(16.40 hodin)
(pokračuje Mlčák)
Zabývala se vláda resp. Ministerstvo vnitra při posuzování dopadů tohoto zákona tímto sice pro ně možná zdánlivě zanedbatelným problémem, ale faktem velmi zásadním? Vždyť se podívejme společně, kdo sedí na vedoucích místech úředníků. Například v případech tajemníků a vedoucích odborů u pověřených úřadů je právnický živel zastoupen v podstatě minimálně, ne-li nulově, prostě místní politické reprezentace se chovají při obsazování těchto funkcí politicky, nikoliv se snahou profesionalizovat a odborně zlepšit stav úřadů a nic na tom v dohledné době nezmění nové předpisy o postavení úřednictva a výběrové řízení atd. atd.
Tento vážný problém vláda a ministerstvo málo vidí. Myslím si, že formální správnost řízení za těchto podmínek bude na velmi nízké úrovni. Prostě a jednoduše řečeno, není možné za stávajících podmínek zasadit do prostředí veřejné správy k 1. lednu 2005 jen tak bez výrazně delší přechodné fáze moderní, spravedlivý, přesný a vysoce judicializovaný správní proces, když např. v oblasti samosprávy žádný obecný systém procesu doposud neexistoval. Je to pro značnou část veřejné správy náraz velmi tvrdý, který nemůže přežít bez vážných šrámů na úrovni výkonu samosprávných procesů, ale především v dopadu na občany. Proto si kladu otázku, jestli jsme si toho všichni vědomi.
Navrhovaný správní řád je skutečně procedura, která bude každodenně ovlivňovat najednou ve formálním slova smyslu postupy a procesy značného počtu.
Bylo tady předřečníkem hovořeno o řadě názorů, jestli je terminologie na správné výši, sladění různých paragrafů atd. atd., což nemíním v této době činit, ale dovolím si ještě jednu poznámku, která zde nebyla asi přednesena jak zpravodajem, panem ministrem či předřečníkem, a to je např. k zaváděnému pojmu usnesení, která jsou v návrhu chápána jako zvláštní formy správních aktů, procesních správních aktů. Právě v souvislosti s jejich zvláštností v ryze procesním, možná v pořádkovém slova smyslu bych se přikláněl jednoznačně k zavedení pojmu, institutu procesní opatření. Více to odpovídá charakteru správního procesu, který vede odpovědná úřední osoba. A navíc v oblasti veřejné správy je pojem usnesení více vázán na akt kolektivního orgánu, zastupitelstva, rady, výboru, komise.
Rovněž je pro mě nepochopitelné, že se v procesech daní a poplatků neuplatní navržený správní řád ani jako subsidiární. Příčiny nevidím v nedostatečnosti obecné úpravy, ale v unáhlenosti a nekoncepčnosti legislativního procesu vlády naší republiky. Domnívám se, že připoutání zvláštního procesního právního předpisu ve věcech správy daní a poplatků k obecnému správnímu řádu je v této chvíli možné a systémově žádoucí, navíc ani tento předpis není nepoplatný době, ve které vznikal.
Pokud se týká závěru, nebudu hovořit o dalších věcech. Návrh zákona je nutno dopracovat, má určité nedostatky. Nedávám návrh vrátit zákon k dopracování, ale spíš k postoupení do druhého čtení. Nedoporučuji rovněž zkrátit lhůtu v žádném případě, spíš naopak lhůtu prodloužit, o čemž tady pan kolega Koudelka hovořil. Považuji za nutné, aby skutečně tento návrh správního řádu byl diskutován nejen v poslaneckých klubech, ale zejména potom v ústavně právním výboru.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní se hlásil pan zpravodaj a zároveň mám přihlášku paní poslankyně Marie Rusové. Nevím, zda pan zpravodaj chtěl vystoupit v tuto chvíli. Pokud ano, má přednostní právo, takže mu uděluji slovo.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Využiji toho jenom k tomu, abych podal návrh na prodloužení lhůty pro projednání ve výborech vůči všem třem tiskům o 40 dnů, a to se souhlasem obou předkladatelů.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám za tento návrh. Prosím nyní, aby se slova ujala paní poslankyně Marie Rusová.
Poslankyně Marie Rusová: Paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, potřeba změn správního řádu je nezbytná. Důvod, proč jsme se rozhodli předložit poslanecký návrh novely, byl již dvojí neúspěšný pokus vlády o novou kodifikaci správního řízení a naše obava, že tato situace se bude opakovat i při nynějším novém pokusu vlády o předložení nového správního řádu sněmovně.
Výhrad k vládní koncepci je víc. Zásadní však je, že na rozdíl od našeho návrhu nenovelizuje správní řád, ale předkládá zcela nový. Argumentem pro může být přehlednost a jasnost právního řádu, po které se tolik volá. Domnívám se však, že u normy, která od roku 1967 potřebovala minimum novelizace, prokázala svou stabilitu a především, což je velmi podstatné, jednoduchost, není její rekodifikace nezbytná a převažují tak negativa nové kodifikace.
Vládní návrh zvyšuje určitý počet paragrafů správního řádu na více než dvojnásobek a značně komplikuje správní řízení. Uvědomíme-li si, pro kolik státních úředníků je důkladná znalost tohoto předpisu kruciální, a budeme-li optimisticky předpokládat, že současnou verzi dobře znají, je nepochybně jednodušší a racionálnější zvolit variantu novely. Jde o celkovou koncepci. Zatímco my se domníváme, že než komplikovat správní řád úpravou veřejnoprávních smluv je účelnější této obsáhlé problematice věnovat samostatný zákon, vláda je včleňuje do návrhu správního řádu. Vytýká nám globální odkazy na občanský soudní řád, což my opět nepovažujeme za vadu. Ostatně u procesních předpisů je to řešení více než obvyklé, sjednocuje postupy v různých typech řízení, samozřejmě s odchylkami nezbytnými pro daný typ, a přispívá ke zvýšení právního vědomí a právní jistoty občanů.
Námi předložený návrh se zaměřuje na změnu institutů, které se ukázaly nefunkční či nedostatečné. Například úprava vyloučení pracovníků správního orgánu pro podjatost, vyřizování podnětů, otázka doručování veřejnou vyhláškou atd. Nově stanovuje lhůty pro vyřízení věcí a zakotvuje i lhůtu obecnou. Bojuje tak proti obecnému nešvaru nečinnosti správních orgánů. Rychlost a hospodárnost řízení, právo na vyřízení věci v přiměřené lhůtě vždy bylo zásadou správního řízení. Je součástí práva na spravedlivý proces, které zaručuje Listina základních práv a svobod i Evropská úmluva o lidských právech.
Bylo nutno změnit terminologii zákona, který používal zastaralou dikci a odkazoval na již neexistující orgány. V této souvislosti jsme navíc nově vymezili pojem správního orgánu, který byl rozšířen obecně na orgány veřejné správy. Zahrnuje tedy i orgány územní samosprávy, když rozhodují o právech a právem chráněných zájmech fyzických a právnických osob.
Návrh samozřejmě respektuje nezávislost samosprávy na státní správě a nedovoluje orgánům státní správy rozhodovat o odvolání proti rozhodnutím orgánu územní samosprávy vydaným v samostatné působnosti.
***