(9.50 hodin)
(pokračuje Kohlíček)
Jistě jste zaznamenali, že na ČVUT takové úpravy na některých fakultách jsou a že dokonce kvůli studentce na vozíčku byly upraveny přednášky tak, aby je mohla navštěvovat.
Domnívám se, že je to záležitost nejen zákonodárné iniciativy, ale celého systému, celé atmosféry ve společnosti. Proto bych podporoval, aby se o tomto tématu diskutovalo, aby tato předloha nebyla zamítnuta a aby k tomuto tématu byl uspořádán minimálně seminář, který dá dohromady všechny lidi, kteří se tím zabývají, který by trochu lépe "rozkryl" našim kolegům, kteří nemají přímý přístup k datům, základní problémy této záležitosti. Měli bychom se začít zabývat i rehabilitací těch, kteří se až v dospělém věku stanou hendikepovanými.
Podporuji, aby tato předloha prošla do druhého čtení, i s tím, že bude mít delší dobu na projednávání ve výborech. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Kohlíčkovi. Hovořit bude pan poslanec Petr Bratský a připraví se pan poslanec Milan Bičík.
Poslanec Petr Bratský: Dobrý den. Pane předsedající, dámy a pánové, na mne zase po nějaké době trochu dýchla civilizace, když jsem viděl předlohu tohoto zákona od Olomouckého kraje a když jsem slyšel některé příspěvky našich kolegů. Jsou nepochybně již vyspělé země světa, které mají vyřešené tyto záležitosti kolem postižených občanů, mají vyřešené finanční toky na to, aby se postižení občané mohli integrovat do společnosti, a upřímně řečeno, v těchto zemích se o integraci již vůbec nehovoří. Tam je tato věc považována za samozřejmou.
Domnívám se, že i my jsme již zemí, která se blíží k takovým samozřejmostem. Myslím si, že i mnohé balíky zákonů vlády směřují a už směřovaly k tomu, abychom v Evropské unii byli sebevědomým státem, na který nebude pohlíženo jako na stát méněcenný, který nemá dořešené tak základní civilizační hodnoty, jako je právo každého občana na stejné hodnoty, ať má nějaký hendikep, nebo ne.
Jsem rád, že olomoucké zastupitelstvo v něčem předběhlo legislativní tvorbu, ať jí budeme říkat vládní, nebo ministerská. To je jedno. Myslím si, že je třeba se nad tím zamýšlet a že je třeba na této věci pracovat. To znamená, že já se také chci připojit k těm, kteří vás požádají, abychom propustili zákon do druhého čtení, a kdyby neměl být propuštěn, tak alespoň by měla být zkrácena lhůta k projednání, protože tyto záležitosti spěchají možná více než některé jiné.
Neumíte si představit, co to v praxi znamená pro rodinu, která má postižené dítě, co práce s tím každodenně má, co to znamená pro ředitele školy, který často ilegálně umožní integraci takového dítěte do školy a je denně vystaven tomu, že může přijít kterákoliv kontrola a on za to bude trestán. Přitom v těch třídách byste nalezli nádherné vztahy mezi dětmi navzájem. Nalezli bychom to, co bychom chtěli do budoucna, že vlastně děti už po roce nebo dvou letech ani nevědí, že jejich kamarád má nějaké postižení, protože je prostě přestaly vnímat. To jsou věci, které nás v praxi přesvědčují, že je třeba, abychom se věcí zabývali, že je třeba, abychom ji posunuli dále.
I já jsem přesvědčen, že Olomoucký kraj nenaplnil všechny věci tak, jak bychom si představovali. Kolega Bartoš o tom mluvil velice podrobně a myslím, že měl pravdu, paní ministryně Buzková s panem zpravodajem také mají v určitých věcech pravdu. Pracovat na tom ale musíme. Vždy je dost času na zamítnutí nepovedené věci až v závěrečném čtení. Myslím si ale, že do druhého čtení bychom ji posunout měli.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Petru Bratskému. Hovořit bude pan poslanec Milan Bičík, připraví se paní poslankyně Alena Páralová.
Poslanec Milan Bičík: Vážený pane předsedající, vážení přítomní členové vlády, kolegyně a kolegové, hodně tady už bylo řečeno, takže jen stručně.
Já jsem dvanáct let ve své pedagogické praxi působil na škole, na které byly zdravotně postižené imobilní děti, a myslím, že mám představu, co to těmto žákům přináší. Proto bych chtěl podtrhnout, že anabáze vzniku návrhu tohoto zákona byla zde už konstatována, že upravený návrh respektuje všechny podstatné připomínky, které vznikly v odborné veřejnosti, mezi pedagogy, kteří se touto otázkou zabývají, které byly vznášeny vládou k původnímu návrhu. Chci podtrhnout, že upravená důvodová zpráva i upravený návrh se skutečně velmi výrazně blíží objektivní realitě, že reálně hodnotí dopady návrhu v případě jeho přijetí, a to s úvahou k časovému náběhu vlastní realizace tohoto zákona, že hodnotí možnosti řešení.
Všechny zbývající a podle mne méně podstatné nejasnosti a připomínky, o kterých zde už bylo hovořeno, to je objektivizace návrhů ředitelů škol, stanovisek krajských úřadů při zřizování funkce třídních asistentů, ale i otázka explicity stanovení druhého pedagoga ve třídách s více zdravotně postiženými žáky a zejména otázka ekonomická, se skutečně dají řešit při jednání ve výboru, případně i dalších výborech, možná i úpravou existujících podzákonných norem, které v této oblasti i v minulosti už ministerstvo školství přijalo.
Prostor pro další jednání spatřuji skutečně na půdě příslušného výboru sněmovny. Stejně jako několik mých kolegů, kteří vystupovali přede mnou, se na vás chci obrátit, abyste při svém rozhodování zaujali takové stanovisko, které umožní, aby tento návrh byl zodpovědně projednán. Moc se přimlouvám za to, abychom jej propustili do druhého čtení, a současně prosím i členy rozpočtového výboru a zástupce Ministerstva financí, aby dobře sledovali diskusi v souvislosti s přípravou návrhu státního rozpočtu na rok 2004.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Bičíkovi. Hovořit bude paní poslankyně Alena Páralová a připraví se pan poslanec Tomáš Kvapil jako poslední z písemně přihlášených.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, my všichni, kdo působíme delší dobu v Poslanecké sněmovně, a zvláště ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, víme, že asistenti jsou jedním z největších problémů, které vůbec v tomto státě jsou, ať jsou to asistenti, kteří působí ve školách, nebo ostatní asistenti občanů, kteří jsou v domácí péči apod. Je to dlouhodobě řešeno nesystémově náhradní vojenskou službou, veřejně prospěšnými pracemi. Tím se pohybují různí asistenti, jejich placení, a s nimi ředitelé úřadů práce a všech těch institucí na hraně zákona, riskují své postavení. Shánějí se sponzoři. Určitě jste také stejně jako já sháněli různé sponzory na asistenty, aby lidé mohli žít alespoň minimálně důstojně. Tento problém je dlouhodobě neřešen.
Já se přiznám, že jsem hledala v minulém volebním období řešení, radila jsem se s mnoha odborníky. Skutečně to není lehké a asi by člověk potřeboval mít za sebou ministerstvo, legislativce a musel by na ně trvale působit, aby vytvořili pro asistenty nějaké podmínky.
Jsem ráda, že se tento problém asistentů dostal konečně na půdu parlamentu. Jsem ráda, že všichni máme možnost si mezi sebou říci, že si přejeme, aby to bylo řešeno. V každém případě by bylo smutné a bylo by to vůči těm tělesně postiženým lidem neslušné, kdybychom to v tuto chvíli smetli se stolu. Pusťme to do druhého čtení, projednejme to v příslušných výborech a rozhodněme se, jak dále.
Děkuji vám za pozornost.
***