(15.20 hodin)
(pokračuje Kraus)
Tehdy bohužel tento návrh a záměr byl "spláchnut" rozpočtovou praxí roku 1997, kdy jsme byli nuceni přistoupit k úsporným rozpočtovým balíčkům a rozpočet přes veškerou snahu se přehoupl do obrovské ztráty, a z tohoto trendu jsme se bohužel nevzpamatovali.
Chtěl bych říci jednu věc a bohužel je to věc, která trošku reaguje na argumenty, které opakovaně v této sněmovně v posledních měsících předkládal pan kolega Tlustý, a to srovnávání dluhu veřejných financí v období let 1992 až 1997 a v období 1997 až 2003. Myslím si, že všichni velmi dobře víme, že každá časová řada je relevantní a poskytuje věrohodné údaje tehdy, je-li srovnána co do organizačních, metodických, cenových a jiných změn, protože teprve tehdy může mít vypovídající schopnost. Jestliže budeme chtít srovnávat rozpočty a jejich úroveň z těchto dvou období, pak musíme ale také tyto rozpočty očistit o privatizační příjmy, o příjmy z prodeje majetku, o převody příjmů do státního rozpočtu z mimorozpočtových fondů, o zrušení penězovodu na Slovensko, které nastalo, a samozřejmě o různé daňové změny, které nastaly nejen jinou daňovou soustavou, která byla v roce 1993, ale i postupnými změnami daňových zákonů a sdílení daní mezi obcemi a státem, kdy na jedné straně docházelo k oslabování rozpočtů obcí a v důsledku toho k zadlužování obcí a na druhé straně tím docházelo k vyrovnávání státního rozpočtu a snižování státní zadluženosti. Je to skutečně celý soubor věcí, které pokud bychom chtěli relevantně srovnávat, bychom museli daleko podrobněji a daleko hodnověrněji rozpracovat, a potom bychom možná přišli na to, že příčiny, které nám v současné době způsobují příliš vysoký růst veřejných výdajů, v podstatě byly zakódovány v našich státních rozpočtech už v prvních letech devadesátých, ale byly překryty právě vysokými příjmy z privatizace, těmi mimořádnými příjmy, které byly z prodeje majetku, protože to skutečně byly příjmy, které postupně vyschly, jsou neopakovatelné, a právě s jejich vyschnutím je možné sledovat nárůst deficitu a zadlužování. Samozřejmě jde také o celou řadu transformačních nákladů a ztrát, které v devadesátých letech, v jejich začátcích, byly kumulovány v jednotlivých bankovních ústavech a které se do veřejných financí dostaly po krachu bankovního sektoru a převzetí závazků bankovního sektoru státem.
To jsou všechno věci, které pokud chceme skutečně vážně debatovat o ozdravování financí, musíme vzít v úvahu a v potaz. Já se domnívám, že skutečně rozpočtovou kázeň a úroveň rozpočtových deficitů a řekl bych i správnost veřejných financí musíme řešit teprve tehdy, až budeme mít vyřešenou soustavu zákonů, které upravují na jedné straně příjmy a samozřejmě na druhé straně výdaje, a to tím směrem, aby nám tyto zákonné normy zabezpečovaly, že v reálu zkrátka deficit státního rozpočtu nebude takový, jaký je dnes. Soustava zákonů je velice rozsáhlá a jejich úprava rozhodně nebude otázkou jednoho týdne, měsíce, možná ani ne roku. A domnívám se, že teprve poté, až dosáhneme změny této soustavy, změny, která nám umožní realizovat celou řadu opatření, která tady přednesl Martin Kocourek, teprve potom můžeme debatovat o takových návrzích, které by v nových legislativních podmínkách zabezpečovaly rozpočtovou kázeň.
Já se domnívám, že návrh zákona je určitě dobrým impulsem pro diskusi, ale bohužel stejně jako moji předřečníci se domnívám, že v tuto chvíli je téměř bezpředmětné pokračovat v legislativní debatě, a proto se, byť s těžkým srdcem, připojuji k návrhu na jeho zamítnutí.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Michalu Krausovi. Zatím poslední písemně přihlášený je pan poslanec Petr Braný.
Poslanec Petr Braný: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, velice jsem přemýšlel o obsahu a hlavně motivech předloženého poslaneckého návrhu kolegů Václava Klause, Martina Kocourka a Vlastimila Tlustého na vydání ústavního zákona o rozpočtové kázni České republiky. Došel jsem k názoru, že v mnoha ohledech nemohu než souhlasit s odmítavým stanoviskem vlády. Také já soudím, že předložený poslanecký návrh tohoto zákona je nadbytečný a má zásadní věcné a právní nedostatky. Mám na mysli především samotný pojem "rozpočtová kázeň", který je již definován ustanovením § 44 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, včetně konkretizace jeho porušení. Domnívám se proto, že již název navrhovaného zákona se nevhodně střetává se stávající legislativou a v této souvislosti je nejen nepatřičný, ale zřejmě i neopodstatněný. Předložený návrh tohoto zákona totiž především nezohledňuje vazbu na již platné zákonné normy týkající se státního rozpočtu, a to zákona č. 218/2000, o rozpočtových pravidlech, vyhlášky Ministerstva financí č. 113/2001, o střednědobém výhledu, a vyhlášky Ministerstva financí č. 419 z téhož roku o sestavení návrhu závěrečného účtu kapitol státního rozpočtu. To je jistě mimořádně závažné. A bez zajímavosti není to, jak autoři předloženého návrhu na tento nedostatek reagují, totiž tím, že by mělo jít o ústavní zákon, který je de facto nadřazen všem dalším právním normám.
Podle mého názoru ale takto nelze přistupovat k řešení žádného problému. V předloženém návrhu jsou naopak v některých případech shodná ustanovení jako v již současně platných normách. Ve svém stanovisku na to správně upozorňuje vláda a nemá valného smyslu, abych to pouze opakoval. Naproti tomu bych osobně nebyl proti tomu, aby v nějaké podobě platila zásada navrhovaná v § 34, totiž nastolení otázky důvěry vládě, pokud deficit státního rozpočtu významně přesáhne Poslaneckou sněmovnou schválený rozpočtový deficit. Mimochodem navrhovaná hodnota jedné desetiny je však podle mého soudu příliš tvrdá. Vláda by měla jistě nést odpovědnost za významné překročení záporného salda státních financí v případě, že se vývoj reálné ekonomiky, tedy i vývoj zejména daňových příjmů státního rozpočtu a potažmo i celková proporce rozpočtového hospodaření významně odchylují od původních předpokladů.
Ale ruku na srdce. Jak například v této souvislosti posuzovat celkové rozpočtové hospodaření vlády v případech, jak tomu bylo před dvěma lety, tedy v roce 2001? Státní rozpočet tehdy skončil s celkovým schodkem 6,7 mld. Kč, ovšem státní rozpočet pro rok 2001 byl tehdejší Poslaneckou sněmovnou původně schválen s deficitem 49 mld. Kč. Výrazný dopad do skutečného čerpání výdajů státního rozpočtu ale představovaly mimořádné a dodatečné výdaje v úhrnném objemu 46,2 mld. Kč, které přesahovaly rámec schválený zákonem o státním rozpočtu a které vyplývaly z rozhodnutí tehdejšího parlamentu. Šlo jednak o krytí náhrad vyplácených ze Zajišťovacího fondu družstevních záložen ve výši 6 mld. Kč, dále úhrady škod způsobených v roce 2000 zemědělským subjektům suchem zbývajícími zhruba 4 mld. Kč a konečně i úhrada ztrát Konsolidační banky za rok 1999 ve výši 36 mld. Kč. Tyto výdaje byly určeny příslušnými zákony o státních dluhopisových programech, které byly určeny, ovšem výdaje podle těchto programů - zdůrazňuji pouze výdaje, ale nikoliv příjmy z emitovaných státních dluhopisů - byly součástí státního rozpočtu. Bylo to pochopitelné a logické, neboť tyto výdaje byly uskutečňovány na úkor růstu státního dluhu. Alespoň takový byl původní záměr tehdejší Poslanecké sněmovny, který však nebyl vzat v úvahu při projednávání státního závěrečného účtu za rok 2001, a to přes to, že z uvedených celkových dodatečných rozpočtovaných výdajů ve výši cca 46 mld. Kč bylo nakonec ze státního rozpočtu skutečně vynaloženo méně o 11 mld. Kč, tedy celkem 34,9 mld. Kč.
***