnictví měla projednat řešení situace v Union bance, že by se měla zabývat možnými variantami řešení této situace a následně podat zprávu o výsledcích Poslanecké sněmovně.
***