(Jednání pokračovalo v 16.00 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vítám vás v zasedací síni Poslanecké sněmovny při dalším bodu našeho pořadu, kterým jsou
145.
Ústní interpelace
určené předsedovi vlády České republiky a ostatním členům vlády. Po zahájení 10. schůze Poslanecké sněmovny jsme za účasti ověřovatelů vylosovali pořadí poslanců, v němž budou vystupovat a podávat ústní interpelace nejprve na předsedu vlády pana Vladimíra Špidlu či na vládu České republiky, a to v čase od 16.00 do 17.00 hodin, na ostatní členy vlády pak od 17.00 hodin. Seznamy poslanců podle vylosovaného pořadí vám byly v úterý rozdány do lavic.
Nyní tedy dávám slovo panu poslanci Martinu Římanovi, který byl vylosován na prvním místě, aby přednesl ústní interpelaci na předsedu vlády České republiky Vladimíra Špidlu. Dalším interpelujícím bude pan poslanec a místopředseda sněmovny Ivan Langer. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Říman: Přítomné dámy a pánové, vážená paní předsedající, pane premiére. Předpokládám, pane premiére, že vaše vize tzv. sociálního státu je mimo jiné založena na myšlence, že všichni lidé mají právo na určitý sociální standard. Předpokládám, že se také shodneme na tom, že ti, kteří tyto myšlenky hlásají, podporují a uvádějí v život, by rozhodně měli jít příkladem. Tedy vaše vláda a vámi řízené instituce.
Vyjdu-li z tohoto myslím logického předpokladu, pak musím konstatovat, že vůz šestiválec Škoda Superb verze Elegance s automatickou převodovkou, navigačním systémem, koženým interiérem a CD měničem, kterých několik si zakoupili úředníci jistého ministerstva, je zřejmě takovým standardem, který by měl být běžně dostupný pro každého občana. Je to koneckonců logické, vezmeme-li v úvahu zdůvodnění tohoto ministerstva, proč k nákupu došlo. Cituji: Doplňky jsou přiměřené k zajištění bezpečnosti provozu.
Uznáte jistě, že jestliže pro zaměstnance ministerstva je pouze vůz Superb s navigačním systémem zárukou jeho bezpečnosti na našich silnicích, těžko můžete v rámci politiky solidarity něco takového upírat ostatním spoluobčanům. Ptám se tedy, pane premiére, zda znamená tento postup vámi řízené administrativy, že bude snad předložen návrh na zavedení sociální dávky, která každému občanu zajistí minimálně takovou bezpečnost při provozu na pozemních komunikacích, jaké požívají vaši úředníci, tedy že si každý občan bude moci pořídit vůz těchto kvalit.
Děkuji za odpověď.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Slovo má předseda vlády České republiky pan Vladimír Špidla. Prosím, pane premiére.
Předseda vlády ČR Vladimír Špidla: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, název interpelace pana poslance Římana zněl: Sociální stát. Na tento název a na tento problém jsem připraven. Pokud jde o problematiku vozu Škoda Superb, zmíním se o ní jenom velmi okrajově, protože byla teď přednesena a já nemám dostatek podrobných informací k tomu, abych se vyjádřil autoritativně. Ale přesto.
Sociální stát se koncipoval na konci 19. století, kdy nahradil tzv. reziduální pojetí státu a sociální sféra byla podle těchto historicky překonaných názorů soukromou věcí občanů. Čili sociální stát se rozvíjí od 19. století, kdy jistým způsobem překonává poněkud zastaralou liberální tezi hlásanou některými politickými uskupeními i v současnosti, avšak v praxi již neuskutečňovanou.
Vývojem pojetí sociální ochrany obyvatel došlo k rozvoji koncepce, kterou dnes obvykle nazýváme sociálním státem. Sociální politika a sociální instituce jsou vnímány jako nezbytná integrální součást společenského a státního uspořádání. Sociální stát svými sociálními institucemi, jako jsou pojištění, sociální pomoc, podpora rodin, pracovněprávní ochrana, sociální péče, zdravotní péče a veřejné vzdělání, spoluvytváří sociální prostředí, ve kterém se uspokojují občanská a sociální práva, mimo jiné definovaná také Listinou práv a svobod, uvedená v současné době v Ústavě České republiky.
Každý občan státu, cizinec s trvalým pobytem, ba dokonce i jeho krátkodobý či nelegální návštěvník je v souladu s vnitrostátními a mezinárodními právními normami oprávněn být přiměřeně ošetřen či ochráněn tím či oním sociálním systémem. Institucionální pojetí evropského sociálního státu je založeno na solidaritě a redistribuci příjmů mezi skupinami obyvatel, mezi bohatými a chudými, zdravými a nemocnými, mladými a starými apod. Solidarita je základní mechanismus udržitelné sociální soudržnosti a jako taková je v Evropské unii široce aplikována a jako taková již překročila státní rámec a bohaté státy přispívají dokonce ke zmírnění chudoby na evropském kontinentě. To je onen problém tzv. kohezních fondů. V tomto pohledu jsou všechny moderní evropské civilizované země státy sociálními a dá se říci, že v mezinárodní klasifikaci i Spojené státy americké jsou jednou z variet sociálního státu, alespoň od doby F. D. Roosevelta. Vývoj těchto států - a z historického hlediska nejdelší mírový vývoj vztahů mezi těmito státy až po vytváření politického celku Evropské unie - ukazuje, že idea sociálního státu zabezpečuje udržitelnou sociální soudržnost nejenom na úrovni státní, ale dokonce i na úrovni kontinentální.
Vysoký tlak na sociální výdaje v současné době vede k tomu, že koncepce sociálních politik mnoha států kladou důraz na to, že je třeba posunout hranici mezi odpovědností státu a odpovědností jednotlivců. Tento vývoj je nezbytný a vede od široce rozvětvené sociální státní péče ke státu garantujícímu základní sociální jistoty, přitom však podporujícímu samostatné sociální chování. Tato koncepce bývá někdy definována jako tzv. post-welfare state. Jeho podstatou je nikoliv snad zeslabení role státu, ale změna této role. Stát slouží občanům, nikoliv občané státu. To je myslím, jasné. Stát se tedy posiluje tam, kde je jeho role nezbytná, to však neznamená, že se tím jeho role vyčerpává. Stát také podporuje takové aktivity, které posilují schopnosti jak jednotlivců, tak i rodin či širších komunit, jakými jsou obce, sdružení obcí, města a kraj a také různé formy aktivit občanské společnosti, dosáhnout vlastní schopnosti, pomoci si ve svízelných životních okamžicích. Stát je pro občany, a nemůže si tedy dovolit opouštět je tehdy, když jsou v obtížné sociální situaci.
Z toho vyplývá, že zjednodušovat sociální stát na výklad, že sociální stát je takový, který přerozděluje a pomáhá až nadměrně, je hrubý omyl.
***